„A zatím se vždycky najde nějaký ,blázen’, který mi na ranči, když jsem zrovna v Praze za prací, pomůže,“ dodává Vanda Hybnerová.
V březnu ji čeká vystoupení v Hybernii se Slavou Poluninem v jeho světoznámé Snowshow. „Poprvé jsme se naživo viděli, když mi bylo dvacet, a to setkání bylo fatální. Slava se svým souborem Liceděj byl tehdy v plné síle a přijel s úžasným klaunským představením Karavana míru. Když jsem ho viděla, chtěla jsem sbalit kufry a odjet s nimi do Leningradu, kde měl klaunskou školu,“ vzpomíná herečka.
Slava Polunin a Vanda Hybnerová
Nakonec ale šla na DAMU, zatímco její otec Boris Hybner se s dnes už pětasedmdesátiletým klaunem později profesně propojil. „Když Slava emigroval do Francie a založil tam velkou klaunskou společnost, vznikla postupně Snowshow, se kterou jezdil po celém světě, a s ním i můj otec. Po jeho smrti jsem tu klaunskou tradici převzala já. Kdykoliv je Slava tady, snažím se ho nějakým způsobem podpořit,“ říká.
„Ten jeho svět hravosti, absolutní fantazie, zvláštního zpomalení, načasování a rytmu, na který my ve svých životech zapomínáme, je úžasný. Jeho klaun je pomalý a právě v té pomalosti je obrovská filozofie. Timing má naprosto dokonalý. Pořád ho považuji za velkého učitele,“ vyznává se Hybnerová.
Kdysi studovala pantomimu u profesora Jiřího Kaftana, aby získala pevný řemeslný základ. Inspiraci dnes čerpá i ve vlastní rodině. Její dcera Josefína má dvouletého a téměř pětiletého syna. „Přestože mají stejné rodiče i stejnou výchovu, už teď je vidět jejich rozdílný temperament. Jeden je křehčí a emotivnější, druhý nebojácný a vrhá se do všeho. Jejich gestikulace, chůze, mimika i napětí v těle mi při tvorbě představení často pomáhají. Moji vnuci jsou pro mě velkými učiteli, protože ještě nejsou svázaní pravidly,“ říká nadšeně.
Ta se ve světě neztratí, říká Vanda Hybnerová o své dceři Antonii |
Zatímco mladší dcera Antonie zůstala stejně jako její dnes už rozvedení rodiče Vanda Hybnerová a Saša Rašilov v umělecké branži, Josefína se věnuje koním. „Učí nejen ježdění, ale celou koňskou filozofii. Kůň není jen sportovní nástroj, je to bytost, která člověka provází déle než pes. A má to svůj důvod,“ říká herečka. „V Praze v Jinonicích i u nás na ranči na Vysočině pořádá workshopy.“
Její vlastní koně jsou už spíš důchodci, takže jim dnes víc doplňuje léky, než že by na nich jezdila. Jednoho z nich si ale velmi váží. „Mám tam úžasného koně, se kterým bych chtěla složit hiporehabilitační zkoušky a pomáhat dětem s mentálními nebo fyzickými potížemi. Koně jsou opravdu léčiví. Potvrdilo se to i loni při workshopech – jógových i hereckých. Všichni se shodli, že jejich přítomnost jim dělala dobře,“ říká.
Vanda Hybnerová a její dcera Josefína Rašilovová (Praha, 11. listopadu 2025)
„Zvířata se řídí přírodními zákony a dokážou si zdravě vykomunikovat vztahy. My máme svět nastavený plný přísných pravidel – jak se dívat, mluvit, chovat. Když jsem si kvůli focení hrála na ulici se sněhem, lidé se zastavovali a ťukali si na hlavu. Takže já jsem šťastná v klaunském i zvířecím světě a všem doporučuji se trochu uvolnit,“ usmívá se.
Díky koním nepotřebuje ani psychoterapeuta. „Za terapii neutrácím, stačí mi dostat se ke koni. Pokud s ním chci fungovat, musím se nejdřív sama zklidnit. Koně jsou velmi senzitivní a kopírují váš vnitřní stav,“ vysvětluje.
Odmítá také legendu, že by studovala operní zpěv. „Pokud to (otec, pozn. red.) někdy řekl, musel to být ten jeho nesnesitelný hybnerovský humor. Já ani na DAMU nebyla dobrý žák zpěvu. Je to jeden z mála žánrů mého oboru, který opravdu neobsáhnu. Jsem schopná zanotovat nejvýš jednoduchý popěvek,“ směje se. „Tatínek rád mystifikoval. Dokonce jsme si mysleli, že i jeho smrt je mystifikace, protože zemřel na apríla.“
Uzavřela jsem kapitolu odpuštění, říká Vanda Hybnerová o otci |
Věnuje se především činohře, ale pro divadlo v Mladé Boleslavi napsala s Kateřinou Krobovou hru Pokoj, kterou i režírovala. „Říkám tomu nekrofilní komediální reality show. Šest slavných osobností žádá v záhrobí o digitální vymazání.“
„Když člověk něco vytvoří, zůstane po něm odkaz, který už nemůže ovlivnit. Třeba Franzi Kafkovi by se možná nelíbilo, že je na hrníčcích nebo že mu umělá inteligence dopisuje romány,“ říká. „Dali jsme slavným osobnostem možnost se k tomu posmrtně vymezit. Je to interaktivní představení s asi patnácti konci.“
S vlastním otcem má vztah vyřešený. „Jeho odkaz nesou žáci, které vychoval, včetně Radima Vizváryho. Spolupracujeme na klaunském představení Pluto pro Laternu magiku, hrajeme ho v La Fabrice. Po roce hraní vidíme, že klaunérie mrtvá není. Máme vyprodáno.“
