Na levém prsteníčku je nosí již 74 let. Jsou nepřehlédnutelné. Navíc se jich často dotýká prsty pravé ruky a zlehka jimi otáčí. Dva prsteny – zlatý z velšského zlata a třpytící se diamantový – připomínají události, které kdysi přitahovaly pozornost nejen britské veřejnosti.
Prsten jako memento…
Stalo se to 20. listopadu 1947 krátce před polednem. Ve Westminsterském opatství v Londýně byli před více než 2000 hosty oddáni tehdy jednadvacetiletá dědička britské koruny, princezna Alžběta, a o pět let starší poručík Královského námořnictva Philip Mountbatten. Tradiční obřad odpovídal královským zvyklostem a byl počátkem pevného manželského svazku založeném nejen na vzájemné náklonnosti a společně sdílených hodnotách, ale také na oboustranném respektu a úctě. Královna a princ Philip tak dokázali po celá desetiletí inspirovat páry po celém světě.
Tříkarátový diamantový zásnubní prsten je pro Alžbětu II. dodnes symbolem vlastností, kterých si na svém manželovi cenila možná nejvíce: smyslu pro rodinu, úcty k tradici a osobní kreativity. Prsten, který tvoří hlavní kámen uprostřed kruhu deseti menších diamantů, vyrobil totiž známý londýnský klenotník podle jeho návrhu.
Poručík Philip Mountbatten a princezna Alžběta (září 1947)
Drahokamy byly původně součástí diadému, který patřil Philipově matce, princezně Alici z Battenbergu. Ta ho dostala jako svatební dar od posledního ruského cara Mikuláše II., který byl ženatý s její tetou Alexandrou. Svému synovi vzácný šperk předala krátce před jeho vlastními zásnubami v roce 1946, kdy příběh romantické lásky spěl – po letech plných nadějí a čekání – ke šťastnému konci.
Královská romance
Poprvé se potkali na svatbě společných příbuzných: jejího strýce prince George, vévody z Kentu a jeho tety, princezny Mariny Řecké. Psal se rok 1934, jí bylo osm a jemu třináct let. Rozhodně si však nebyli neznámí nebo cizí. Díky progresivní dynastické politice evropských královských rodů v 19. a na počátku 20. století měli celou řadu společných příbuzných. Nadto oba patřili k početnému zástupu prapravnoučat legendární královny Victorie (1819-1901).
Co je rozdělovalo, bylo odlišné domácí zázemí. Zatímco princezna Alžběta prožívala spolu se svou mladší sestrou Margaret šťastné dětství (narušené až abdikací jejího strýce, krále Edvarda VIII., v roce 1936) uprostřed milující rodiny, stal se původem řecký a dánský princ Philip (z rodu šlesvicko-holštýnsko-sonderbursko-glücksburského) politickým exulantem již ve věku několika měsíců. Když se rozpadlo manželství rodičů a jeho matka onemocněla duševní poruchou, strávil několik let v rodině své starší sestry v Německu, než se ho ujali příbuzní v Anglii.
Princ Philip a královna Alžběta II. (ještě jako princezna) na procházce během líbánek (listopad 1947)
Na dospívajícího chlapce měl největší vliv strýc Louis Mountbatten. A byl to právě on, který krátce před vypuknutím 2. světové války zorganizoval v roce 1939 druhé a osudové setkání mladých lidí. Došlo k němu během královské návštěvy Námořní akademie v Darmouthu. Kadet Philip Řecký byl totiž „zcela náhodně“ určen za doprovod obou dcer krále Jiřího VI.: třináctileté princezny Alžběty a devítileté princezny Margaret. Dospívající dívka se do pohledného mladého muže, kterému se přezdívalo Viking nebo plavovlasý řecký Apollón, rychle zamilovala. Jeho zarámovaná fotografie se brzy nato objevila na princeznině nočním stolku.
