Předchozí díly seriálu Farma Vojty Kotka byly úspěšné. Každý z nich vidělo na Primě osm set tisíc diváků a dalších téměř tři sta je zhlédlo na Prima+. Dohromady víc než milion. Reakce byly většinou milé a pozitivní.
„Spousta lidí mi dodnes říká, že je náš seriál inspiroval. Ne snad k tomu, aby začali taky farmařit, takový blázni dnes už moc nejsou, ale aby si splnili svoje životní sny a udělali ve svém životě krok, který třeba odkládali,“ vypráví herec, režisér, dabér a muzikant Vojtěch Kotek, který se rozhodl po různých životních peripetiích zakoupit pozemek v Kozárovicích a dát se na farmaření. „Vůbec jsem nečekal, že by k těm lidem mohlo přes náš seriál dotéct takovéhle zvláštní poselství.“
Vojtěch Kotek (24. září 2026)
Spousta reakcí byla ale i typu: To ten Kotek dělá jen tak pro televizi, to vůbec není jeho farma, nic tam nedělá, má tam spoustu lidí, kteří mu s tím pomáhají, celé je to jen jako.
„Ano, je tu spousta lidí, kteří nám pomáhají, ale není pravda, že nic neděláme. Točíme v poměrně malém štábu a kluci, když zrovna nemají v rukou kamery, jdou a zvednou něco těžkého, pokud je to potřeba,“ vypráví Kotek. Sám se svým pomocníkem Alešem dokonce ve dvou postavili salaš pro ovce. „V seriálu z toho budou jenom nějaké útržky, tak nejspíš zase budeme poslouchat, že tu mám kolem sebe sedmdesát lidí, kteří to za mě potom dodělají,“ předjímá herec.
Právě s ovcemi měl největší frmol. „V březnu jsem měl točit Zrádce a nám v tu dobu měly na farmě rodit ovce. Věděl jsem, že u toho nebudu, proto pro mě bylo důležité zajistit jim aspoň co nejlepší zázemí. Chtěl jsem odjet na natáčení s čistým svědomím,“ vypráví.
Z farmy Vojty Kotka
Když pak „musel“ nechat Hubertova oblíbeného beránka Flíčka a jeho nevlastního bratra vykastrovat, tekly mu slzy. „Byly mu už pomalu čtyři měsíce a my museli konat. Pan Zábranský mi doporučoval dát je pryč nebo porazit, ale s tím jsme nesouhlasili a dospěli k variantě – kastrace. Věděl jsem, že je to asi správné rozhodnutí, protože přece nemůžeme nechat beránky, aby obskakovali svoje sestřičky, ale vnitřně jsem se nemohl zbavit pocitu, že je něco špatně,“ vzpomíná.
„Později mi došlo, že tohle moje rozhodnutí bylo sobecké. Protože jsme se my sami nebyli schopni postavit k naší první farmářské výzvě čelem, dali jsme zvířeti anestetika a zbavili ho jeho skutečné přirozenosti,“ říká Kotek, který by už touto cestou do budoucna jít nechtěl.
Od začátku toužil po biofarmě, která by si na svůj provoz sama vydělala. Časem však zjistil, že to není snadný úkol. Nicméně udělali s manželkou Radanou velký krok kupředu, protože se jim podařilo vstoupit do takzvaného přechodného období. „Dva roky nás teď budou pozorovat komisaři ekologického farmaření, jestli všechno děláme podle regulí ekofarmy a pak bychom mohli získat biocertifikát.“ prozrazuje Kotek.
Vojtěch Kotek a jeho manželka Radana
Hlášky, které před kamerou pronáší, by se mohly stát stejně populární jako ty Pohlreichovy v Ano, šéfe!. „Dělám, protože musím, jako většinu věcí v manželství,“ říká Kotek v druhé sérii. „Jsme potichu, protože dřeme. Mluvení vysiluje,“ pronáší směrem k Radaně.
Právě lidskost, která první sérii dominovala, si podle Kotka získala tolik příznivců. „Je to o lidech, kteří si snaží plnit svůj sen žít trošku jinak, v úplně jiné komunitě a o tom, jak se v rámci ní začínají chovat a jak jí prorůstají,“ popisuje druhou sérii.
Filmový štáb tvoří Kotkovi přátelé. „Kameraman Jirka Černý je můj spolužák od třetí třídy. Točil jsem s ním všechny svoje přijímačkové věci. Vystudoval FAMU, ale pak už se té kameře tolik nevěnoval. A já si říkal, jak je skvělý, že tady budu mít lidi, kteří jsou mi blízcí, což se nakonec potvrdilo.“ říká.
Vojtěch Kotek
„Opravdu to není jenom o tom: Jo, tak my ti tady natočíme, co potřebuješ, a jdeme do háje. Kameraman ale i zvukař a ostatní tím vším žijí. Tráví tady spoustu času a už taky zarůstají do té komunity. Můj produkční, který je zároveň zpěvákem naší kapely Th!s, sem jezdí, i když já tady třeba nejsem a řeší za mě spoustu věcí. Obývá tady malou chajdu a částečně už tady taky začíná žít,“ prozradil Kotek.
A nebyl by to on, kdyby si nevymyslel nějakou kulišárnu. V den „otevřených dveří“ rozdal přítomným gumové rukavice a pláštěnky, které jsou součástí jeho merche a vyzval je k práci na poli. Vše zaznamenával filmový štáb, a tak se přítomní novináři a influenceři mohou objevit v sedmém díle druhé série. Odměnou jim byla zelenina z Kotkovy zahrádky. Mrkví i bramborám se letos dařilo. Manželé je prodávali spolu s vajíčky na odpoledním farmářském trhu v kozárovickém kulturáku.
