„Přišla jsem k ní a říkám: ‚Dneska jdu na křest a nemám co na sebe.‘ Protože já ve skříni mám buď sepraná trička nebo věci, které jsem měla na sobě už desetkrát,“ popisuje Žilková svoji návštěvu u návrhářky.
„Oblečení řeším jenom kvůli novinářům, jinak tím moc nežiju. Naše rodinná stylistka Kordulka mi dala k Vánocům voucher na nějakou módu a je začátek léta a ještě jsme do toho obchodu nevyrazily,“ říká herečka.
Nevěru nebo pití už bych u muže přešla. Můžete dopadnout hůř, míní Žilková |
Postavu má úžasnou, takže by si teoreticky mohla půjčovat outfity od starší dcery Agáty. „Jenomže my máme každá jiný vkus,“ vysvětluje.
Knihu Tři hodiny lásky, kterou měla Janě Bernáškové uvést do života, před křtem nečetla, ale nepochybovala ani na chvilku o čem je. „Autorkou je žena, herečka, navíc dvakrát rozvedená, tak o čem jiném než o vztazích by mohla být?“ spekulovala.
I Žilková se v minulosti věnovala psaní. Její sloupky v časopisech byly velmi povedené. „Zkoušela jsem dělat i rozhovory pro Lidové noviny. Ta rubrika se jmenovala Velké ženy podle Veroniky Žilkové, ale musím říct, že mi to nešlo. Neumím dělat rozhovory a neumím psát knihy jako Jana Bernášková. Ale jdou mi fejetony, protože jsou krátké. V podstatě je to takový nafouklý vtip,“ říká Žilková.
Veronika Žilková v muzikálu Lotrando a Zubejda
Psaní je její hobby, ale nemá na něj dost času. Zvlášť teď, kdy točí nový televizní seriál. „Mám v něm fantastickou roli. Je to něco, co jsem ještě nikdy nehrála, vypadám tam, jak jsem ještě nikdy nevypadala a jde o téma, které je v české scenáristice nové. O tomhle se ještě nikdy žádný seriál u nás nenatočil,“ říká tajemně. Bojí se prozradit víc, protože je vázaná mlčenlivostí. Kdyby ji porušila, čekal by ji peněžitý trest.
„Jsem za tu roli fakt šťastná. Myslím si, že ji může hrát jedině žena, která nemá plastiky a těch v mém věku moc není. A zároveň herečka, která prošla mnohočetným mateřstvím a mnoha láskami, a to si troufnu říct, že ani v tomhle moc konkurenci nemám. Tak rozbitou držku z lásky jako já má málokterá,“ směje se Žilková.
Martin Stropnický a Veronika Žilková
Životní prožitky jí pomohly už k roli matky autistického syna ve filmu Spolu, který televize nedávno opakovala. „Všichni se mě ptají, jak to, že jsem za ni nedostala Českého lva. Ale my jsme dostali ocenění ve Velké Británii! Ale to nikoho nezajímá, tady má váhu Lev, který je tak trošku snobárna,“ říká Žilková naplno.
„Sama jsem členkou filmové akademie, ale těch lidí, kteří o cenách rozhodují, je tam hodně a vkus různý. Navíc si myslím, že žádná soutěž na světě není spravedlivá,“ krčí rameny.
Nejvíc mě škrtali z obsazení, když jsem žila s politikem, říká Žilková |
Sama se hlasování už dávno vzdala. „Protože si myslím, že pokud chce člen filmové a televizní akademie rozhodovat čestně, měl by každý film vidět minimálně dvakrát. Teprve pak může říct: střih dobrý, kamera horší... A když si to spočítáte, tak zhlédnout dvakrát za sebou třicet filmů, které mají v průměru hodinu a půl, vezme tolik času, že by to člověku zabralo dva měsíce non stop práce. Neplacené. Ale pokud se tomu nemůže někdo věnovat takhle poctivě, tak by neměl hlasovat, protože jeho hlas nemůže být spravedlivý. A co se tak dozvídám od známých, nikdo všech těch třicet filmů rok co rok nevidí,“ vypráví. „Možná ještě prezidium Českého lva a tak by to mělo být. Ti by měli rozhodovat o vítězích,“ dodává.
