„Neřeším to. Evropa je otevřená a když umíte jazyky, tak už je to jenom na vás a nabídkách, které se k vám dostanou. A mnohdy to není ani o tom, jestli je někdo lepší nebo horší, ale o štěstí a jestli se jde tvořit dílo, do kterého chtějí přesně vás,“ říká Vica Kerekes.
Sama mluví a hraje v češtině, slovenštině, angličtině, němčině a maďarštině. „A když pak dostanete nějaké ocenění, tak je to jenom o tom, že jste dostala právě roli, pro kterou jste byla stvořena, která vám byla šitá na tělo. Když jste dobrá herečka, zahrajete ji a ocenění je tady,“ usmívá se.
V českých filmech se objevuje už od roku 2008, kdy s Janem Hřebejkem natočila Nestydu. Teď dostala příležitost zahrát si v novém primáckém seriálu Náhradníci. Scénář napsala Alice Nellis a společně s Jiřím Havelkou se ujala i režie.
„Jiřího Havelku jsem znala i paní producentku Kláru, ta si na mě asi vzpomněla, možná i Alice, ale nevím, tímhle se nezabývám. Kdybych všechno řešila, nejspíš by můj mozek explodoval,“ říká Vica, která však nepopírá, že pro obsazovanost je důležitý i okruh lidí, ve kterém se herec pohybuje.
Seriál se zabývá problémem náhradního mateřství a Kerekes hraje jednu z členek výtvarného kroužku, který vede hlavní hrdinka Eva Krásová (Jana Plodková), marně toužící po miminku. „Moje postava se skrývá před světem. Je někým jiným, než si o ní lidé myslí. Působí rázně, na všechno má odpověď, často věci zjednodušuje, ale pak se ukáže, že je velmi emocionální a citlivá,“ prozrazuje o Henrietě její představitelka.
Jsou si vzdálené. „Já si kolem sebe žádné hradby nebuduji. Odjakživa tvrdím, že když se člověk ukáže takovým, jakým ve skutečnosti je, tak je to nejvíc. Protože pak na vás nemůže nikdo nic vytáhnout,“ odtajňuje.
Otázka mateřství je jí blízká. „Nerada o tom mluvím do médií, protože pak se píšou různé věci, ale samozřejmě, že bych ráda dítě měla. A doufám, že to ještě přijde,“ říká otevřeně.
V minulosti byla vdaná za uměleckého fotografa Csabu Vigha, ale z manželství potomek nevzešel. Delší vztah měla s bývalým sportovcem a posléze tatérem Lukášem Musilem přezdívaném Musa, který se dnes věnuje výtvarnému umění. Nyní si herečka soukromí chrání.
Z české scény ale hned tak nezmizí. V létě točila s Pavlem Jandourkem rodinný film Cukrkandl. „Hraji v něm negativní postavu, starou pannu, která si strašně přeje vdát se, ale nedaří se jí to,“ prozrazuje. Příběh je zasazený do období Rakousko-Uherska, přičemž hlavní postavu ztvárnila Tereza Ramba. „Mám ráda dobovky, cítím se líp v dávných dobách než v té dnešní. A miluji odpovídající kostýmy,“ říká Vica.
Čechy poznám podle outdoorové módy. Nosí ji bohužel i ženy, říká Kerekes |
Kdysi podstoupila regresi – cestování minulostí a leccos se o sobě dozvěděla. „Dostala jsem se až do sedmnáctého století, bylo to ve Francii a tam jsem na jevišti spáchala kvůli jednomu muži sebevraždu. Chtěla jsem upozornit na to, jak strašně ho miluji. To je to, co jsem při návratu do minulých životů viděla, ale je otázkou, jestli to je pravda nebo není,“ překvapuje.
Jenomže francouzština je jedním z mála světových jazyků, kterým nemluví a ani se ho učit nechce. „Je to brutální jazyk,“ komentuje jeho složitost. „A mně se líbí daleko víc Skandinávie. Uvažuji o nějakém tamním jazyce anebo třeba o španělštině. A taky chci pilovat němčinu. Učit se, učit se, učit se až do smrti, to je pro mě základ života, dodává Vica Kerekes.
