„Dětství jsem šťastné neměl, když jsem byl blízko svých rodičů. V momentě, kdy jsme se z toho s bráchou vyvázali, utekli jsme do světa plného indiánské svobody, křiku, blbostí, v tu chvíli to bylo šťastné dětství,“ popsal Šebek.
„Máma byla těžkým alkoholikem do posledních dnů. Letos na jaře zemřela na následky užívání alkoholu. Alkohol byl doma na denním pořádku a s tím souvisely změny nálad u otce, který měl násilnické sklony,“ vysvětlil.
Lékař Tomáš Šebek přišel o matku. Dostihl ji alkoholismus, prozradil |
„Stával jsem mezi mámou a tátou na ochranu mámy jakožto fyzicky slabší. A pak přišly smutné okamžiky, kdy potom, co jsem ji bránil, jsem dostal nakládačku od mámy. To nebylo často, ale bylo to strašné ponížení a dezorientace v té situaci. Kdo je hodný a kdo je zlý?“ popsal Šebek dětství, které mu posunulo práh bolesti po fyzické stránce, ale zanechalo nesmazatelné stopy.
Na gymnáziu poznal svou budoucí ženu a brzy založil rodinu, začal stavět dům. „V devatenácti jsem skokově přešel z tohoto typu domácnosti do vlastní. Chtěl jsem být živitel, abych své ženě a dětem dal to materiální a tam jsem se začal odcizovat. Přišlo mi normální, že jsou naše děti víc vázáni na ženu, že když mají bolístku, tak jdou za ní. V jeden moment se ze mě stal totální robot, který plní úkoly, ale neplní je tak, aby ostatní byli šťastní,“ vzpomíná.
Tomáš Šebek při odjezdu do Jižního Súdánu.
Domů si nosil stres z práce a nahromaděný vztek si vyléval na rodině. „Říkám si, proč jsem ty idiotské scénáře vlastních rodičů takhle otrocky opakoval. Zdaleka ne v té míře, která byla u nás doma, ale stejně v míře, která je mimo chápání běžné české populace,“ vysvětluje.
Selhával jako hlava rodiny i jako partner. „To nebyla jedna nevěra. Byly jich desítky. Byl to nějaký únik,“ přiznává.
Jeho žena pak dostala nabídku na práci v Irsku, kde se rozhodli zkusit pomyslný restart vztahu, ale pracovní vytížení obou krizi ještě prohloubilo.
„Nemám rád slovo rozvod. Když jsem byl malý, tak se u nás vyslovovalo tisíckrát denně. Ale tohle vypadalo, že to neudržíme a bude rozumnější se rozejít. V tom Irsku jsem kvůli tomu kolikrát nemohl vstát z postele. Znamenalo to z mé strany potoky slz, ale spíš ze vzteku, výčitek, co všechno jsem způsobil a tehdy jsem začal i přemýšlet nad tím, že můj život nemá význam,“ vzpomíná.
Po návratu do Česka se chvíli zdálo vše lepší, ale pak se krize vrátila a s ní i myšlenky na sebevraždu. „Postavil jsem si to do racionální roviny a v té si tu sebevraždu dokážete naplánovat. Ale pořád tam zůstala volba, kterou mám dodnes, říct, že to tu mohu skončit, ale že to je v mém případě hrozně nezodpovědné a že to je největší srabárna, kterou bych mohl udělat,“ říká Šebek.
Až potom si konečně uvědomil, že se může svěřit odborníkům. „Je dobré s tím začít něco dělat a taky se to nemusí povést napoprvé, ani podesáté a třeba se to nikdy nedá opravit, ale jde s tím fungovat a věci zase začnou dávat smysl. Znovu je důvod vstát a jít tou cestou a večer se podívat do zrcadla a říct: Už jsi o trochu menší kretén, než jsi byl včera, tak pokračuj,“ popisuje.
Sebevraždu jsem měl naplánovanou do detailů, líčí lékař Tomáš Šebek |
Terapie mu pomohla vyznat se v sobě samém a do rodiny už nevnáší pracovní stresy. Součástí terapie je i vydání knihy Objektivní nález.
„Rozhodl jsem se, že spáchám mediální sebevraždu ve smyslu, že dám do té knížky na rovinu, že jsem kretén. Možná jste si všichni mysleli, že jsem někdo jiný, ale já jsem úplně obyčejný hlupák, který vám chce dát jen naději, že když si tu knížku přečtete, tak budete mít jistotu, že nebudete tak špatní jako já, což by vám mohlo dát křídla mluvit otevřeně o svých chybách. Přiznat si, že nejsme roboti, že nejsme dokonalí rodiče, abychom s tím mohli konečně začít něco dělat,“ dodal Tomáš Šebek.
