Jste žena mnoha rolí jak v divadlech, tak na plátnech kin. Je vám lépe v postavách, jako byla například Maruna v Díře u Hanušovic, nebo třeba jako obyvatelka zámku v Aristokratce?
Těžko říct, jsem ráda, že jsem obsazovaná do všech žánrů. Ale upřímně, vytvářet dramatické role je lehčí než ty komediální. Na komedii musíte být v naprosto dokonalé kondici. Startujete během natáčecího dne několikrát z nuly na dvě stě procent a to je velmi náročné.
Právě excelujete v novém filmu Jana Hřebejka Výjimečný stav, který si vysloužil velmi dobré hodnocení. Co myslíte, že na něm diváky baví?
Téma. Všichni teď řešíme, jestli trošku nejsme vodění za nos. Jestli to, co čteme nebo slyšíme v médiích, je pravda, nebo jenom někdo potřebuje s námi šoupnout jak s almarou. A scénář k Výjimečnému stavu je skvěle napsaný. Nevyhýbá se ošemetným tématům a v těch nejtěžších situacích vykouzlí humor, tak jak to dělá život sám.
Jordan Haj, Ondřej Vetchý a Tatiana Dyková ve filmu Výjimečný stav (2024)
A co na něm bavilo vás?
Tvoření na place. Honza Hřebejk je obrovsky zkušený režisér. Ví přesně, co chce a čemu bude divák rozumět. V něčem byl nekompromisní a v něčem dával naprostou svobodu všem tvůrčím složkám. Byla jsem taky moc šťastná, že můžu hrát s Ondrou Vetchým. Párkrát už jsme spolu natáčeli, ale ještě to nebylo ono. Tady byl ten čas velmi intenzivní a měli jsme možnost naprosto se na sebe napojit, hrát si.
Před kamerou jste se tady potkala zejména s Ondřejem Vetchým, ale i s Jordanem Hajem, jací jsou to parťáci?
Parťáci jsou skvělí. S Jordanem jsem se pracovně neznala a bylo to moc příjemné překvapení, on je duší filmař. Má filmařské vidění, které krásně obohacuje jeho exoticky původ.
Ve filmu hrajete rozhlasačku, která je zvyklá reagovat na jakoukoliv situaci. Je vám něčím filmová Marta blízká?
Víte, já už blízkost v postavách nehledám. Nechci, aby to znělo nabubřele, ale už jsem toho hrála tolik, že hledat blízkosti v postavách, by byla cesta k tomu, jak ztratit sám sebe. Prostě hraji bystrou rozhlasačku, která se nebojí výzev, nebojí se riskovat a dělat si z lidi šoufky. Já jako Táňa mám k novinářce opravdu velmi daleko. Novinář potřebuje mít stále zapnutou svoji levou hemisféru, já se živím spíše tou pravou.
Ať mě zviditelňují role, jinak o pozornost nestojím, říká Tatiana Dyková |
Výjimečný stav se zabývá mimo jiné dezinformacemi a upravováním pravdy, byly někdy i ve vašem životě situace, ve kterých by se lhaní dalo ospravedlnit?
To jsou těžké otázky. Každý velmi dobře ví, kdy lze a kdy ne. Je už na něm, jak se s tím vyrovná. Jako matka jsem párkrát zalhala, protože dítě má vyrůstat v bezpečném prostředí a jak má naložit s faktem, že někdy je prostě na světě nebezpečno? Tak ho uklidníte, že válka u nás nehrozí, že vrazi jsou jen ve filmech a že vždycky tady budete pro něj. Ale je to pravda? Takže to jsou milosrdné lži, ne? Nebo zbožná přání.
Ale pokud má někdo profesi, že bude pravdivě informovat o dění ve světě, tak holt má být pravdivý. Fakticky. A má se po faktech pídit. Má mít tu touhu přinášet pravdivě ověřené informace. Častokrát jsem o sobě četla lži nebo polopravdy. Nebyla jsem důsledná v tom, abych „novináře“ opravila nebo upozornila, že lže. V některých případech to znamenalo soudit se a kdo chce mrhat energií? Jenže to vytvořilo naprostou nepřehlednost mezi pravdou a lží a šup, teď už vám každý řekne: Hele sice to píšou, ale bůh ví, kde je pravda?! No, kde to jsme? Novináři mezi sebe pustili bulvární mšice, které mohly psát o všem a nemít zodpovědnost a ty se rozšířily po celém mediálním světě. Ať se každý chytne za nos, kdo v tom mohl něco udělat.
