„Postupně jsem se za těch pět let naučil všechno. Krmit, dojit, kydat, ošetřovat drobná poranění, sekat a hlavně hasit průšvihy všeho druhu na jaké si jen vzpomenete. Od povodní až po požáry,“ vypráví herec.
„Naštěstí nám shořela jenom podlaha u komína,“ upřesňuje jednu z katastrof. „Když máte farmu, pořád se něco sype, a vy neustále improvizujete. To je naprosto normální. Ale já se jako farmář úplně necítím, my to máme spíš pro radost, než abychom vyráběli nějaké plodiny a množili zvířata,“ dodává.
A paradoxně zatímco jako šéf velké firmy, jezdil odpočívat do přírody, teď se chodí občerstvovat z farmy na natáčení. Ale i tomu je konec, neboť seriál Kamarádi, v němž hraje neurotického režiséra, končí.
Se svojí druhou ženou je sedmnáct let, z toho osm v manželství. Vzešly z něho dvě děti, které chodí do základní školy. Z předchozího vztahu má tři dospělé potomky. Původně doufal, že budou chtít soukromou kliniku po něm převzít, ale nestáli o to. „Ale ono je to docela běžné. Říká se, že hodně málo – asi jenom dvanáct procent byznysu – se podaří předat další generaci,“ vypráví Krejčíř.
Dnes jsem spíš vidlák, vtipkuje o sobě Krejčíř |
„Nejstarší syn je truhlář, shodou okolností jsem mu zakládal firmu, ve které jsem jednatelem. Sice studuje vysokou školu, co nevidět bude inženýr, ale věnuje se i truhlařině, strašně ho to baví a má spoustu zakázek. Nejstarší Dora, které je devětadvacet, je v Anglii, dělá specialistku v oblasti human resources (lidských zdrojů) a teď se konečně vrací do Čech. A mladší syn David, kterému je jednadvacet, studuje na Karlově univerzitě demografii, což je moc zajímavý obor. Ekonomie, sociologie a geografie dohromady. Lidi, kteří se jí zabývají, vědí o společnosti nejvíc,“ říká herec.
Tomáš Krejčíř a Martin Dejdar v seriálu Kamarádi (2025)
S manželkou si nechali jednu optiku a jednu ordinaci. „Dřív jsme dělali na klinice všechno, operovali šedý i zelený zákal, sítnici... Teď manželka dělá už jenom plastiku víček, což je původně obor, který patří do oftalmologie a dnes se mu věnují i plastičtí chirurgové. Ale očaři, jak to oko znají, tak se toho nebojí, jdou hloub a vezmou toho tuku víc. To estetici zase až tak nedělají,“ vypráví Krejčíř zasvěceně.
Za těch patnáct let, co firmu vedl do problematiky pronikl. „Byl jsem na různých kongresech, seminářích, viděl live surgery a díky tomu se v tom oboru orientuji. Samozřejmě ale ne tak, jako doktor,“ vypráví.
Teď je z něj farmář. Chová westernové koně, ovce, kozy, slepice, kozy i osly. „S koněm si člověk musí vztah vybudovat, osel je daleko kontaktnější a mazlivější. Říká se o něm, že je hloupý, ale je to spíš o tom, že když něco dělat nechce, tak to neudělá, kdežto koně vždycky nějak přemluvíte. Na osla musíte chytře, podobně jako na chlapa. Musíte ho nějak zamotivovat,“ směje se Krejčíř.
Tomáš Krejčíř (11. února 2026)
Chovali také krávu, ale vydrželi to s manželkou jenom rok. „Dvakrát denně jsme ji dojili, což není tak strašné, i když je kolem toho určitý rituál, ale co potom s tím mlékem? Máte ho dvacet litrů nebo i víc denně. Takže pořád dokola děláte jogurty, tvarohy, máslo, sýry... To nevydržíte, když se na té farmě nenarodíte,“ vypráví, jak ho život na venkově semlel. „Asi bych si to podruhé líp rozmyslel a možná do toho nešel,“ říká upřímně.
K hospodářským zvířatům patří ještě osm koček, tři psi (dříve jich bylo šest), králíci, morčata, ještěrky a papoušci. Měli i husy, ale ty jediné snědli.
Dohromady vypadá farma spíš jako malá soukromá zoo, což, jak přiznává Krejčíř, byla jedna z původních myšlenek tohoto projektu. Ale dneska už i tu opouští.
7. ledna 2023 |