Během válečných let, kdy se Philip účastnil bojů ve Středozemním moři a na Dálném východě, si často psali a občas i krátce viděli. K zásadnímu předělu v jejich vztahu došlo v roce 1946, když poručík Mountbatten, který se mezitím zřekl svého titulu, přijal strýcovo příjmení a stal se britským občanem, požádal princeznu o ruku a ona nadšeně souhlasila.
S čím zamilovaný pár nepočítal, byly námitky, které se objevily na Philipovu adresu. Bylo mu vyčítáno, že je arogantní a nezdvořilý, že nemá žádný majetek ani zázemí… a také to, že jeho němečtí švagři se kompromitovali kontakty s nacisty.
Princezna Alžběta (královna Alžběta II.) a princ Philip, vévoda z Edinburghu, při prohlídce vily Guardamangia na ostrově Malta. (1950)
Princezna Alžběta však prokázala – možná pro mnohé překvapivě – silnou vůli, odhodlání a trpělivost, byla pevně rozhodnuta, že se za muže svého srdce provdá a svého předsevzetí se nevzdala. V červenci 1947 tak bylo oznámeno zasnoubení.
Atraktivní mladý pár se těšil značné popularitě a získal na svou stranu veřejnost. Pohádka v královském hávu se tak zase jednou stala skutečností.
Manželské komplimenty
Dlouholeté manželství královského páru čelilo mnohým zkouškám a prošlo časy dobrými i náročnými. Navenek se však k sobě královna Alžběta II. a vévoda z Edinburghu chovali vždy zdvořile a ohleduplně. O tom konečně svědčí i následující citace:
„Během všech těch dlouhých let, kdy jsem vám sloužila jako královna, byla podpora mé rodiny napříč generacemi nepostradatelná. Princ Philip je, myslím, známý tím, že odmítá komplimenty jakéhokoli druhu. Musím ale zmínit, že mi byl po celou tu dobu oporou a spolehlivým partnerem.“
(z královnina projevu při oslavách diamantového jubilea vlády v roce 2012)
Královna Alžběta II. a její manžel princ Philip (10. června. 2016)
„Obávám se, že až příliš často musí princ Philip poslouchat mé projevy. Často o nich předem diskutujeme a – jak si dokážete jistě představit – své názory vyjadřuje velmi přímočaře. Po celé ty roky byl a je mou oporou. Jeho rodina, Spojené království i mnohé další země mu dluží mnohem víc, než by on sám kdy nárokoval…“
(z královnina projevu při slavnosti konané na počest královské zlaté svatby v roce 1997)
„Pokud se mě zeptáte, co si myslím o rodinném životě po 25 letech manželství, pak mohu prostě, jednoduše a s přesvědčením říci, že jsem pro.“
(z královnina projevu při oslavách stříbrné svatby v roce 1972)
„Využiji této příležitosti a zmíním sílu, kterou čerpám z vlastní rodiny. Vévoda z Edinburghu za posledních padesát let nezměrně obohatil můj život, stejně jako svou angažovaností prospěl mnoha charitativním organizacím, sdružením a spolkům.“
(z projevu Alžběty II. při zahájení oslav zlatého jubilea vlády v roce 2002)
„Myslím, že hlavní ponaučení, které jsme poznali, je, že tolerance je základem každého šťastného manželství... A můžete mi věřit, že královna má velký smysl pro toleranci.“
(z princova přípitku na počest královny při oslavě zlaté svatby v roce 1997)
21. dubna 2020 |
Pohádkové svatby
Monarchie patří na britských ostrovech bezesporu k nejstarším a nejúctyhodnějším zachovalým institucím. V průběhu historie se vlivem vývoje národních ideálů i vnějších okolností mohly měnit některé její rysy, ale základní podstata vnější prezentace zůstala zachována. Její podmanivé kouzlo spočívá v barevnosti, okázalosti a nádechu něčeho pohádkového.
