Podmínky k natáčení měla výjimečné. Ale nároky, které byly na ni v souvislosti s rolí kladeny, byly rovněž mimořádné. „První natáčecí den si už nepamatuji. Mám ho úplně v mlze, což jsem si uvědomila, když jsme byli na schvalovačkách a postynchronech šestého dílu. Vůbec jsem si ho zpětně nevybavovala,“ říká Tereza Ramba. „Ale byla to nádherná komplexní zkušenost,“ hodnotí zpětně.
S těžkými rolemi má už svoje zkušenosti. Za postavu mladé maminky Michaely v Zápisníku alkoholičky získala dokonce nominaci na Českého lva.
V ulici Na Třebešíně se 18. března 2025 natáčela série platformy Oneplay original - Monyová. Na snímku Tereza Ramba a Igor Orozovič.
Projekt Monyová byl ale mnohem rozsáhlejší a náročnější. Minisérie zachycuje Simonu Monyovou coby spisovatelku od jejích úplných začátků, kdy po nocích píše knihy, vychovává s prvním manželem dvě děti až po rozvod, kariérní vrchol, seznámení s druhým manželem, s nímž měla dalšího syna, a postupné nenápadné násilí z jeho strany, které vyvrcholí jejím zavražděním.
„Díky kontaktu s rodinou, zejména s její švagrovou paní Danou Urbánkovou, což byl první člověk, kterému se Simona svěřila, jsme věděli poměrně přesně, jak jednotlivé situace domácího násilí u nich probíhaly,“ říká Barbora Námerová, která napsala scénáře k prvnímu a poslednímu dílu a další dramaturgovala.
Točilo se, pokud to šlo, chronologicky, což je pro herce z hlediska emočního vývoje postav a vztahů vždycky příjemnější. „Začali jsme prvním dílem, druhým, třetím ... a pak byla dlouhá pauza, abych mohla zhubnout, jak bylo v plánu, a pokračovali jsme pátým a šestým,“ říká Ramba.
V prvním díle je ještě trošku „oplácaná“, tak jako to bylo i v případě začínající spisovatelky Monyové. Herečka kvůli tomu dokonce pár kilo přibrala. „Snažili jsme se, aby ta změna od prvního do šestého dílu byla co největší. Nevím, jestli bych to podstupovala znovu, protože to bylo náročné, ale musím říct, že Oneplay, mi vyšlo vstříc. Měla jsem skvělý tým lidí, který mi s tím pomáhal, takže jsem to nemusela ‚pytlíkovat‘ po svém,“ vypráví herečka.
PRVNÍ DOJMY: Tereza Ramba coby Monyová zvládá proměnu myšky v mondénu |
Materiálů, ze kterých mohla čerpat, měla Ramba k dispozici spousty. Pod kůži se Monyové snažila dostat i prostřednictvím jejích románů, které zrcadlí pocity a situace, jimiž si spisovatelka zejména v druhém manželství procházela.
V režisérce Zuzaně Kirchnerové pak měla herečka vstřícné vedení, díky němuž mohla zvládnout i natáčení intimních a násilných scén. „Snažila jsem se sestavit štáb z lidí, kteří jsou zralí, profesionální a citliví. Kteří chápou, že v takových scénách není prostor pro hloupé vtipy, nevhodné komentáře nebo nějaké neuctivé chování. Monitory se vypínaly, kdo nemusel být přítomen, ten na place nebyl,“ popisuje Kirchnerová.
I tak měla Ramba po ruce odborníka, který celý proces natáčení absolvoval s ní. „Přijdete do maskérny a jste to vy. K snídani jste si dala vajíčka, máte dobrou náladu, někdo vám fénuje vlasy... Pak ale hrajete extrémně vypjatou dramatickou scénu a jste z toho úplně zdrchaná,“ popisuje Ramba svoje pocity.
„Ale to se týká i ostatních členů štábu, i oni jsou tím zasaženi. Mistr zvuku i střihači mi říkali, že to na nich leželo jako těžká deka. Protože s tím materiálem strávili spousty hodin, pořád si ty záběry pouštěli dokola. Takže i oni potřebují určitou psychohygienu. Každý člen štábu je důležitý, všichni by měli mít nějakou podporu,“ vysvětluje.
Natáčení seriálu Monyová
V jejím případě jí byl Pavel Čech. „Je to můj psychosomatický lékař, ke kterému nedocházím momentálně na žádnou aktivní terapii, protože ji nepotřebuji, ale vždycky, když přijde nějaká těžká role, jako je Monyová nebo jako jsem měla v Zápisníku alkoholičky, tak je mi nablízku, abych se pak mohla vrátit domů k dětem a být zase mámou,“ vypráví Ramba.
