Když jsme se sešly ve ztichlé kavárně Divadla U Hasičů pod potemnělým barem bez obsluhy, zalitovala jsem, že nemohu Valérii Zawadskou na nic pozvat. Vždyť měla nedávno narozeniny. Usmála se a svým nezaměnitelným hlasem pravila: „Nevadí, zvu já vás!“ a nabídla mi báječné slané a sladké „šneky“ z listového těsta. „Budeme si povídat o vaření?“ mrkla na mě, když jsem jí její výtvor pochválila. Tento rozhovor se sice dotkne i kuchyně, ale pouze o vaření rozhodně není.
Když řeknu „vaše výjimečná narozeninová oslava“, co vás napadne?
Okamžitě si vybavím své šedesátiny. To jsem pozvala nejbližší kamarády do Balbínovy poetické hospůdky. Moji synové mi připravili neskutečné překvapení. Sestavili narychlo kapelu, zahráli mi a zazpívali. To byla nejkrásnější oslava, kterou jsem kdy zažila! Víte, já mám taky ráda překvapení pro své hosty. Strašně ráda zavařuju. Co najdu a sesbírám na zahradě, nacpu do sklenic – slaný, sladký, kyselý! Každého jsem obdarovala svými výrobky. Takže nejen já, ale i mí hosté byli překvapení.
Místo aby popíjel s kolegy a bohapustě se ničil, cvičil na kytaru. I v zimě v pantoflích bez ponožek a já se po očku dívala na ty jeho dlouhé vlasy.
