Filmové Vary
Sledovat další díly na iDNES.tvVeroniko, jak na vás dýchly letošní Karlovy Vary? Měla jste možnost setkat se i s jednou z hlavních hvězd festivalu, Jessem Eisenbergem.
Varům je letos šedesát a mně pětašedesát. Točím tady pro Českou televizi dokument ke svým narozeninám a moc jsem si přála, aby v něm byl někdo, ke komu sama jako herečka vzhlížím. Chtěla jsem si zažít to, co zažívají fanoušci.
Jak probíhalo vaše setkání?
Čekala jsem na něj a on přišel a podal mi ruku. Zeptal se mě: „What’s your name?“ A já byla úplně vykolejená. Jen jsem koktala: „I am Veronika… Veronika...“ Byl to krásný zážitek. Jesse je úžasný herec.
Viděla jste také další zahraniční hvězdy?
Čekala jsem i na Dustina Hoffmana. Stála jsem mezi fanoušky za zábranami a schválně jsem si chtěla vyzkoušet, jaké to je čekat na hvězdu. Dvacet minut jsem tam stála a uvědomila si, jak silný okamžik to pro lidi je, když konečně uvidí někoho, koho znají jen z filmů.
Moje daň za slávu se jmenuje tři rozvody, přiznává herečka Veronika Žilková |
Uvědomila jste si díky tomu něco?
To, jak důležité je věnovat se vlastním fanouškům. Když na mě po představení čekají dva nebo tři lidé, vždycky si s nimi ráda popovídám a dám jim podpis. Dustin Hoffman měl kolem sebe stovky lidí. Herec by si měl vážit toho, že se na něj lidé dívají a že pro ně něco znamená. Neměl by se chovat povýšeně. I já si svých fanoušků moc vážím.
Ve Varech jste se tentokrát objevila i jako modelka. Jak jste si to užila?
Přijde mi skvělé, že ve svém věku začínám ve Varech jako modelka. (smích) Doufám, že si mě někdo všimne a třeba ještě prorazím!
Byla jste jako mladá herečka někdy zaskočená chováním nebo poznámkami starších kolegů?
Já byla šťastná, když si mě nějaký bard vůbec všiml. Dodnes si pamatuji, jak mi jednou manžel herečky Jiřiny Syslové v divadelním klubu řekl: „Nesedej si k nám ke stolu, komparz tady sedět nesmí.“ Dokonce si nepamatoval moje jméno a říkal mi „Pažitková“. Mně to ale přišlo vlastně skvělé. Byla jsem ráda, že mě vůbec zaregistrovali. Dnes se tomu směji. K divadlu to prostě patří.
Bulvár se o vás zajímá dlouhé roky. Jak prožíváte články o sobě?
Někdy mě překvapí, jak dokážou některé informace pospojovat. Občas mě ale mrzí, že některé redaktorky nepochopí humor. Třeba když můj syn řekne nějaký vtípek, objeví se titulky, že urazil vlastní matku. To přece vůbec není pravda. Můj syn mě nemůže urazit, protože je vtipný a já mám humor ráda. Stejně to bylo, když Kuba Prachař jednou žertoval, že by moje socha měla stát místo Stalinovy. Všichni mi volali, že mě urazil. Já říkala: „Naopak, vždyť je to vtipné.“ Já mám humor ráda. Jak se říká, pro vtip bych zabila i bratra!
