Už před šestnácti lety se tehdejší noviny podivovaly, že je i ve svém "jubilejním" věku pořád v jednom kole. A to platí pro Stellu Zázvorkovou pořád. V roce 2003 stejně jako celý její profesní život.
Nejtěžší zkouška
Divadlo, film, televize, ale i estrády či komorní divadelní a besední vystoupení jí vyplňují čas. A jak sama říká, práce a přátelé, především ti divadelní, jí pomohli dostat se z krizí, které jí osud připravil.
Tou největší ranou, jakou asi může život člověku připravit, byla ztráta milovaného dítěte. Šestnáctiletá dcera Jana si vzala život. To Stellu Zázvorkovou natrvalo změnilo; v osobním i profesním životě. A to jí ještě krátce po smrti dcery zemřel - vlastně taky dobrovolně, když po úrazu odmítal jíst - tatínek.
"Je to bolest, o které nerada veřejně mluvím, ani po těch letech nemám k tomu sílu. Ale vím, že mě změnila. Snad k lepšímu." Tvrdí, že bývala vzteklá, vzdorovitá, žárlivá. Stelluška vidí rudě, říkávali o ní rodiče. I kolegové, kteří ji dlouho znají, o tom vědí své.
Herecká sláva
"Vždycky jsem se chtěla proslavit, být něčím víc než jen tou holčičkou, co ani není moc hezká," vzpomíná energická herečka. Možná nesplňuje všechny "tabulkové" předpoklady ideální ženské krásy, ale její kariéře v divadle to neuškodilo. "Někdo ty čarodějnice hrát musí," říkávala.
Herecké začátky však nebyly nikterak slavné - dvakrát se nedostala na konzervatoř. V patnácti utekla z domova; a jak to vidí dnes, na zkoušky se tehdy připravila prachmizerně. Místo konzervatoře tak prošla díky otci anglickou internátní školou. I proto dodnes ovládá vedle angličtiny několik dalších jazyků a čte si Agathu Christie, ale i Seneku v originále.
"Domů jsem jezdila jen na víkendy. Kromě angličtiny jsem se také naučila každé ráno i večer pročesávat své dlouhé vlasy. Sto tahů ráno, sto tahů večer. Dělám to tak dodnes," říká žena, která si vlasy nebarví, a když jsou rozpuštěné, stříbrně jí pokrývají celá záda.
Stella Zázvorková si cestu do divadelního světa otevřela přes divadelní školu E. F. Buriana. V sedmnácti, v dobách už skoro válečných. Vyvzdorovala si ji přes protesty své matky. Neodradilo ji ani přísné Burianovo hodnocení. "Máte tendenci k přehánění a nemáte konkurenční sklony," řekl jí tehdy.
U Buriana pak dostala základy herectví, tance i zpěvu. Tady se také potkala například s Vlastimilem Brodským, tady začínala éra divadelní party, která během let válečných a po nich prošla Větrníkem, Divadlem satiry a nakonec zakotvila ve Werichově souboru.
To byla podle Stelly Zázvorkové nejšťastnější etapa jejího profesního života. Etapa, v níž se zrodilo důvěrné přátelství s Werichem, na nějž vzpomíná a z něhož dodnes čerpá. A kdo jednou viděl jejich výkon v televizní inscenaci Čechovova Medvěda, rovněž nezapomene. "Nenávidím vás!" Její pojetí tohoto čechovovského vyznání lásky je nepřekonané a asi nepřekonatelné.
Smutek? Samota?
Jak přímočarý a úspěšný se zdá být její život herecký, tak v soukromí to Stella Zázvorková nikdy jednoduché neměla. Když vzpomíná na dětství, je šťastnou hvězdou bohémský otec, skvělý prvorepublikový architekt, patrně zodpovědný za její umělecké geny. I když ani vztahy s ním nebyly vždy ideální, z hereččiných slov je znát, jak ho měla ráda.
V protikladu k otci stojí ve vzpomínkách její matka. "My s maminkou jsme k sobě nikdy nebyly moc upřímné. Matka byla výjimečně krásná, noblesní žena. Jenže její krása a noblesa občas studily," vzpomíná například ve své knize vzpomínek, kde přes přebohatý fotografický doprovod nenajdete ani jedinou fotografii s matkou.
