Co vy tady na festivalu Life!, kam jste zavítal?
S naším tanečním klubem DSP Kometa Brno a obecně s tanečním sportem se festivalu účastníme už řadu let. Myslím, že to je úplně skvělá akce, na které se potkávají malí i velcí. Je to úžasná propagace jednotlivých sportů, které si v Brně člověk může zkusit na různých úrovních. Vždycky mě překvapí, kolik různorodých aktivit se tady najde. S obrovskou chutí jsem si tady zahrál piškvorky, které jsem hrál naposledy jako malý kluk. Zkusil jsem si třeba kolo na kolovou a spoustu specialit, které si myslím, že normálně nikdy nevyzkouším. Nehledě na to, že tady funguje určitá chemie a otevřená atmosféra, lidé jsou si blíž.
Dnes tady byl i Robin Ondráček, který letos ve StarDance tancoval s Janou Paulovou, co říkáte na jejich výkony?
Kdybych měl letošní řadě vypíchnout výkon Jany Paulové, tak já ji upřímně velmi obdivuju, protože jsem to loni v 53 letech zkoušel a můžu vám říct, že jde o strašnou řeholi. Ono natrénovat jeden taneček, který potom předvedete v televizi, to je úplně jiná disciplína nežli dva a půl měsíce trénovat den co den, připravit si pět choreografií, a pak ten týden před přímým přenosem strávit na Výstavišti tolik času a mít v sobotu top formu, skvělou náladu a vypadat vyfrešovaně. Je to opravdu strašně náročné.
Jana Paulová a Robin Ondráček ve StarDance XIII
Váš taneční klub má ve StarDance velký otisk…
Ano, i když jsem StarDance nikdy nevyhrál, tak se můžu pochlubit, že jsem vychoval spoustu jeho účastníků i vítězů. Moje manželka Kamila tančila třikrát a navíc v tomto pořadu působila jako odborný kostýmní poradce. První řadu vyhrála Kristýna Coufalová, která u nás v tanečním klubu působila léta. Dvakrát vyhrál Honza Onder, což byl 20 let můj svěřenec a dnes můj velký kamarád. Adriana Mašková, která vyhrála s Honzou Cinou. Robin Ondráček ve StarDance tančí pravidelně. Michal Bureš. To jsou všechno tanečníci brněnského tanečního klubu DSP Kometa Brno a my jsme velmi rádi, že můžeme taneční sport propagovat i přes tento úžasný pořad. A já osobně jsem moc rád, že v něm můžu působit. Moc si toho vážím.
Letošní taneční soutěž StarDance začala dost kontroverzně, místo Zdeňka Chlopčíka jste se objevil v porotě vy a lidé to těžko rozdýchávali, jak vám bylo?
Každému říkám, že si nemyslím, že jsem Zdeňka Chlopčíka vyměnil. Zdeněk je velký odborník a ikona českého tanečního sportu, je to můj letitý kamarád. Prostě asi nadešel čas, kdy se produkce rozhodla, že udělá změny. Tuhle práci nabídli mně, a protože je to moje vysněná práce, tak jsem tuto nabídku přijal a velmi si toho vážím. I když mě trochu mrzí, že nenavážeme na tu naši partu, protože jsme to dva roky porotcovali ve čtyřech, takže to určitou atmosféru nabouralo.
Zdeněk Chlopčík, Tatiana Drexler, Jan Tománek a Richard Genzer ve StarDance X
Co pro vás bylo nejhorší?
Těch prvních čtrnáct dní to bylo pro mě velmi, velmi náročné, protože sociální sítě jsou nekompromisní a někdy kruté. Ale naštěstí se také našlo dost lidí, kterým se moje práce líbí. A tak nějak se mě v tom veřejném prostoru zastali a dnes už to běží svým vlastním životem. Tu práci dělám moc rád, opravdu moc. Každou sobotu sleduju výkony jednotlivých tanečních párů a vždy mě překvapí, co všechno dokážou natrénovat a hlavně jak. Byl bych rád, kdybych to ještě párkrát mohl zažít.
Máte nějakého favorita? Můžete to vůbec říct?
Asi můžu, snažím se nemít favorita, protože musím být nestranný. Ale myslím si, že i divák vidí, že po pátém večeru se utrhl Oskar Hes s Martou Dancingerovou, kteří opravdu předvádí každou sobotu výjimečné výkony. Ale také je pravdou, že Patrik Hartl je svou druhou disciplínou na mikrofonu u Marka Ebena zdárně doháněl. Letos jsou výkony ve StarDance opravdu výjimečné, nadprůměrné. A sám jsem zvědavý, kdo postoupí do finále.
Narazil jste na Patrika Hartla, on ten pořad posunul zase úplně jinam…
Ano, je to tak. A divák může věřit tomu, že je to vážně opravdový člověk, že to není jen před kamerou, ale že to je i za kamerou. On je takový, je neuvěřitelně vřelý, energický, odhodlaný, prostě úžasný.
Zákulisí StarDance: Tománek se tulil, Hartl v županu tasil svůj banán |
Když se na konci pořadu vyřazuje, jak je to těžké? Protože i přes obrazovku je to velmi emotivní.
