Ve svém zatím posledním českém filmu Když se zhasne hraje Tomáš Maštalír nešťastného gynekologa s velkým tajemstvím. Chce ven z manželství s Petrou Hřebíčkovou, ale brání mu v tom předmanželská smlouva. Kvůli ní by mohl přijít o všechno. Podepsal ji v opilosti a, jak říká Maštalír, záleží na stupni opilosti, co by byl člověk v životě schopný podepsat. K předmanželským smlouvám má ale benevolentní vztah.
„To je na každém jednotlivci, jestli chce takovou smlouvu mít, nebo ne. Když se někomu bude žít dobře s tím, že ji má, ať si ji udělá,“ říká o výdobytku moderní doby. „Dřív to nebývalo, to je pravda, ale nebyla ani spousta jiných věcí. Pokrok se nedá zastavit, hlavně ten technologický. Pokud nám moderní technologie zefektivňují a ulehčují život, je to v pořádku. Ale jen do momentu, kdy se je někdo snaží zneužít a má to opačný efekt,“ vypráví na základě vlastních zkušeností.
Navzdory tomu, že nefunguje na sociálních sítích, objevil se na nich jeho falešný profil. „Někdo se tam za mě vydával a mým jménem z lidí tahal peníze. Zastavil jsem to, ale chvíli to dělalo neplechu,“ dodává. Na policii se obracet nemusel, stačilo vydat prohlášení, že s tím nemá nic společného.
Stejně jako ostatní herci přemýšlí i on nad umělou inteligencí. „Nikdo v tuto chvíli nedokáže říct, kam se to vyvine. Nezdá se mi pravděpodobné, že by mohla nahradit lidský faktor, ale dnes to opravdu nemůžeme vědět. Myslím si však, že aby mohl být něčí hlas použit k uměleckým projektům, bude zapotřebí souhlas jeho majitele. Já jsem k ničemu takovému svolení zatím nedal a ani to nemíním udělat,“ prozrazuje.
Natáčení filmu Když se zhasne se odehrávalo mimo jiné v olomouckém multifunkčním centru Telegraph, které se proměnilo v zážitkovou restauraci Sedm hříchů. Pro účely natáčení bylo připraveno speciální sedmichodové menu michelinským šéfkuchařem. „Mám mlsný jazýček, jsem gurmet, tak jsem si to užil. Rád vyhledávám dobré restaurace. I v Praze mám své oblíbené, které pravidelně navštěvuji. Nehraje roli, o jakou kuchyni jde – jestli asijskou, italskou nebo indickou. Jsem ochotný ochutnat cokoliv. Akorát kopr nesnáším,“ dodává.
Zůstává ale obdivuhodně štíhlý, což prý způsobují dobré geny i pohyb. „Vzhledem k tomu, že jsem bývalý sportovec, je pro mě těžší se nehýbat než hýbat. Nevadí mi žádný typ fyzické aktivity, jen nemám čas chodit někam cvičit, takže si to řeším po svém,“ vypráví. Dříve se závodně věnoval házené. „Hrál jsem ji od osmi do devatenácti let. Skončil jsem, když jsem nastoupil na Vysokou školu múzických umění. Kdyby mě na ni nevzali, asi bych se házené věnoval dál. Ale vždycky jsem věděl, že herectví je to, co mě láká víc.“
V lednu natáčel v Česku další film a brzy se sem bude znovu vracet. „Když jde o dobrou příležitost a příjemné kolegy, je mi jedno, jestli pracuji na Slovensku nebo v Čechách,“ říká a zároveň přiznává, že před dvaceti lety netušil, že by se jeho kariéra mohla tak příznivě vyvíjet na obou stranách hranice.
Češtinu si za ta léta vypiloval natolik, že tím šokoval i režiséra snímku Andyho Fehu. „Myslím, že nikdo nepozná, že je původem Slovák,“ chválí Maštalíra.
„Když jsem před lety točil svůj první velký český projekt, vzal jsem si jazykovou koučku. Teď se snažím zdokonalovat sám – sledováním filmů, posloucháním audioknih a hlavně v terénu. Když jsem tady, mluvím s lidmi česky,“ prozradil herec na slavnostní premiéře.
Hlavní čtveřici postav (Petra Hřebíčková, Tomáš Maštalír, Petra Polnišová a Martin Pechlát) obsadil režisér tak, aby se na natáčení s nimi těšil. Pracovně se se všemi setkal poprvé, záměrně ale volil česko-slovenskou kombinaci. „Do jisté míry to byla výzva,“ přiznává. Herci ho překvapili mimo jiné rozdílným přístupem k rolím. „Někteří se drželi scénáře, jiní raději improvizovali. Nebyl to ale problém,“ říká.
K obsazení Maštalíra dodává: „Hrozně mi na tu hlavní postavu Richarda seděl. Hezký, zachovalý, nevyzpytatelný… A hlavně charismatický.“ Kdyby měl volit mezi českými herci, připadali by prý v úvahu Vojtěch Dyk a Saša Rašilov. „To jsou také hezcí chlapi s charismatem,“ říká uznale.
Zatímco Maštalír si natáčení doslova vychutnával, Andy Fehu je, co se stravování týká, nohama na zemi. „Nejexotičtější jídlo, jaké jsem kdy jedl, byly krevety,“ překvapuje. Nejraději má prý pizzu a špagety.
Maštalír naopak miluje kozí maso. „V našich končinách se považuje trochu za exotické, není snadno k dostání a v restauracích se moc neservíruje. Není tu pro něj tradice. Poprvé jsem ho ochutnal v Řecku. Když se mi ho podaří sehnat na farmě, rádi si ho doma připravíme. Nejlepší je maso nasolit a pak ho velmi pomalu péct,“ doporučuje.





