Nejpodmanivější z královských událostí jsou svatby. Výpravné obřady v sobě zahrnují prvky veřejného ceremoniálu a současně výjimečné rodinné oslavy. I ve 21. století tak zůstávají především naplněním romantické představy o vítězství lásky, příslibem naděje a vítaným povzbuzením.
Tak byla vnímána také svatba starší dcery krále Jiřího VI. a pohledného důstojníka královského původu dva roky po skončení 2. světové války, kdy ostrovní království čelilo hospodářské krizi, systém přídělu potravin selhával a zavedeny byly kontroly na dovoz benzinu, tabáku a papíru. Traumatizovaný národ se však dokázal sjednotit a intenzivně prožíval osobní štěstí své budoucí panovnice.
Zajímavosti mimořádné události
|
11. května 2021 |
Viděno ze středu Evropy
Svatba budoucí britské panovnice vzbudila ohlas i v tehdejším Československu. Téměř všechny deníky přinesly na prvních stranách popis samotného obřadu, některé připojily i fotografii novomanželů.
Rudé právo z 22. listopadu 1947 pod titulkem Královská svatba citovalo obsáhle zahraniční tisk a mimo jiné uvedlo: „Tak to tedy máme za sebou. Včera ve 12:44 hod. Ona: 55 kg váhy, miluje jízdu na koni, historii a špičaté boty a On: 183 cm vysoký, miluje dobré jídlo a pití a rychlou jízdu autem, ale neumí řecky; ve Westminsteru oba řekli posvátné ano. Mezi námi – rádi bychom věděli, co mohli říci jiného. Ale tento epilog ‚milostného románu‘, který je současně historickým dnem staré Anglie, způsobil opravdovou povodeň limonádové literatury a velmi jemného vzrušení.“
Princezna Alžběta a vévoda z Edinburghu Philip se vzali 20. listopadu 1947 ve Westminsterském opatství v Londýně.
Národní osvobození referovalo svým čtenářům o události o den dříve článkem nazvaným Svatba britské korunní princezny: Přehlídka monarchů – Tisíce zvědavců – Policie v pohotovosti: „Před opatstvím a podél asi dva a půl kilometru dlouhé cesty, kudy se svatební průvod ubíral z Buckinghamského paláce, shromáždil se asi milion britských i cizích občanů – někteří z nich čekali za sychravého listopadového počasí i 24 hodin na ulici – a nad nimi tisíce bohatších v oknech, kde zaplatili až 50 liber (10 000 Kčs) za krátký pohled na přepychové limousiny, dvorní kočáry a královské jezdectvo ve slavnostních uniformách. Svatba se konala za nejpřísnějších bezpečnostních opatření, které kdy Scotland Yard provedl, k sedmi tisícům příslušníků policie se přidružila celá řada detektivů, kteří střežili jak okolí opatství a Buckinghamského paláce, tak přístav a letiště…“
Připomínka svatby v Praze
Na oslavu královského sňatku uspořádala Československá filmová společnost v pražském kině Sevastopol slavnostní představení anglického filmu Velké naděje. Záštitu poskytli prezident republiky Edvard Beneš a britský velvyslanec P. B. Nichols. Mezi hosty večera byli například paní Hana Benešová, předseda vlády Petr Zenkl nebo členové diplomatického sboru. Před filmem byl ještě promítnut dokumentární snímek Dědička trůnu.
Prezidentský dar
Prezident Edvard Beneš a jeho manželka Hana byli během svého válečného pobytu ve Velké Británii několikrát hosty královské rodiny v Buckinghamském paláci. Princeznu Alžbětu tak dobře znali. Jako osobní svatební dar proto do Londýna poslali rozsáhlou sadu nápojového skla řady Splendid značky Moser.
Ke diamantové svatbě v roce 2007 obdržel královský pár její symbolické doplnění od tehdejšího prezidenta Václava Klause a jeho choti Livie.
SPECIÁLBritská královská rodina  |
16. listopadu 2017 |
