Prý jste už v pěti letech věděla, že budete pracovat v televizi, tak jak o tom sní malé holčičky?
Vůbec ne. Měla jsem úplně jiné sny a cesta do televize se mi prostě přihodila. Po maturitě jsem se kvůli množství uchazečů nedostala na práva, takže jsem odjela na rok do Anglie. Když jsem se pak vrátila, přemýšlela jsem, co dál se životem, protože právě v zahraničí mi došlo, že právo nebude to, čemu bych se chtěla dlouhodobě a celoživotně věnovat. Že to není cesta, kterou chci jít. Jenže jsem uměla anglicky, byla jsem komunikativní, tak co s tím? Moje maminka našla v novinách inzerát do regionální televize a postrčila mě, abych to zkusila. Šla jsem do toho a začínala jsem jako elév prakticky zadarmo. A tam jsem pochopila, že tohle je moje parketa. Přihlásila jsem se na žurnalistiku a přešla do Prahy.
Sice se mi občas politici ve studiu hádají, ale i to vede k tomu, že si člověk udělá nějaký názor na to, co se teď kolem nás děje.
