Když režisér Billy Wilder obsazoval svou nejslavnější komedii, měl docela jasno: Jakmile se ve scénáři dnešní filmové klasiky Někdo to rád horké objevila postava svůdné zpěvačky Sugar, chtěl pro ni Marilyn Monroe, přestože věděl, že to s ní nebude snadné. Úlohu muzikanta Jerryho, převlečeného za Daphne, sice hodlal nejdřív svěřit Franku Sinatrovi, ale nakonec bylo štěstí, že se jí zhostil Jack Lemmon.
Jako svůdníka Joa, tedy půvabnou Josephine, viděl Wilder od začátku Tonyho Curtise, všiml si ho už zkraje padesátých let, kdy Curtis hrál legendárního mága Houdiniho ve stejnojmenném filmu. „Byl jsem si jistý, že pro roli Joea bude nejlepší,“ nechal se slyšet režisér. A tak roku 1959 šla na plátna kin nesmrtelná veselohra, která renomé všech tří hlavních aktérů vystřelila ke hvězdám.
„Musel jsem být na pozoru, byl jsem mladý hezký Žid, což u mě vzbuzovalo určitou paranoii.“
