Scénář k filmu, který připravila do vysílání Česká televize, napsal Marek Epstein, přičemž vycházel z vlastních zkušeností. Před kamerou ho ztvárnil Matouš Ruml. „Těhotná byla Veronika a já byl víc v tom stresu. Když chce muž, aby byla žena v pohodě a všechno se událo v klidu, bere v době jejího těhotenství všechno špatné a negativní na sebe. Tím pádem je v totální nepohodě, ale dělá, co může, aby všechno bylo v pohodě,“ směje se Ruml, který ví, o čem mluví. Sám je už trojnásobným otcem.
Veronika Khek Kubařová a Matouš Ruml ve filmu Tom je v tom (2025)
Kubařová musela „vařit“ víc z vody, ale jakmile si nasadila těhotenské bříško, hned se do své postavy vžila, i když maminkou v reálném životě ještě není. A od chvíle, kdy její „těhotenství“ zaregistrovali technici ve štábu, jejich chování se změnilo, začali k ní být laskavější a pozornější. „A zároveň mě tak trošku podceňovali, protože si mysleli, že díky těm hormonům jsem i trochu blbá. Přistupovali ke mně s takovým tím pochopením, že to mám teď těžký. Přitom dobře věděli, že to břicho za chvíli odložím,“ usmívá se herečka.
Fakt, že bude hrát po boku svého kamaráda Matouše Rumla, jehož manželce šla na svatbě za svědka, byl pro ni víc než radostný. O režii Jiřího Vejdělka nemluvě. „Když je herec před kamerou, nedokáže vždycky odhadnout, jestli je moc nebo málo. Proto je důležité, aby ho korigoval někdo, kdo má pro komediální žánr vlohy. A to Jirka podle mě má,“ říká herečka.
Aleš Háma, Ondřej Brousek a Veronika Khek Kubařová v seriálu Limity (2025)
V seriálu Limity se sblížila jak s Alešem Hámou, který jí hrál manžela, tak s Ondřejem Brouskem, jenž byl jejím milencem. Tam ovšem bylo její těhotenství teprve v začátcích. Před kamerou místo velkého břicha nosila podivné kostýmy a účesy. „Já si to užívala. Princezen jsem si už zahrála dost, tak mi nevadí vydávat se do vod, ve kterých můžu postavy dehonestovat a kde mi to záměrně nesluší,“ vysvětluje.
Roli ale málem nezískala. „Byla jsem na konkurzu, kterým jsem prošla úspěšně, ale odpověď byla negativní s tím, že jsem na tu roli moc mladá. Takže mě napoprvé nevybrali, což mi bylo moc líto, protože ten scénář byl skvělý. Ale asi za měsíc se ozvali znovu: Hele pojďme udělat maskérské zkoušky a nějak tu tvoji vizáž pozměnit, aby to do toho seriálu sedlo. A vyšlo to,“ prozrazuje.
Postava Lenky v Limitech společně s náročnou dvojrolí Anity a Wendy v inscenací Brácha, kterou uvádí Divadlo Ungelt, a je beznadějně vyprodaná, jsou její srdcovky. Zlomové a zásadní projekty. Jestli jí přinesou další podobné příležitosti, je ale otázkou. „Bylo by fajn, kdyby si někdo všiml, že mám i jinou rovinu než jenom tu romantickou. Zároveň ale vůbec nevím, jestli se třeba na Limity vůbec nějací režiséři dívali, jestli mě vnímali a jestli se jim to líbilo nebo nelíbilo. Ale mám radost z toho, že si po prvních rozpačitých reakcích získaly dost diváků. Jak od běžných lidí tak i od kolegů, což mě překvapuje, mi stále přicházejí reakce, že se jim seriál líbí a že je baví. A tím, že je k vidění on-line, pořád žije, což mě těší,“ dodává.
Scénář k Limitům psal jeho režisér Petr Zelenka sedm let a dostal do něj zábavnou formou pohled na ekologii a její aktivisty. Ti jsou ovšem Kubařové tak trochu proti srsti. „K ekologii vztah mám, ale nejsem vyznavačka extrémů. A aktivismus už pro mě extrémem je. Zároveň ale nerozporuji, že někdy to bez něj nejde,“ říká. „Bohužel ekologie jako taková má dneska už trošku negativní nálepku, spoustu lidí dráždí, což mě mrzí.“
Igor Orozovič, Veronika Khek Kubařová a Marek Němec v představení Brácha
Doma třídí odpad a dříve si také nosila na nákupy svoje obaly. „V tomto směru jsem trošku teroristka. Když třeba na place chybí koše na tříděný odpad, žádám produkci, aby je tam dodala. Nosím si i svoje nádoby na pití, termosku na vodu… Protože spotřeba kelímků během natáčení je opravdu obrovská. Je tam spousta lidí, přitom každý si třikrát lokne a kelímek zahodí. To mi přijde strašné. Ale produkce se lepší, dávají nám už každému i vlastní láhev,“ popisuje situaci během natáčení.
Sama razí myšlenku, že ekologie začíná už vztahem k přírodě. A nejen k ní. „Myslím, že i vztah jako takový může být ekologický. Protože ekologie je o zdraví, o zdravých vztazích s přírodou, s jinými lidmi ale také s partnerem, rodiči, se sousedy i náhodnými kolemjdoucíma. Je o tom, aby věci zdravě fungovaly, byly prospěšné a prosperující,“ dodává.
