Jsme na akci Anděl mezi zdravotníky. Jaké máte zkušenosti s českým zdravotnictvím?
Zatím jenom kladné. Doufám, že to nedopadne fatálně. (smích) Já jsem se účastnila Anděla už několikrát, je to moje srdeční záležitost.
Coby herečka jistě musíte být fit a starat se o sebe. Jak moc tomu dáte?
Musím cvičit. To je první věc. To rozhodně. A hlavně, ač se to možná nebude v mém věku někomu líbit, musím pracovat. Práce mě drží pořád, neustále fit. To znamená divadlo, natáčení, práce na zahradě, všechny zvířata, které máme v domě. Tím mé ráno začíná v pět hodin.
Zmínila jste natáčení. V televizi právě běží seriál Polabí. Jaká je práce na seriálu?
Můžu říct, jaká je práce, ale neřeknu vám výsledek, protože nemám televizi. (smích) Asi jako jedna z mála seriál nikdy neuvidím. Mojí povinností je samozřejmě sledovat zprávy, čtyřiadvacítku a tak dále, abych byla v obraze. To je má profesní povinnost, ale neuvidím to.
Práce je nádherná. Včerejšek vypadal tak, že jsem vstávala ráno ve 3:30, abych v pět hodin usedla do auta a jela do ateliéru. Skončila jsem a v kolik jsem přijela? V osm večer. Dvanáct obrazů jsem měla, téměř bez pauz. (smích) Takhle asi vypadají natáčecí dny. Ale ne každý. Aby si diváci nemysleli, že nás sedřou z kůže. To rozhodně ne. Vždycky máme svoji domácnost. Každá rodina má svoji domácnost a vyjde to na nás tak, aby příběh byl kompaktní. Potom se jede vcelku v jednom prostředí.
Nevím, jestli jste zaznamenala tuto informaci. Pobavila mě zpráva, že Mirek Etzler musel zprvu doma zamlčovat, že s vámi točí.
(smích) Pamatuji si, když přiběhl do ateliéru Samík (syn Miroslava Etzlera, kterého má s Helenou Bartalošovou – pozn. red.) a Helenka tam taky jezdí. Samík najednou ve chvíli, kdy už jsme dávno byli kamarádi, řekl: „Počkej, ona ti řekla paní maskérka, že jsi Vilma?“ a já říkám: „Ano, já jsem bába Vilma.“ A on: „Aha.“ Teď nastalo hluboké ticho malého kluka, který se zamyslel a řekl: „Tak to je ona.“ Ale jsme velcí přátelé. Já se vždycky těším na natáčení, když ho Mireček přinese. On je vskutku po něm hyperaktivní. Přiběhnu na plac a hodinu předtím jsme hráli bojové hry, na schovávanou a kreslili jsme si. Sedli jsme si.
Miroslav Etzler a Vilma Cibulková v seriálu Polabí (2025)
To je moc hezké. Vy jste výrazná žena, co pro vás v životě znamená půvab?
Srdce. A proto si myslím, že jsme se tady dnes sešli. Když budeme předávat ceny andělům ve zdravotnictví, jde především o to, jaký máme postoj ke světu. Srdeční, nikoliv jen rozumový, který nás častokrát zavede do strachů a úzkostí. Já myslím, že život je příliš krátký na naše radosti, ale příliš dlouhý na bolesti. Proto jsou tady lidé, které chceme ocenit. To je ta nejsilnější myšlenka.
Když to zakončíme filozofií, když jste to tak krásně začala...
To je obyčejná pravda našich babiček.
Pramení spousta nemocí a indispozic z toho, že si je člověk vsugeruje nebo trochu psychosomaticky vyvolá?
Patřím mezi ty, kteří si myslí, že všechno začíná tam, kde nás organizuje naše vůle, naše mysl. Nechci říkat velká moudra, ale můžete přitáhnout bohužel i smrtelné nádory a podobně. Samozřejmě máme genetickou zátěž, ale od toho je člověk, aby se dozvěděl o sobě nejvíc a uměl svoje tělíčko poslouchat. Pokud to posloucháme, já už taky nezemřu předčasně! (smích) Mně už je 63, už mohu mluvit tímto prizmatem.
