Uvidíme vás v Hvězdném létě pod Žižkovskou věží. V jaké roli?
Je to role Jane ve hře nazvané Malé chytré lži. Je to komedie pro čtyři herce, už jsme v průběhu zkoušení a baví mě to víc, než jsem si myslela. Jednak samozřejmě ta samotná hra, jednak i obsazení – to byl jeden z důvodů, proč jsem tu nabídku přijala. Protože je tam Petra Špalková, Bob Jašków a Michael Vykus. Boba znám jako kolegu z televize, nikdy jsem s ním nespolupracovala, ale myslím, že má stejnou náturu, takže je to super.
Biser Arichtev a Veronika Arichteva (2024)
A Michael Vykus?
Ten pro mě byl velkým překvapením. Je to velmi talentovaný český herec. Ta hra se mi moc líbí a baví mě to. Jsem zvědavá, jak se to bude líbit lidem po premiéře, věřím, že jo. Je to téma, které může oslovit hodně novopečených rodičů, kterým se narodí dítě, což může dost ovlivnit partnerský život. Myslím si, že to není nic, co bychom jako rodiče trošku neznali, nebo si neuměli představit.
Je hraní venku svým způsobem lepší v tom, že si užijete více radosti a můžete třeba i více zaimprovizovat?
Já nejsem herečka, která by ráda improvizovala, já to na jevišti zrovna úplně moc neumím. Moje reakce je většinou taková, že se začnu smát, protože nevím, co mám dělat (smích). Hraní venku a všechny ty různé open airy mají určitě své kouzlo. Mě to hrozně baví právě proto, že to je trošku jiné. Člověk musí počítat s akustikou, s nějakým okolním ruchem. Může to vzít do hry a použít – když to umí.
A když to neumí?
Tak dělá, že se nic neděje. Není to první věc, kterou bych dělala venku. Zkušenosti mám, jsem zvědavá, jaké to bude tady. Už jsem se ptala, jestli tady není moc vedro pod tou věží, pod stanem a bylo mi řečeno, že ne, že je to v pohodě. My to pak budeme hrát také v Kalichu normálně pod střechou a na zájezdech, takže pak to bude klasické divadlo.
Zaznamenal jsem, že jste dlouho budovali a pracovali na vašem domově. Dá se říci, že už stoprocentně plnohodnotně a spokojeně bydlíte?
Co se týká vnitřku, interiéru, tak ano, je to super. Fakt jsme si splnili sen a společně s architekty jsme to udělali tak, jak jsme chtěli, aby nám v tom bylo příjemně, aby se nám to neokoukalo, aby to bylo funkční a zároveň to vytvářelo ten domov. To je to, co máme rádi. Co se týká exteriéru, ten je ještě stále i po dvou letech nedoladěný. Což si myslím, že není neobvyklé. Když člověk něco staví nebo rekonstruuje, tak dva roky bydlí na blátě.
Hejt není názor, říká Arichteva. Žena herce Blažka jí doporučila plastiku prsou |
To je tedy také váš případ.
Mysleli jsme si, že zahradu zvládneme dřív. Ale vzhledem k tomu, že jsme tam chtěli dělat různé věci, které se nakonec nepodařilo udělat, nebo se nakonec dělat vůbec nebudou, tak se vše zase trošku překopává. Ale mám slíbené od manžela, že koncem června by měla přijet firma a měli by začít dělat terén, protože chceme bazén. Když už člověk má bydlení venku nebo dům, tak bazén je asi fajn, zvlášť s dětmi. A chceme větší venkovní sezení. Pro mě ten pobyt na zahradě znamená to, že sedím a koukám, u toho jím nebo něco popíjím, bavím se s přáteli, s manželem, nebo běhám a snažím se zabavit dítě.
Herečka Veronika Arichteva hostem pořadu Rozstřel
Jste zahradnický typ?
Nejsem zahradnický typ. Každá kytka doma mi umře. Myslím si, že to bude úplně stejné i tady. My tu zahradu budeme dělat spíš tak, aby nám byla k užitku a prožitku, než k tomu, že bychom tam měli slepice a rajčata. I když si myslím, že jak tak poslouchám svého muže, je dost možné, že i k těm slepicím a rajčatům někdy v budoucnu dojde.
Pomáhá vám realizovat se a pracovat od toho, abyste zapomněla i na smutné věci, které se v životě dějí? (Herečka přišla začátkem května o tatínka – pozn. red.)
Určitě. Vždycky mi to pomáhalo na cokoliv, co se mi dělo v životě a nebylo to úplně veselé. Vždycky mi pomáhalo začít hodně pracovat. S dítětem se pak ty věci také vstřebávají trošku jinak, protože zkrátka nemůžete úplně vypnout, nebo se do toho naplno položit. Musíte fungovat a chcete fungovat. Ale jo, práce mi pomáhá hodně.
Učíte doma syna, že je fajn projevovat emoce a neskrývat je?
Jo. Myslím si, že je to jeden ze základních aspektů respektující výchovy, se kterým se snažíme přistupovat ke svému synovi. Nikdo ho za emoce netrestá nebo nehubuje. Ani za ty dobré, ani za ty špatné. A stejně tak to máme my. Od nás taky často Luka vidí reakce, emoce, které mohou být dobré, ale i zlé. A pak už je to o tom, co s tím děláme. Jestli si o tom promluvíme a buď se omluvíme za nějakou přehnanou reakci, nebo vysvětlíme, že to, že maminka brečí, nebo se směje, má nějaký důvod a že to je v pořádku, se nějak cítit. Myslím, že to je moc důležité.