Film Spolu, bohužel, minul nejen odbornou veřejnost, ale i většinu diváků. Přitom v hlavní roli byl vedle Žilkové populární Štěpán Kozub. „Ten film tak nějak prošuměl. Ale pro mě je odměnou právě to, že mě za něj lidi chválí a děkují. Pořád mi píší na Instagram. Kolik filmů má Českého lva a lidi si ani nevzpomenou, že existují,“ říká.
Veronika Žilková na slavnostní premiéře filmu Světýlka (2. července 2024).
„Herec nemá odměnu v cenách, ale v přízni diváků a na tu si absolutně nemůžu stěžovat. Za ta léta, co hraji, jsem vychovala dobré dvě, tři generace, protože od seriálu My všichni školou povinní, který jsem natočila před čtyřiceti lety, jsem se objevovala na různých platformách pravidelně. A jsem moc ráda, že diváci jsou ke mně tak laskaví a mají mě v takové oblibě, že když někam přijedu, máme vyprodáno. Takže dalšího Českého lva nepotřebuji. Přízeň diváků je nadevše,“ říká.
Mýdlového prince bych normálně nevzala
V Divadle Broadway hraje v muzikálech Okno mé lásky, Lotrando a Zubejda, s jehož koncertní verzí budou herci objíždět v létě hrady a zámky, a nově také v Mýdlovém princi. „To byla role, kterou bych za normální okolností nevzala,“ říká upřímně. „Ale posunulo se natáčení toho seriálu a Olda Lichtenberg mě poprosil, jestli bych nenazkoušela Hadravovou, kterou dříve hrávala v Mýdlovém princi Jarka Obermaierová a Jana Synková. Je to menší role protivné báby, která vede amatérský divadelní soubor a má pocit, že jí to ti mladí chtějí vzít,“ vysvětluje herečka.
Z muzikálu Mýdlový princ
„A potěšilo mě, když mi Olda napsal: ´Děkuji ti, ty jsi z Hadravové udělala hlavní roli.´ A já jsem nadšená. Protože hrát přiblblou důchodkyni v tygřím oblečku a zrzavé paruce s rádiovkou na hlavě je prostě úžasné. A diváci se smějí,“ říká.
V létě bude žilková hrát s Michaelou Dolinovou v inscenaci Čarodějky v kuchyni, pak u Bolka Polívky na letní scéně a jezdit taky s Honzou Dědkem a jeho show. „Ale teď si říkám, že jsem to všechno neměla brát, protože si myslím, že budu hodně unavená. Ta dramatická postava, co teď dělám v tom seriálu, totiž vyčerpává mnohem víc, než role Hubáčkové v Zoo Nové začátky, kterou jsem točila například včera. Zoo není o fatálních tématech, což tenhle nový seriál je,“ vysvětluje.
„Je to negativní drama a moje postava není komická, takže jezdím domů z natáčení rozhozená. Stejně, jako když jsem hrávala v divadle Médeu. Líp se mi chodí z Mýdlového prince, když vím, že se mi lidi dvě a půl hodiny smějí. Ale sama, když večer nemůžu usnout, dívám se jak na komedie tak psychologické filmy. Protože bez žalu není radosti. Když si neprojdete nějakým utrpením jako divák nebo herec, tak nemůžete ocenit ani to veselí,“ míní Žilková.
„To je jako byste si dávala pořád jenom dorty a dívala se jenom na komedie. Ale když to zdravě střídáte, je to jako život. Jsou v něm údobí, která jsou složitá: období osamění, lásky, pádů... A tohle dělá ten život pestrý. A ty role, divadlo nebo film jsou jenom zrcadlem života. Tak jsem šťastná, že stejně jako mám pestrý osobní život, tak mám bohatý i ten herecký,“ dodává herečka.
