Tříletou dceru nechala na Slovensku a společně se svým životním partnerem, hudebníkem Jonatánem Pastirčákem, přijela do Prahy užít si slavnostní večer. „Tam mám domov, ale jsem moc šťastná, že můžu cestovat za prací do Čech,“ říká Pauhofová, která je často obsazována do českých projektů. „Doufám, že jsem i vaše herečka. Já se tak rozhodně cítím, mně tu ‚Čechoslovačku‘ ze srdce už nikdo nevyrve,“ dodává.
O dceru, kterou v případě potřeby svěřuje mamince svého partnera, se strachovat nemusí. „Mám nejlepší tchyni na světě, které stoprocentně důvěřuji. Ty dvě se milují a užívají si, že spolu mohou být, což mě moc těší,“ říká herečka. A zda babička vnučku příliš nerozmazluje? „Nejvíc ji rozmazluji já sama,“ přiznává s úsměvem.
Na loňských filmech ji těší i to, že znovu propojují Čechy a Slovensko. „Většina vznikla v koprodukci nebo obsahovala československé prvky a je vidět, že to funguje,“ říká.
Držela palce Tereze Nvotové (film Otec) i Ondřeji Provazníkovi, jehož snímek Sbormistr vznikl na základě skutečných událostí sexuálního zneužívání v pěveckém sboru Bambini di Praga. „Pan režisér natočil opravdu nádherný film. Je křehký a citlivý. Když jsem ho viděla, velmi mě dojal,“ svěřila se.
Zneužívání je téma, které v filmové branži silně rezonuje. I Tatiana Pauhofová se v minulosti setkala s návrhy typu „něco za něco“, když se ucházela o roli. „Setkala jsem se s tím, ale hned na začátku jsem to utnula. Takže já osobně zkušenost se sexuálním nátlakem a zneužitím nemám,“ říká otevřeně.
S dcerou se učím trpělivosti, říká o mateřství Táňa Pauhofová |
„Ale vnímám jako velmi důležité, že vznikl film s takovou tematikou, že se o tom mluví a může se to veřejně probírat. Dlouhou dobu to bylo tabu, něco, co zůstávalo pod pokličkou, a spíše se viktimizovala oběť než pachatel. Jsem moc ráda za takové filmy, protože pomáhají tento pohled měnit,“ vysvětluje.
Na adresu žen, které ve své naivitě následovaly sexuální predátory – filmové producenty či režiséry až do jejich hotelových apartmá, jak o tom hovořily mnohé hollywoodské oběti, a tím v podstatě šly „neštěstí“ naproti, říká: „Moje zkušenost je taková, že bychom v žádném případě neměli nikdy nikoho soudit, protože jsme v té situaci nebyli. Nemůžeme tudíž vědět, co se tam odehrávalo,“ vysvětluje.
„Psychologové mluví o vnitřní paralýze, kdy se člověk není schopen bránit. Ne všechno, co vypadá jako souhlas, jím skutečně je. A zneužívat jakoukoli formu moci nad slabším nebo nad někým v nižší pozici je podle mě hyenismus. Nikdy bych si proto nedovolila obviňovat oběť,“ dodává herečka.
Tatiana Pauhofová a Jonatan Pastirčák (7. února 2026)
V dubnu začne zkoušet na Slovensku novou hru. Divadelní nabídky dostává i z Česka, ale zatím je odmítá: „Vzhledem k dceři, by to pro mě bylo logisticky náročné,“ zdůvodňuje.
Nominované filmy ji oslovily, ale ani u jednoho si nepomyslela: Kéž bych si v něm mohla zahrát. „Tohle absolutně postrádám. Jsem ráda, když můžu na plátně vidět dobrou herečku, která je v dané roli skvělá. Když někdo dobře odvede svoji práci, je to pro mě zážitek a nikdy mě ani nenapadne uvažovat, jak bych to udělala já. Tímto směrem se ubíhají moje myšlenky až v okamžiku, kdy je mi dána důvěra a roli dostanu. V tu chvíli se k tomu nějak postavím a zabojuji, ale do té doby jsem opravdu jenom divačka – požitkářka,“ uzavírá Pauhofová.