„Protože pro mě není problém zahrát nějakou postavu, ale dostat se z ní ven. To je to, co řeším. Ale myslím, že už vím, jak na to, mám určitý systém, jak si pomoct. Zároveň mám ale v zádech toho Pavla a vím, kam se obrátit do bezpečného prostoru,“ dodává.
„Důležité je vědět, kdo jste. V minulosti se mi dost často stávalo, že jsem nevěděla, ke komu se vlastně vracím, když natáčení skončilo. Ale posledních deset let je to jinak, protože vím, kdo jsem, co chci, kam směřuji. Takže je to mnohem jednodušší. A jsou to opravdu malé jednoduché rituály, které by se měly učit už na konzervatoři. Protože spousta herců je extrémně talentovaných a dokáže se do těch rolí dostat, ale musí z nich umět i vystupovat,“ říká Ramba.
Jsem tlustá, jsem hnusná? A dost! řekla si Tereza Ramba. Monyová nebude jen oběť |
Oceňuje stejně jako další herci přístup režisérky Kirchnerové, která má na svém kontě loňský film Karavan s Aňou Geislerovou v hlavní roli. „Ona přesně ví, co chce, a trvá si na tom. Málo režisérů je takhle pedantských. Ale zároveň je velmi citlivá, takže se o celý štáb stará jako maminka. Od herců až po rekvizitáře. A já to mám takhle ráda, když nejsou mezi lidmi na place velké hierarchické rozdíly. Tady jsem měla pocit, že pod jejím vedením všichni vzkvétají a rádi pro ni pracují. Má dar probudit v lidech nadšení,“ vzpomíná Ramba na natáčení.
Když vešlo do povědomí, že bude hrát zavražděnou spisovatelku Simonu Monyovou, ozvali se jí i její blízcí přátelé. S některými byla v kontaktu. Popovídala si i s Pavlem Strejčkem, prvním manželem Monyové, který se zúčastnil také slavnostní premiéry v Lucerně. Tam byli i jeho dva synové Michal a Dominik stejně jako Šimon, který se narodil z manželství s Borisem Ingrem.
„Jsem šťastná, že jsou tady s námi a jsou s konečným výsledkem v souladu. To pro mě bylo nejdůležitější. Aby neměli pocit oni nebo Dana (švagrová Monyové, která si po její smrti vzala do péče nejmladšího Šimona), že jsme ten příběh nějakým způsobem zohýbali nebo využili. A Dominik, který měl obavy z určitých vypjatých scén, mě dojal, když říkal, že nejvíc se jich dotkly drobné jemnosti, které jsem dělala úplně jako jejich máma. To mě překvapilo, protože jsem to nevěděla. Myslím si, že je to výsledek nějaké synergie, že se něco takového stalo,“ říká.
Tereza Ramba v seriálu Monyová (2026)
Synové po zesnulé Monyové viděli už šestidílnou sérii celou. „Pro všechny to bylo náročné, pro Šimona asi nejvíc, ale nějak jsme to společně zvládli,“ říká Dominik. „Když na mámu vzpomínáme, vybavujeme si pěkné věci. K tomu, co se stalo, jsme se nikdy moc nevraceli. Takže vznik tohoto seriálu pro nás byl trošku psychoterapií, protože jsme byli nuceni toto téma otevřít. A myslím, že nám to všem pomohlo,“ dodává.
Dlouho se domníval, že všichni tři jsou na tom víceméně stejně, protože společně ztratili maminku. Pak pochopil, že Šimonova pozice je o něco těžší. Nepřišel jen o matku, ale i o otce, který ji zabil. Dodnes s ním není v kontaktu, i když už byl propuštěn z vězení, a ani do budoucna o to nejspíš usilovat nebude.
Než viděl první dva díly, navštívil Šimon psycholožku. „Zvažovali jsme, jestli pro něj bude vhodné se na ten seriál podívat nebo ne. Nakonec jsme se domluvili, že to necháme na něm a on chtěl. Teď je myslím rád, že to má za sebou a nemá potřebu se k tomu dále vracet,“ říká Dominik o Šimonovi, kterému je jedenadvacet a studuje management. Bydlí s tetou, zatímco jeho nevlastní bratři se osamostatnili a mají už své rodiny. Monyová, která zemřela v roce 2011, by dnes byla čtyřnásobnou babičkou.