Dalším vaším aktuálním počinem v kinech je český animovaný film Život k sežrání, kde dabujete maminku teenagera, který se zakouká do spolužačky a rozhodne se zatočit se svou nadváhou. Máte tři kluky, dokážete si něco podobného představit i doma?
Já budu šťastná, kdy naše děti budou víc jíst! Nám se narodili chlapíci, který díky sportům a zájmům nemají na jídlo čas.
Filmový Ben rád vaří, zpívá v kapele, potom přidá i sport a zdravou stravu. Je něco z toho oblíbenu činností i u vašich kluků?
Dva synové rádi vaří a už párkrát pohostili celou rodinu. Prostřední nemá na jídlo čas a momentálně jsou pro něj nejdůležitější kamarádi a akce! Jak už jsem řekla, všichni tři jsou sportovci, každý z nich hraje na hudební nástroj a každý z nich má svůj životní styl, který je, řekla bych, zdravý a plný pohybu.
Jak prožívali vaši dva starší synové pubertu? Jste spíše naslouchající a benevolentní rodič, nebo lpíte na dodržování pravidel?
Já bych o tom nahlas ještě nemluvila, protože v pubertě ještě jsou. Snažím se být krutopřísná, ale většinou mi to ujede do naprosté měkkosrdcatice.
Oba výše zmiňované filmy jsou komedie a vás lidé jako komediální herečku často vnímají. U které z vašich rolí jste se nejvíce bavila?
Možná vás to překvapí, ale nejvíce se většinou bavím, když točím vážnou věc. Protože potřebuji ventil. Čím větší drama, tím více mě v hlavě napadají naprosté pitomosti, co by má postava mohla udělat. Například ve filmu Bratři, kdy paní Mašínová mezi slzami běží ke svému milovanému klavíru, tak jsem se nemohla zbavit představy, že by cestou zakopla a flákla sebou do bláta. Pro změnu, když točíte komedii, tak šetříte energii. Herci většinou mezi záběry zhasnou a jiskru humoru si schovávají na klapku.
Platíte i doma za největšího „srandistu“?
Kdepak, doma mám největší konkurenci.
Vojtěch Dyk a Tatiana Dyková
Na druhou stranu je něco, co vás dokáže rozčílit? Přece jen žijete se čtyřmi muži.
Tak samozřejmě můj muž je „vytáčedlo“ číslo jedna. Nikdo mě nedokáže tak rozpálit jako on! Ale funguje to i v jiném odvětví, chápete…
Je vám lépe v čistě mužské, nebo ženské společnosti? Nebo je nejlepší mix? Případně samota?
Mně je to jedno. Je mi dobře tam, kde je dobře. Jestli je to zrovna s muži nebo se ženami nerozděluji. Samozřejmě někdy je báječné být i sama a někdy lepší vyrazit jen se ženami.
S manželem hrajete například divadelní představení Slepice na zádech, vaši synové mají také nějaké zkušenosti s herectvím za sebou, vypadá to na plně uměleckou rodinu?
To se ještě uvidí, nerada bych mluvila dopředu a za ně.
Je o vás známo, že jste velkou milovnicí knih, která je vaše nejoblíbenější? A která vám leží na nočním stolku právě teď?
Já a milovnice knih? Cha, to neznáte moji maminku, to je naprostá závisláčka na písmenkách! Ale ano, knihy miluju, hlavně romány. Právě teď čtu Šepot včel od mexické spisovatelky Segovia. Úžasná kniha.
A jaký film byste si pustila na zlepšení nálady nebo jen tak pro radost?
Momentálně sjíždíme všechny filmy s Vladimírem Menšíkem. Je to naprostý mistr! Komik, co vás dokáže okouzlit svou bezprostředností a zároveň se ve vážných rolích dotknout těch nejniternějších míst v srdci. Kdo neviděl Ikarův pád, tak doporučuju.
Jaké radosti vás čekají v následujících týdnech a měsících? Budou vás teď plná kina, ale na co dalšího se těšíte?
Těším se na obyčejné dny. Na pomalé tempo bez hektičnosti. Mám teď volno do jara, kdy se připravuji na nové projekty, čtu nové scénáře a divadelní hry, v příštím roce bych ráda udělala dvě nová představení. Užívám si rodiny a svých přátel, na které jsem díky natáčení neměla moc čas. Miluju podzim, všechny ty barvy přírody, dlouhé večery, kdy může člověk číst knihy nebo chodit do divadel, je stále se na co těšit.
8. srpna 2024 |
