S Vincentem Navrátilem se setkáváme na křtu nadace zpěvačky Michaely Gemrotové. Co vy a charita? Prosby o finanční pomoc, peníze na dobrou věc a podobně?
Jsem moc rád, že existujou lidi, jako je Míša. Protože potom my ostatní nemusíme být tak strašně hodní. (smích) Já se samozřejmě snažím pomoci. Když někdo něco zorganizuje a vymyslí, pro nás ostatní už je o tolik lehčí být taky najednou něčím strážným andělem a nějak lidem pomáhat. Skláním obrovskou poklonu všem lidem, co vezmou iniciativu a sami se zapříčiní o to, aby něco takhle úžasného vzniklo.
Je to hodně o dobrých skutcích. Kdy naposledy jste vy sám potřeboval pomoc a kdo vám pomohl?
Potřebuji pomoc každý den a každý den ji snad také sám rozdávám. Každý alespoň jeden dobrý skutek denně udělá a vrátí se mu to. Pokud ne, tak podle mě není člověk obklopený dobrými lidmi. Nechci to konkretizovat na jednoho člověka, v mém okolí pomáhají všichni.
Jak hodnotíte svůj život v roce 2023 versus v „covidovém“ roce 2020?
Já jsem strašně spokojenej. Hrozně se mi líbí, kam se můj život vyvíjí a doufám, že na tom mám i trošku zásluhu. A oproti covidu? Každý rok a samozřejmě i teď se dějí příšerné věci. Bohužel už jsme teď v takové době. Já se snažím soustředit na to hezké a na to pozitivní. A toho se teď děje v mém životě hodně.
Velká rodina, ale je jí tu jen část. Zleva: Vincent Navrátil, pak jeho poloviční sestra Agáta Hanychová, jejich společná matka Veronika Žilková, za ní bratr Cyril Navrátil, dále Jan Herclík (Veronikou Žilkovou adoptovaný) a další poloviční sestra Kordula Stropnická. Vedle ní stojí Agátin syn Kryšpín Dopita.
Jak se podle vás má zachovat mladý člověk, co se týká duševního zdraví, když má všude kolem sebe toxicitu sociálních sítí, jsou války a podobně?
Pracovat. Myslím, že mladý člověk musí pracovat, pracovat a pracovat. Protože v momentě, kdy jste unavený z práce, tak nemůžete vymýšlet blbosti. Jediný lék na mentální zdraví je podle mě pracovat.
Na sociálních sítích kolovala nedávno zpráva, že jste se tam určitým lidem „vysmíval“...
Obhájil jsem si to tak, že je přece hezčí se v životě smát. Nevysmíval jsem se nikomu konkrétnímu. Udělal jsem takový obecný vtip. Myslím, že v dnešní době už je opravdu šílené, za co všechno se lidi musí omlouvat. Pořád musím něco vysvětlovat. Lidé vyžadují nějaké vysvětlení jenom kvůli tomu, že si někdo z něčeho udělal srandu a zasmál se. Já si myslím, že to není úplně normální. Pojďme se smát a hlavně se pojďme smát sami sobě a svým problémům. Protože jenom tak je můžeme porazit.
Jsem geneticky šlechtěný k tomu, abych byl blázen, říká Vincent Navrátil |
Jste ten typ člověka, který řekne, že je hyperkorektní doba a vy se zkrátka odmítáte omlouvat úplně za všechno?
Naprosto. Já se nehodlám omlouvat za nic. Pokud někomu ublížím, tak se omluvím tomu člověku. Ale nehodlám se rozhodně omlouvat kvůli nějakým obecným domněnkám a tehdy, když se nějaké skupiny lidí rozhodnou, že jsou nedotknutelné. Pojďme se všichni vrátit trošku zpátky do reality. Existovat s nějakou špetkou sebereflexe. Uvědomit si, že na každém z nás je něco k smíchu. Pojďme toho využít a společně se smát.
Jste cílevědomý, pracujete na sobě. Na čem teď konkrétně?
Teď pracuji na úžasném projektu, který jsem vymyslel se svojí mámou, která mě učila herectví. Díky ní mám disciplínu a díky tomu jsem teď cílevědomý a vím, jak se v životě pohybovat. Začal jsem režírovat, chtěl jsem nějaké mladé herce a říkal jsem si, to by bylo úžasné, kdyby všichni prošli tou školou mojí mámy. Tak jsem založil službu, kde máma učí filmové a televizní herectví. Koukejte na můj nebo mámin Instagram a uvidíte.
