„Jako vždycky jsem vybaven,“ hlásil Vodochodský starší při příchodu do kina Lucerna. Na mysli měl papírové kapesníčky, které si pořídil pro případ, že by mu dojetím nad talentem syna vyhrkly do očí slzy. Něco podobného totiž zažil při sledování minisérie Iveta, v níž Vojtěch ztvárnil Petra Sepéšiho.
Protože se mladý herec od rodičů už dávno trhl a bydlí se svojí přítelkyní modelkou Marií Danči odděleně, nebyl Ivan ani tolik informovaný o tom, jak probíhalo natáčení. „Vím akorát, že točili i v Jáchymově, že to bylo těžké a hrábli si na dno,“ prozradil před premiérou Vodochodský starší.
Na syna je hrdý. I na to, že se s ním vůbec o ničem neradí. „Má svůj rozum. Chce si všechno prošlapat a vybojovat sám, což je moc dobře. Pokud by byl v úzkých, tak mu rádi pomůžeme, od toho tady s manželkou jsme, ale chlapec na to nespoléhá a to se mi líbí,“ říká Ivan Vodochodský.
Oskar Hes a Vojtěch Vodochodský v seriálu Král Šumavy - Agent chodec (2025)
V šoubyznysu se pohybuje nepoměrně delší dobu. Za sebou má jak působení v divadle, tak v televizi. V současné době hraje zkorumpovaného starostu Pavla Bavora v seriálu Zoo Nové začátky, ale hlavně se stará o celý projekt jako kreativní producent. „V Zoo je příjemná parta lidí, stejně jako v seriálu Kamarádi. Jsou krásní, milí, přátelští,“ chválí mladší kolegy. Jeho syn Vojtěch však mezi nimi není. „A ani to není zapotřebí. Hraje u konkurence. A až přijde jeho čas, sám si rozhodne, jestli chce hrát i na Primě,“ říká Ivan.
Vzhledem k tomu, že se zná s mnohými herci, nabízí se otázka, jestli si nechtěl někdy založit agenturu a zastupovat je. „Ani omylem! Protože mám jenom jedny nervy a jeden rozum a dělat s více jak s pěti herci je někdy nad veškeré síly,“ říká upřímně.
V druhé sérii Krále Šumavy, jež nese podtitul Agent chodec a odehrává se v padesátých letech, se šumavský převaděč Josef Hasil (Oskar Hes) dostává do vězení. A s ním i Vyleta, kterého hraje Vojtěch Vodochodský.
Marie Danči a Vojtěch Vodochodský na finále StarDance XIII (14. prosince 2024)
„Tohle zahrát pro něj muselo být těžké. Protože on na rozdíl ode mě zavřený nikdy nebyl,“ říká Ivan Vodochodský. „Já byl dva roky na vojně a poslední den, kdy už jsem byl poslán do civilu, jsem vyfasoval čtrnáct dní samotky a pak ještě musel dosluhovat. Bylo to náročné. Ani na to nechci vzpomínat, protože mi při tom naskakuje husí kůže,“ šokuje Vodochodský. „Je to dlouhý příběh, ale když to shrnu, tak jsem se prostě nelíbil komunistickým lampasákům a ti mi to ke konci vojny dali sežrat,“ dodává.
A jak se dá tak dlouho na samotce vydržet? „Blbě a těžko,“ zní odpověď. „Vypěstoval jsem si ještě větší chuť na alkohol, na svobodu a moje nenávist k tehdejšímu režimu vystoupala na maximální bod,“ říká Vodochodský.
