Věk je jenom číslo. Takhle přistoupí třicátník Víťa Jakoubek k úkolu, který mu jako sociologovi přidělí v práci. Když totiž dorazí do školy, aby zkoumal život středoškoláků, spletou si ho tam s novým studentem. A tak využije příležitosti a usedne po letech do lavice mezi ostatní, aby se o nich dozvěděl co nejvíc.
Stane se ale pravý opak. Nejvíc se dozví o tom, jak žije on sám. Z šedivě nevýrazného usedlého muže se mění v mladíka, který navlékne mikinu, džíny, vyrazí na diskotéku, zamiluje se do spolužačky Evy alias Kláry Pollertové-Trojanové (53) a třeba i šplhá po stromech. Nevyhnou se mu přitom studentské průšvihy, mejdany a nakonec i prozrazení jeho utajené mise.
Milan Šteindler ve filmu Vrať se do hrobu! (1989)
Kdo se nestačí divit, je jeho manželka, tedy Dana Batulková (67). Z jejího pohledu se chová jako blázen. A to i ve chvíli, kdy se jí všechno snaží vysvětlit ve vinárně. Nečekaně totiž vidí učitelku matematiky a propadne strachu většiny studentů, že ho zítra u tabule vyzkouší.
Šuškání za kamerou
Scénář psal Milan Šteindler spolu s Halinou Pawlowskou (70). Dostali úkol, aby snímek byl generační výpovědí. To se jim povedlo, i když možná trochu jinak, než si původně tehdejší mocní představovali.
Už v tramvaji totiž Víťa odpoví na otázku, proč za jízdy studenti tak křičí: „Nevím, asi se hlásej o svá práva.“ A výsledek svého vědeckého bádání pak shrne do lakonické věty: „Prostě z nich vyrostou stejní blbci, jako jsme my.“
Skvělé hlášky Film se 1. srpna 1990 rozběhl do kin a hned několik hlášek z něj zlidovělo. Kromě titulní „Vrať se do hrobu!“, kterou středoškolačky dávají jasně najevo, že se staršími tancovat nebudou, je to třeba maturita z ruštiny, kdy Eva na jakoukoli otázku tvrdošíjně odpovídá: „Ja guljáju v parke.“ |
Kromě toho svedli tvůrci také boj o název, který by podle schvalovatelů mohl odradit diváky od cesty do kina.
Na place se vytvořila dobrá parta, což potvrdila i Svatava Hubeňáková (†96) alias Víťova tchýně, kterou jeden z jeho spolužáků nazve „vyzobaná slunečnice“. „Byl to tým. Skutečně makali, lámali si hlavu komikou, dialogy, situacemi na place,“ prohlásila.
Nejvíce práce měl samotný Milan Šteindler. Kromě režie se po marném hledání rozhodl ztvárnit i Víťu Jakoubka. Tedy hlavní postavu, která je prakticky v každém záběru. Šteindler tak sledoval scénu za kamerou, režíroval a vzápětí se řítil mezi kolegy, protože hrál.
Halina Pawlowská, která si střihla roli uklízečky, podle dobových časopisů prozradila, že to přinášelo i úsměvné chvíle. „Vztekal se, když jsme se po každém záběru na něčem domlouvali. Myslel si, že na něj šijeme boudu,“ řekla.
Šteindler se ale s nadhledem bránil. „Jen si to představte, člověk stojí před kamerou, natočí záběr a oni si tam za kamerou pořád něco šuškají, dělají grimasy a koukají na vás. To jednoho znervózní...,“ přiznal.
Milan Šteindler ve filmu Vrať se do hrobu! (1989)
Na place se ale objevily i další tváře, pro které byl film později celoživotním osudem. U stolu sociologů vyniká zejména Jaroslav Dušek (64), který o necelých deset let později zazářil ve filmových Pelíšcích. Naopak v jedné z posledních větších rolí se tu jako Víťův šéf objevil Jiří Vala (†76).
Ještě před premiérou zasáhla štáb smutná zpráva. Vážně onemocněla Věra Vlčková (†45), která ztvárnila ředitelku školy. Stihla ještě dotočit všechny své scény, ale na podzim 1989 už s hraním v divadle skončila. V prosinci stejného roku odešla herečka navždy.
Líbí se vám film Vrať se do hrobu!?
Chceme být mladí
Recenze chválily, že snímek svým způsobem navazuje na komedii Marečku, podejte mi pero!. S tím, že na rozdíl od ní se dospělý školák stane přímo součástí třídy mladých. Pochvalu si vysloužil i Šteindler, který sice na režisérské židli seděl poprvé, ale jako herec už byl známý z filmů Kopytem sem, kopytem tam a Pražská 5.
Když se ho novináři po letech ptali, proč je jeho hořká komedie dodnes populární, měl jasno. „Všichni chceme být pořád mladí. Myslím, že v každé generaci dojde k takové situaci, nebo zkrátka k tomu, že člověk najednou zatouží být mladší a začne se otáčet po mladých holkách. To je situace, která se může opakovat kdykoliv,“ shrnul.