Je to opravdu strašné. Párkrát jsem to zažil. To si nedokážete představit. Představte si, že k sobě dostanete někoho, koho jste nikdy neznali, a řeknou vám, tohle teď bude čtyři měsíce váš nejlepší kamarád. A je to pravda. Vy s tím člověkem za dva měsíce řešíte naprosto osobní věci, co koupí svým dětem ke snídani, jaké má doma problémy a máte pocit, že ho znáte deset let. A po těch čtyřech měsících, kdy se strašně nadřete, vás někdo postaví do nějaké bodovky a rozhoduje o tom, jestli tam za týden budete, nebo nebudete. To vás prostě sebere. A i když jsem v porotě, tak právě protože jsem několikrát tančil, to strašně špatně snáším.
Co když se stane, že mezi dvojicí chemie opravdu není?
Stalo se to párkrát. Je to potom velké trápení. Když si ti lidi z nějakého důvodu nerozumějí a mají na to smlouvu, musí to absolvovat a musí se předvádět v přímém přenosu a nejsou schopni spolu být na parketě. Tak to je velké trápení.
Tanec je váš život, je to tak?
Celý svůj život jsem chtěl být slavný tanečník. Nikdy jsem nesoutěžil ani netančil pro výsledky. Miloval jsem to od dětství, i můj tatínek se mnou nechtěl chodit do města, vždycky říkal: To není možné, ty tančíš i na přechodu pro chodce. Nakonec jsem se slavným stal, až když začala StarDance a jsem hrozně rád, že můžu trošku pomoci k popularizaci tancování a ukázat ho lidem, třeba i dneska na festivalu Life!. A co pro mě tanec znamená? Je to velmi jednoduché. Je to pro mě životní cesta a jdu po ní moc rád.
Jan Tománek a Kamila Tománková na StarDance XIII (16. listopadu 2024)
Zvedají se po StarDance počty účastníků tanečních kurzů?
Samozřejmě, protože tam vidí, že i lidé, kteří opravdu neumí tančit, to dokážou. Třeba ne na takové úrovni jako ti pohybově nadanější, ale zvládnou to. Takže ano, zájem o taneční kurzy je vždy vyšší, a to nejen u nás, ale všude a jsme za to velmi rádi.
Co všechno teď Jan Tománek dělá?
Máte dost času? (smích) Jsem taneční trenér. S mým kolegou Martinem Odstrčilem vedu největší klub v České republice. Pořádám taneční soutěže. Mám agenturu. Mám firmu na prodej a výrobu tanečních bot. Pořádám akce. Moderuji akce. Je toho moc, ale mě to baví.
Vedete i taneční kurzy, baví vás to ještě?
Jasně. Tak tohle je pro mě radost. Vedeme je s manželkou hodně rádi, vždycky v neděli od 18 hodin. Ale mým životním posláním, mojí prací je výchova a trénování soutěžních tanečních párů. Mám štěstí, že jsem mohl být u několika generací opravdu výjimečných tanečních párů. Málo se třeba ví, že v Brně působí historicky první český taneční pár, David Odstrčil a Tara Bohak, kteří získali titul mistrů světa. Mohl jsem být u jejich kariéry, jsem za to velmi rád a baví mě to pořád.
Čím si čistíte hlavu? Máte nějakého koníčka, který nemá s tancem vůbec nic společného?
Mám, a vždycky jsem si myslel, že mě to v životě nemůže potkat, ale je to fitness. Chodím třikrát týdně cvičit. Pondělí, středa, pátek. Vždycky od 8 do 10. Neuvěřitelně mě to nabijí a mám na tom už dnes vlastně vybudovanou závislost, a to bych si nikdy netipl. Vždycky jsem byl tělem a duší umělec a říkal jsem si, tohle není místo pro mě. Stalo se a je to skvělé.
Jan Tománek v zákulisí StarDance XIII (23. listopadu 2024)
Prozraďte, jak se to stalo?
Kamarád mi koupil permanentku, nechtěl chodit sám, tak jsem mu slíbil, že tam s ním jednou, dvakrát půjdu. Dělali tam dobré kafe, je tam docela dobrá parta lidí a já jsem si vlastně zvykl na to, že když tam chodím, nic mě nebolí a celý den pak mám větší energii. Takže když jsem tam tuto středu nemohl jít, tak se mi vlastně po tom trošku stýská. Ono vás to do toho dne moc příjemně nakopne. Dá vám to energii, probudí vás to.
Máte nějaký životní sen, který se vám ještě nesplnil?
Ne, ne. Já se předběhl. Já se dávno předběhl. A ty věci, o kterých jsem opravdu jenom snil, že budu trénovat úžasné taneční páry, že uspořádám velkou taneční soutěž, že budu v televizi, to všechno se mi splnilo. A to, doufám, přijímám s obrovskou pokorou. Kdyby mně ještě vydrželo chvilku zdraví, tak mám splněno.
A co byste popřál všem dětem a mladým?
Ať sportují. Ať se hýbou, ať něco dělají. Je to velmi omšelé a je to velmi opakovaná věc, ale telefon není život. Život je pohyb. A když tady na festival Life! děti přijdou a stráví aktivně čas na těch jednotlivých sportovištích, něco v nich z toho zůstane. Je to opravdový zážitek. Je to hmotná věc. A já bych mladým přál, aby zažívali hmotné věci, jako jsme je zažívali my. Běhali venku, drželi hokejku, kopali do balonu, jezdili na kole, plavali, stříleli, to je úplně jedno co. Ale opravdové věci.
13. září 2023 |
