Kterýkoli režisér chtěl v 70. a 80. letech obsadit pohlednou blondýnu, v hledáčku měl i Věru Vlčkovou. Pozornost na sebe poutala v televizi, ve filmu i v divadle. „Dokázala něco neuvěřitelného, co jsem nikde jinde nezažil. Zatímco diváci v první půlce hurónsky řvali smíchy, na konci štkali a z hlediště se ozýval hlasitý pláč,“ vzpomínal Pavel Pípal, její kolega z plzeňského Divadla J. K. Tyla.
Na jevišti jsem se pak před Věrou styděl a bál se, že na mně ta zamilovanost bude vidět, že ji pozná ona, diváci i její manžel, můj dobrý známý.
