Vánoční katastrofy podle Soboty, Zelenkové, Mádla, Peroutky a dalších hvězd

Hořící svetr i motorka, bodnutí do ruky místo do kapra či rachejtle v obýváku. O vánočních svátcích se mohou odehrát různé bizarní situace. Pro týdeník 5plus2 na ně zavzpomínali herec Luděk Sobota, zpěvačka Jitka Zelenková, herec Jiří Mádl a další osobnosti.

Herečka Veronika Freimanová

„Vzpomínám si, že jako dítě jsem k Vánocům dostala vysněný krepsilonový svetr. Byl bleděmodrý propínací, a i když byl v podstatě umělohmotný, tenkrát to nehrálo roli. Měla jsem ohromnou radost, jenže se mi ho podařilo během chvíle podpálit o svíčku, když jsem sahala po cukroví. Takže můj úplně nový modrý svetr zdobil hnědý seškvařený flek. Zašít se to nedalo, leda vystřihnout. Tehdy mi mohlo být asi dvanáct, takže tahle ztráta mě opravdu bolela.“

Herec Jiří Mádl

„Když jsme se loni chtěli s rodinou podívat v televizi na pohádku, omylem jsem přepnul na Jaromíra Soukupa. Udělalo se mi tak zle, že to bylo horší, než kdybych spolknul rybí kost, dusil se, přitom na mě spadl hořící vánoční stromeček a okolostojící rodina by se mě čůráním pokoušela uhasit.“

Zpěvačka Jitka Zelenková

„Vánoce v naší rodině vlastně nikdy neprobíhaly klasicky. Maminka i tatínek byli umělci, takže se nám často stávalo, že jsme se potkávali hodně pozdě večer, nebo také vůbec. Záleželo na tom, jak se nám podařilo přes námrazu a sníh dobruslit až domů z nějakého vystoupení nebo turné. Nebylo neobvyklé, že jsme si dárky předávali až 25. prosince ráno. Jednou s námi trávil svátky jeden rodinný známý a vůbec nechápal, že se vánoční tradice v našem pojetí úplně míjí s tou českou klasikou. A přitom třeba v Americe to takhle mají normálně.“

Herec Luděk Sobota

„V naší rodině se málokteré Vánoce obešly bez katastrof. Samozřejmě, že nám jednou, když byl syn malej, začal od prskavky hořet stromeček. Uhasili jsme to. Jednou jsem chtěl klukovi koupit k Ježíšku dětskou motorku. V době, kdy by se na ni ještě váhově vešel, tak nebyla k dostání. Sehnal jsem ji, když už klukovi bylo asi deset let. Den po Štědrém večeru jsme si celá rodina vyšli na procházku. Po nějaké chvíli jsme zavětřili, že se něco pálí. Já říkám ženě, že si ti lidé nedají pokoj ani o svátcích a musí pálit listí. Jenže to nebyli lidi ze sousedství, to se pálila naše motorka. Motor se spálil úplně. Motorku se nám po svátcích podařilo vrátit.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

Jindy jsem zase chtěl klukovi udělat radost tím, že jsem před Vánocemi koupil živého kapra, aby si s ním mohl hrát ve vaně. Jenže před Štědrým dnem jsem ho musel zabít. Nikdy jsem to předtím nedělal a bylo mně ho líto. Praštil jsem ho paličkou, on vyklouzl na zem a honili jsme ho po celé kuchyni. Nakonec jsem ho chtěl bodnout nožem, ale bodnul jsem do ruky jenom sebe. Běželi jsme na pohotovost a kapra potom nějak zabila žena.

Nejstrašnější katastrofa se ale odehrála, když mi byly asi čtyři roky. Dostal jsem od Ježíška drahou koloběžku. Druhý den jsem si s ní chtěl jezdit venku. Potkal mě nějaký kluk, jestli bych mu koloběžku nepůjčil. Půjčil jsem mu ji a už nikdy jsem ji neviděl. Když jsem to řekl doma, dostal jsem ještě od otce nářez. To byly smutné Vánoce.“

Frontman kapely Jelen Jindra Polák

„O největší (před)vánoční katastrofu se před pár lety postaral náš kocour Max, když se rozhodl v předvečer Štědrého dne prozkoumat, copak to stydne na poličce v kuchyni. Špatně si to vyměřil a spadl do misky vajec, přichystané na lince. Vyděsil se a vystřelil z kuchyně otevřenými dveřmi rovnou do ložnice, kde na peřiňáku převrhl květináč. Obalil vajíčky a hlínou nejenom sebe, ale i čerstvě povlečené peřiny, načež proběhl do obýváku, kde převrhl vánoční stromek a schoval se pod gauč, odkud jsme ho další dvě hodiny nemohli dostat. Zkrvavené a podrápané ruce, když jsme se z něj snažili zaschlé vaječné bahno umýt ve vaně, už pak byly jen třešničkou na dortu naší rodinné vánoční pohody.“

Herec a zpěvák Milan Peroutka

„Nestalo se to přímo o Vánocích, ale hned po nich, když se mladší bratříček snažil uprosit maminku, aby mohl v předstihu odpálit první ohňostroj do dvora. Provokoval ji se zapalovačem tak dlouho, dokud se rachejtle skutečně nevznítila. Živě si pamatuju na tu paniku, co v těch následujících sekundách dělat. Hodili ji do rohu obýváku, schovali se za gauč a dodnes mám před očima, jak hrál náš byt všemi barvami. Rybičky v přilehlém akvárku měly velkou show a dodnes zůstal na parketách vypálený flek. Nic vážnějšího se naštěstí ale nestalo. Od té doby už jsme takové veselí v bytě nepořádali. Bydlíme teď ale na kopci nad Prahou, a tak už zábavu přenecháváme sousedům a raději se jen kocháme.“