Když jste začínala, říkala jste si, že by bylo super natočit nějaký seriál s velkou sledovaností? Nebo jste se na seriály dívala s lehkým despektem a snila o divadle a o filmu?
Kdysi dávno jsem menší despekt k seriálům měla. Už ho rozhodně nemám. Dřív mě nenapadaly takové myšlenky, že bych chtěla být strašně slavná. Respektive někde vzadu v hlavě jsem si asi přála být úspěšná v divadle i ve filmu, ale nemyslela jsem na to každý den. To by bylo konec konců povrchní. Dovolím si říct, že se mi to nakonec i trochu povedlo, ale měla jsem štěstí, co se týká pracovních příležitostí. Když se dívám zpětně, jsem za to vděčná, protože jsem vlastně nebyla přehnaně ctižádostivá.
Prý se jim líbilo moje herectví v Hastrmanovi a v Princezně zakleté v čase. Každý z těch filmů je jiný žánr a vyžaduje i jiné herectví, aby jeho postava takzvaně netrčela. No a kriminálka je taky druh žánru.
