Rozhovor spolu děláme na soutěži Muž roku. Jste tu s partnerem Josefem Holomáčem. Jaký je to pocit, probudit se ráno a vědět, že už v životě máte toho svého muže, na kterého se můžete spolehnout?
A kdy se to stane? (smích). Kdy se to stalo, že jsem se ráno probudila a měla jsem muže, na kterého se můžu spolehnout? Takoví muži nejsou. Některým ženám trvá dlouho, než to pochopí. Jak dnes řekl na pódiu můj favorit, soutěžící Petr, začít rozdávat lásku můžete až tehdy, když ji cítíte sami k sobě. Za mně je dobré se ráno probudit a spoléhat jen sám na sebe.
Také říkal, že ten největší nepřítel je pro každého v zrcadle. Jak to máte vy osobně? Kdy jste se naučila mít se ráda, nesoupeřit sama se sebou a dělat to, co vám vaše duše dovolí?
Já myslím, že když jsem se narodila. Já jsem nikdy tento problém neměla, že bych s někým soupeřila. Ani s žádnou z kolegyň, natož sama se sebou. Vzhledem k tomu, že bez brýlí skoro nevidím, tak když přicházím ráno k zrcadlu, vidím jen mlhavý obraz ženy – a jsem překvapena, že mluví stejným hlasem jako já.
Což může být ráno vlastně velmi lichotivé.
Nevím. Já třeba dnes nemám make up. Já se moc nemaluji a ten rozdíl tak velký nevidím. Existují ženy, které když se nenamalují, tak nejsou tolik hezké, ale pak po nalíčení jsou vyloženě krásné. Já jsem ale furt průměrná – bez makeupu i s ním. Takže to úplně jedno. (smích)
Veronika Žilková (módní přehlídka finalistů soutěže Muž roku, Praha, 8. července 2024)
Často jste hrála ambiciózní ženy. Jak vzpomínáte třeba konkrétně na Šípkovou Růženku, seriál milionové sledovanosti?
Vzpomínám si, že jsem v té době dělala Tele Tele na Nově a Vladimír Železný tehdy řešil, že jsem svým seriálem z České televize porážela jeho zprávy na Nově, což byl největší úspěch, protože zprávy byly vždy nejvíce sledované. Byl to první ženský seriál, který napsal pan Míka moc krásně o tom, jak se proměnil po revoluci symbol ženy a začal trend žen – podnikatelek. Bylo to o tom, co to přináší do života... že kvůli tomu ztrácejí partnery, když jsou úspěšné, a když jsou neúspěšné, tak zase ztrácejí samy sebe. Nastavilo to novou dramaturgii pro české herečky. Vznikl nový typ ženy, hrdinky. Emancipovaná porevoluční žena-podnikatelka.
A ta přichází o partnery, protože ti mají tendence s ní soupeřit.
Nejen soupeřit. Vlastně ji i nenávidí, když vydělává víc. Prostě to tak je, promiňte, pánové. Já jsem zažila období, kdy jsem před svým partnerem schovávala výplatní pásky.
Nahotu v seriálu beru jako poctu, reaguje Žilková na rozhořčení herečky Mórové |
Pak přišla slavná reklama pro jistého prodejce obuvi, za kterou jste dostala královsky zaplaceno. To jste tehdy musela také tajit?
Celou sumu, co jsem dostala za tu reklamu, jsem poslala svému manželovi a on za to postavil dům, ve kterém dodnes bydlím. Nyní dům rekonstruuji, takže už jsem dávno své konto vybílila úplně do nuly.
Nedá mi to, se nezeptat... Kdyby nebyl momentálně válečný konflikt v Izraeli, dokázala byste tam s čistým svědomím vycestovat bez nějakých stínů vzpomínek?
V žádném případě, protože se domnívám, že tam přebývá někdo, s kým bych se nerada potkala (smích). A také teď celé léto rekonstruuji dům, který postavil můj druhý manžel, který už zemřel, za peníze, co jsem si sama vydělala. My tomu pořád říkáme nový dům, ale on už je pětadvacet let starý. Nedávno jsem se do něho přestěhovala, vyměnila jsem si ho se synem Vincentem. Zjistila jsem, že pětadvacet let je pro mě chvilička, ale pro izolaci a dlaždičky je to poměrně dlouhá doba. Musela jsem všechno vyměnit.
Je to o nervy?
Ano, protože máte všude prach, sem tam nějaký řemeslník nepřijde a sem tam něco nepasuje, jak by mělo. Ale ještě stále nejsem ve finále. Zavolejte za měsíc. Ještě pořád bydlím v krabicích.
Myslíte při rekonstrukci i na nějaký nový snový šatník? Neříkám přímo šatnu, jako měla třeba Carrie ze Sexu ve městě...
Moc ne, protože existuje módní policie. Zrovna vy přece máte fashion podcast Demodé. Kdybych si vzala na sebe dvakrát to samé, tak dostanu minus, minus a minus. Řeším to tím, že si večerní šaty půjčuji a v tom mém domácím šatníčku mám jen pyžama.