"Mamince to s tatínkem nevyšlo, a tak se na nás dětech mstila," říká Stella Zázvorková. Často vzpomíná, jak matka stavěla do kontrastu vlastní krásu se vzhledem své dcery. "Ani stín mé krásy nejseš," říkala mi. "A ty nemáš zase žádný šarm," odsekla jí vzdorovitá dívka Stella.
Hned po válce se Stella Zázvorková jako Markétka ve Faustovi seznámila se svým Mefistofelem, Milošem Kopeckým. To bylo na jevišti divadla Větrník. V šestačtyřicátém už slavila herecká Praha bláznivou svatbu, kterou - jak jinak - maminka viděla jen nerada. Naopak otec si s Milošem Kopeckým padl do noty. "Flámovali spolu."
Manželství dlouho nevydrželo. "Ani nemohlo patřit k nejvydařenějším. Chyběly k tomu i ty nejzákladnější podmínky, neměli jsme byt ani peníze. Brali jsme se i kvůli tomu, že jsem čekala dítě, ale neměli jsme čas utvořit rodinu. On mě ale poznamenal rukou mistra, jako housle. A je pravda, že věrné milování, to věru nebyla píseň, která by Milošovi cokoli říkala."
Byť Stella Zázvorková patřila spíše k "bohatýrům" než k tichým vodám, nikdy se znovu nevdala. Tvrdí, že sice žije sama, ale není osamělá. "Programově vyhledávám společnost mladých lidí. Nikdy se nenudím. Pravda, někdy mi je smutno, ale osud se pak postará, aby mi bylo hůř, a hned si pak víc vážím toho, co mám." Ale víc už o svém soukromí mluvit nechce.
Úsměv díky síle
Pro většinu diváků je Stella Zázvorková usměvavou herečkou, která vyniká především v komediálních rolích - ve filmech i v televizi. Jen málokdo umí hrát ty postavy tak, aby "lidi řvali smíchy". Paní Vyhlídková v Andělovi na horách, Peggy s Huhukoktejlem ve filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku, paní Mráčková ve snímku Jak utopit doktora Mráčka, Nováková v příbězích o závistivých sousedech Zítra to roztočíme, drahoušku, paní Majerová v Arabele...
Kdo ty role nezná? A kdo neviděl Kolju, Pelíšky nebo Babí léto, pod jejichž úspěch se Stella Zázvorková výrazně podepsala? Statistika mluví o dvou stovkách filmových rolí, desítky dalších vytvořila na divadle.
Skvělé Babí léto bylo bohužel poslední velkou filmovou rolí Vlastimila Brodského. Stella Zázvorková seznam zdaleka nechce uzavřít. "Někdo ty staré přeci hrát musí, ne?" říká herečka, i když se už snaží trochu se šetřit a hlídá si zdraví. Vrací se na pódia i k natáčení po událostech, které by jiného poslaly do kolen. Po těžké autonehodě i po sérii pádů a úrazů posledních čtyř let.
Ačkoli v rozhovorech a televizních vystoupeních se vždycky snaží naplnit očekávání a rozdávat optimismus i naději, na stáří nic krásného nevidí. "Jak to říkal Werich: Je to hrozné, ale je to jediná možnost, jak zůstat naživu. To, že stáří je moudrost, že stáří je krásné, že je to usmíření, tak to není pravda. Já v roli Marie Terezie říkám: Domnívala jsem se, že až budu stará, smířím se s Bohem, lidmi a budu mít klid. Nemám ho a nedokážu vysvětlit proč," cituje a dodává: "A musím říct, že ani já ho nemám."
Přesto Stella Zázvorková prožívá krásný podzim života: "Zimu svého života, tu asi nebudu mít ráda. Je sice normální, že léta přibývají, ale já si nechci připustit myšlenku, že bych něco nemohla. Nemohla hrát. Filmovat. Nemohla pro své přátele a známé připravovat dobrá papáníčka. Řídit auto. Cestovat za přáteli do Ameriky nebo na dovolenou do Řecka či na Sardinii. Nemohla číst v originále krásné knížky," vypočítává. S úsměvem, za kterým je cítit sílu.
|
STELLA ZÁZVORKOVÁ • Odkud jsem • Čím vším jsem byla • Co se mi v životě asi nejvíc povedlo • Můj nejbližší velký úkol |
