Vyplatí se dotýkat lehce a zezadu

Známe to z romantických filmů: mladý elegán učí krásnou slečnu řekněme střílet z luku. I přistoupí k ní zezadu, aby společně, líčko k líčku, viděli cíl a aby se paže a ruce pohybovaly shodně. V takové shodě se vždy učí líp. I když my víme, že elegánovi vlastně nejde ani o učení, ani o trefení jiného cíle než milčina srdéčka... Známe to ale taky od malých dětí. Vezmeme si je na klín a vedeme jim tlapičku s kostičkou k otvoru v krabičce, nebo lžičkou k pusince. Vedením ručky se učí líp, než když jen říkáme "šup tam", nebo "copak nevidíš, ze ta kostka má stejný tvar mnohoúhelníku jako výřez v kontejneru?" A navíc, obdobně jako u elegána s kráskou, máme oba - učenlivé dítě i vyučující rodič - příjemný pocit z fyzické blízkostí. Prožitek z pohybů, z dotyku a z přijímání nějaké dovednosti rovnou, tj. bez slovního popisu a výkladu, je prastará, účinná, rodinou pěstovaná, ale školou podceňovaná metoda výuky a cesta učení. Moudré učitelky ji ovšem využívají, když v první třídě učí dítě držet štětec nebo tužku. Ale čím je dítě starší, tím učení probíhá víc jako řečnění zepředu a míň jako společné dělání s učitelem. Ono se později na některé žáky ovšem nedá ani sáhnout, já vím, jenže nemusíme je přece zrovna brát na klín, když chceme, aby zkusili, jakým otáčením trojúhelníku vzniká kužel nebo ve verších vyjádřili svůj vztah k odlišnosti mezi národy. Mnozí lidé si myslí, že co je tělesné, to je zvířecí, a že co je názorné, to je málo intelektuální. A proto jim jako rodičům i jako učitelům úplně unikne možnost zachovat se ve skutečnosti opravdu civilizovaně: zůstávat jako vychovatel stále více v pozadí. Nejen doslova, ale i obrazně. Když čtete o nové školské politice dokážete si říct, kde podle ní stává při výuce osoba učitele? Tlapička vedená zezadu po čase sama dostrká kostku do krabičky a lžičku do pusinky, oči hledí na věc samu a netřeští se ve strachu na rodiče. Ruka sama napíše, co hlava chce vyjádřit, a nečeká na souhlas přísně zaostřeného nebo o tolik moudřejšího nadřízeného. A slečna si možná samostatně najde jiného obdivovatele-učitele, už jen kvůli změně. Stejně jako milovník ani rodič či učitel nemohou zůstat vůdcem na věky. Jako osoba s autoritou jsme pomáhali mladému člověku zezadu proto, aby mohl po svém vyrazit vpřed. Ale pomohli jsme i sami sobě: osamostatněná mládež nás nemusí cestou vpřed převálcovat, a my nemáme zhrzený pocit, že jsme najednou museli z výsluní pozornosti a úcty ustoupit stranou. Řízení zezadu doporučují tři ze čtyř učitelů lukostřelby.