Jak se vám účinkovalo v komediálním projektu televize Nova Boží plán?
Byla to strašně příjemná práce. My jsme se potkali na zajímavém scénáři, potkali jsme se docela dobrá parta. Jak herecky, tak lidsky jsme si sedli a uteklo to jak voda a bavilo nás to, takže všechno správně.
Který humor je vám osobně nejbližší - Werich, Šimek a Grossmann, nebo „čím tvrdší, tím lepší“ Alles Gute, Česká soda?
Asi spíš Alles Gute, Česká soda, Petr Čtvrtníček. Takhle bych to řekl.
Mrzí vás, že dnes už musíme být politicky korektní a opatrní? Vnímáte to?
Mrzí. Já chápu, že jsou určité věci, za které by se nemělo jít, ale myslím si, že dneska už se to přehání, že už je to moc. Ale hledat tu ideální rovnováhu je vždycky to nejtěžší.
Jde to podle vás ruku v ruce i s politickou situací v naší zemi?
Ty brďo, to je zajímavá otázka. Ta původní korektní celoevropská politika, která umožnila to, že se vlastně všechno, co není úplně korektní, může zakázat, ustupuje takovému řekl bych až dezolátskému, prostě populistickému urážení se navzájem, ale zároveň v mezích nějakých ne sprostých, vlastně korektních. Je strašně zvláštní doba a já, abych pravdu řekl, se v tom úplně neorientuju. V tom smyslu, kam se to vyvine. Takže uvidíme.
Halka Jeřábek Třešňáková chtěla jet na dovolenou s oběma manžely |
Lidé si vás nejvíc představí jako neomaleného bankéře. Jsou potom překvapení, když s vámi přijdou do kontaktu, jaký jste ve skutečnosti?
Vlastně asi jo. Nemyslím si, že bych je musel úplně přesvědčovat, ale oni sami poznají, že to byla spíš postava. Takže jsou spíš trošku překvapení, že jsem vlastně normální.
Řekl byste o sobě, že jste finančně gramotný člověk?
Řekl bych o sobě, že rozhodně nejsem finančně gramotný člověk. To můžu potvrdit na sto procent.
A chtěl byste, aby se mezi mladé lidi dostala nějaká finanční gramotnost tady v České republice? Aby si právě lidi nepůjčovali, nedělali finanční vylomeniny?
Ono všeobecná gramotnost, kdyby se jako dostavila, to by bylo fajn. Já úplně nemůžu tady říkat, že bych chtěl, aby všichni mladí lidé byli finančně gramotní, když to sám neumím, ale zároveň, aby se jako já snažili třeba najít ty správné lidi, kteří jim poradí a tak. Ale je to těžké, možná ty argumenty: „vždyť stejně všechno za pět, šest, sedm let za nás bude dělat AI“, nejsou úplně od věci. To souvisí i s tím, že vůbec netuším, kam se to bude všechno ubírat.
Tomáši, nechal jste se někdy v životě dohnat takovým tím toxickým stylem, kdy lidé mají snahu se pořád porovnávat s druhými, co vidí vedle sebe, a řeknou si: „Sakra, já se nemám pořád tak dobře“ a snaží se to dohnat drahým autem, bydlením, na které v tu chvíli ještě nemají?
Setkal jsem se s tím i vlastně u svých kamarádů. Já jsem tomu úplně nikdy nepodlehl. Za prvé, k tomu nemám úplně dispozice, naštěstí, ale to ještě není záruka toho, že se vám to nestane. Já jsem se dobře oženil, protože moje manželka vlastně pochází z docela chudých poměrů a vždycky mi říká: „Hele, opatrně,“ a teď jsem se, myslím, dostal do věku, že už by se mi to nestalo. Že bych si, jak se říká, třeba nastavoval penis tím, že bych si koupil sportovní auto nebo revolver. (smích)
Je podle vás důležité chránit si životní skromnost, stát nohama na zemi a skutečně si užívat život mezi normálními věcmi, jako je láska, přátelé, cestování, hezké momenty?
Určitě, ale v dnešní době je to těžké. Prostě dnešní doba je hodně založená na materiálnu a na růstu. Každý si musí prostě tu cestu najít sám a každý si to musí zjistit, protože každému vyhovuje trošku něco jiného. Někdo třeba aby byl šťastný opravdu to hezké auto potřebuje, ale to mu stačí. A já prostě jenom přeju každému, ať si sám najde svoje ideální štěstí, ale rozhodně to není dokonalost. Jakmile se člověk upne k tomu, že všechno musí být dokonalé, tak se automaticky odpravil k tomu, že bude nešťastný.
