Veronika Albrechtová po střední škole začala moderovat v jednom soukromém rádiu a postupně se dostala do těch největších rozhlasových stanic a později i do televize.
V soukromí byla ale méně úspěšná. První syn měl po narození epilepsii, kterou se navzdory prognózám lékařů podařilo úspěšně zaléčit, ale vztah s jeho otcem nevydržel. „Pak jsem to zvorala ještě jednou. Potkala jsem tatínka svého druhorozeného syna. Byl to můj šéf v práci a láska na první pohled. Ale ani to nedopadlo,“ popsala Albrechtová. „Byla jsem unavená, vypsychlá. Když jsem skončila s kojením, sáhla jsem po flašce,“ přiznala.
Adiktology trápí pití alkoholu u žen. Do prevence chtějí zapojit gynekology |
Postupně pila víc a víc a před manželem schovávala lahve. „Člověk to zná z filmů, novin, že jakmile si začneš schovávat alkohol, tak to není v pořádku, ale nemohla jsem si pomoct. Zná to každý alkoholik, ta úleva, kdy povolí to sevření, přestane ti bušit srdce, uklidníš se, máš zase náladu se usmívat na děti, to je strašně silné a chceš to,“ popsala moderátorka.
Začal boj s otcem o mladšího syna a ačkoli dokázala měsíce nepít, tento stres ji zase srazil na kolena a dodělala to pandemie. „Koronavirus k tomu přispěl strašně moc. To uzavření se doma, děti doma, on-line vyučování. Poslední kapka byla, když jsem si udělala výron v kotníku a v té době jsem skončila v Českém rozhlase. Takže znehybněná, bez práce, tak jsem pila,“ vzpomíná Albrechtová.
Covid závislosti nahrává, potvrzuje blogerka, která sama prošla léčebnou. Jak se pozná, že člověk pije moc? |
V těžké finanční situaci jí pomáhali rodiče, ale bez alkoholu už pak nebyla schopna téměř fungovat. „Měla jsem to spojený s panickými ataky, kdy jsem nechtěla vůbec otevřít oči a vstávat. Takže co uděláš ráno, abys mohla dětem připravit ty svačiny, hltneš si, aby se ti srovnal ten třes a do toho máš strašné výčitky, ale nemůžeš jinak,“ říká Albrechtová. „Nesnášíš se. Nikdy jsem neměla sebevědomí kromě mikrofonu a tímhle sama sebe zadupeš. Sama o sobě si říkáš, že jsi póvl,“ popisuje.
Vrcholem bylo, když ji jednou uspal alkohol tak, že ji doslova vypnul a synové byli u toho. „Vzbudili mě zoufalí, ubrečení, jestli žiju,“ vzpomíná Albrechtová, která se potom rozhodla odejít na čtyři měsíce do léčebny. Starší syn zůstal zatím u prarodičů, mladšího syna dostal do péče otec.
„Oddělení léčby závislostí v Dobřanech mi zachránilo druhou půlku života,“ říká dnes abstinující Albrechtová.