Ona fakt má co předat. Přijali jsme přístup „kdo umí, ten učí“. To je věc, která tady moc není, kdy špičky svých oborů vyučují své řemeslo. Máma učí herectví, budeme mít Janu Dopitovou, držitelku Českého lva, která bude učit filmový make-up a tak dále. Budeme navazovat, aby se opravdu celkově zvedala úroveň. Aby lidi měli možnost učit se od těch nejlepších. Stejně jako jsem to měl já.
Když se na sebe podíváte, ve kterých ohledech v sobě vidíte (nejen vizuálně) ten obtisk vaší maminky Veroniky Žilkové?
(smích) Já myslím, že jsem extrémně urputnej, nejsem úplně trpělivej, jsem pracovitej... Je tam spousta pozitivních i negativních vlastností. Ale myslím si, že to je dobrý mix, díky kterému v životě můžeme něco dokázat. Dokážeme díky tomu napáchat i spoustu malérů a poprasku. Ale já jsem vlastně strašně rád za to, že jsem po mámě takhle cílevědomej, protože jinak bych v životě strašně stagnoval.
Rádi bychom znali i váš názor, z pohledu sourozence, na téma bulvár versus vaše sestra Agáta Hanychová.
Agáta potřebuje bulvár a bulvár potřebuje Agátu. Buďme upřímní, je to vzájemná spolupráce, která všem stranám vychází. Samozřejmě je to trošku komplikované v momentě, kdy jsou do těch situací zavlečeny děti a osobní vztahy. To je prostě trošičku citlivější téma. Ale zase chápu, že si nemůžeme úplně vybírat, o čem se bude psát a o čem ne. Pokud Agáta žije velkolepý život, tak se o tom bude velkolepě hovořit. Ale zároveň si nemyslím, že ty věci jsou tak velkolepé, jak se z toho pak dělá. Myslím si, že například její rozchod se Soukupem není tak monumentální lidská záležitost, jak se o tom píše.
Jste v této souvislosti rád, že váš osobní život nikdo v bulváru nepropírá?
Jsem. Snažím se žít tak, abych nemusel být propíranej. Žiji normálně a myslím si, že to je moc příjemný a fajn. Zvlášť v kontrastu s mojí ségrou, která, jak říkám, žije epický život.
Jste vy sám konzumentem bulvárních kauz?
Určitě, jsem konzument. Protože se tak vlastně dozvídám o své rodině, co se tam děje. Moc si s nimi nepovídám (smích), takže když potřebuji vědět, co se děje u Agátky, tak je pro mě jednodušší kouknout se na bulvár, než jí napsat zprávu. Takže ano, jsem konzumentem bulváru.
Vincent Navrátil: Seznamování dívek s matkou se budu důsledně bránit |
Nadhazujete pak třeba u společné štědrovečerní večeře témata a titulky z médií?
No, ano! „Prosím tě, je to pravda, co se píše o tobě s tím Soukupem?“ (smích) Myslím si, že je fajn být v obraze. Přece jenom bulvár, jak jsem v tom sám vyrůstal, jsem nikdy nevnímal jako nějakej „zlej plátek“. Bulvár píše obecně o tom, co jsme pokazili, nebo co jsme udělali za chyby. Myslím si, že pokud jsme ve světle, tak si zasloužíme, když něco pokazíme, aby o tom bylo vědět. Vnímám to tak, že bulvár vlastně může trošičku celebritám držet paty na zemi, aby si o sobě nemyslely bůhvíco.
Vnímáte to tak, že bulvár a celkově média mohou zvedat člověku relevanci? Následně ho pak osloví firmy a má pohádkové honoráře za reklamy...
Bezpochyby, bez bulváru bychom neexistovali. Nikdo z nás. Takže celebrity, co pohrdají bulvárem, jsou za mě největší pokrytci, co existují. Protože o kom se nepíše, toho lidi neznají. Aby nějaká celebrita, nebo herec říkali, že bulvár je nejhorší věc, co by neměla existovat a potom díky bulváru vyprodají film, ve kterém hrají? Buďme realisté. My potřebujeme vás, vy potřebujete nás. Je to zkrátka nějaká spolupráce, která dlouhodobě vychází a bude vycházet vždycky.
Užíváte si anonymity, jakmile se vám jí za hranicemi České republiky dostává?
Tím, že nepřikládám žádnou váhu tomu, jestli mě lidi poznávají, nebo ne, tak mi to je asi šumák, když mě někdo pozná, chce si se mnou povídat, tak proč ne. Vlastně rád poznám nového člověka. A když jsem venku, tak si užiji to, že můžu být třeba opilý na ulici a nikdo mě nefotí. Takže jako určitě je to příjemný být někde anonymní. Ale zase si nemyslím, že bych byl nějak brutálně slavnej, abych tady potřeboval chodit s brejlema a s čepicí jako DiCaprio.
VIDEO: Jak se fotí děti slavných. Vincent Navrátil (archiv, 2015):
