Překvapilo mě, že jste se ke své herecké práci a k miminku rozhodla psát také knihu. Co vás k tomu vedlo?
Už několik let píšu román. Ale jeho tématika je trochu smutná, takže jsem na něm nebyla schopna v těhotenství pracovat. Také píšu scénář. Ale ten potřebuje ještě čas. S kamarádkou jsem jednou seděla v dětské kavárně, v jedné ruce plyšového medvěda a v druhé dětskou lžičku. Povzdechla jsem si, že mi chybí psaní. A ona na to, ať vydám své cestopisy.
I v dnešní době sociálních sítí lidé rádi sáhnou po knize...
Kamarádka tehdy říkala, že ji Instagram, na který fotky z cest také dávám, štve a ráda by je držela fyzicky v ruce a viděla na papíře. Mezitím jsme probraly ještě pět témat, přebalily děti, ale zůstalo to ve mně.
Za jak dlouho poté byla kniha na světě?
Myslela jsem si původně, že to bude hned hotové. Nakonec jsem však ještě spoustu věcí dopisovala, a celý proces tak trval déle než rok a čtvrt. Chtěla jsem, aby knížka byla udělaná pořádně, „vyňuňala“ jsem si ji. Je to naše miminko číslo dvě.
Jak byste svou knihu s názvem DobroDruhům představila čtenářům?
Je to knížka pro ty, kteří rádi cestují zpocení a s krosnami na zádech se perou s nástrahami každého nového dne. Najdou se v ní ale i ti, kdo raději sedí zachumlaní doma s čajem a cestují prstem po mapě. Je to knížka, která vás má přenést do horké pouště, vlhké džungle, ledových hor nebo k nebezpečným medvědům. A je to i kronika lásky. Protože cestování láska je.
Herectví se dobře kombinuje s mateřstvím, řekla Tereza Ramba v Rozstřelu |
Všimla jsem si, že kniha má krásné ilustrace…
Mockrát děkujeme. Já ty ilustrace naprosto miluji. Vytvořila je moje sestra Sára Voříšková. 12. března budeme dělat v pražském Radiocafé spolu s křtem knihy i vernisáž jejích kreseb a fotek, které jsme v knize použily.
Za dva roky jste navštívila dvacet zemí. Podle čeho si své cílové destinace vybíráte?
Většinou intuitivně. S manželem máme také lístečky. Oba jsme napsali asi dvacet svých vysněných zemí a losujeme. Už dvakrát vyhrálo moje Grónsko. Je zvláštní, že jsem nakonec pokaždé skončila v Thajsku, nebo někde jinde v teple.
Plánujete cestovat i s miminkem?
Musím se přiznat, že těsně po porodu jsem nedokázala dojet ani na nákup. Absolvovali jsme už s miminkem čtrnáctidenní pobyt v Tatrách, spojený s natáčením – a obojí bylo naprosto boží. Na jaře má pak tatínek pracovní povinnosti v zahraničí, tak doufáme, že už ho budeme moct následovat.
7. března 2018 |
