„Původně jsme si mysleli, jak budeme cestovat, ale vždycky se objevilo něco, co nám tu cestu překazilo. Například dneska má můj syn maturitní ples. To jsou věci, na které se těšíte a zároveň kvůli nim tady musíte být,“ prozrazuje Dyková.
Obvykle vyrážejí do zahraničí hned po Vánocích, ale Vojtěch Dyk byl natolik zaneprázdněný, že většinu volna strávili tentokrát v Česku. „A bylo nám moc dobře. Měli jsme takové úplně obyčejné domácí dny, které zase tak často nezažíváme. Ale mám ještě volný únor, tak předpokládám, že někam odjedeme. Sice to bude komplikovanější, protože každé dítě má prázdniny jiný týden, ale nějak se prostřídáme a pak pojedeme snad i na společnou dovolenou,“ dodává.
Zatímco ještě před pár lety se coby vyznavačka metody Wima Hofa mohla otužovat v ledové vodě, současné počasí jí v tomto ohledu nepřeje. „Ale já letos ani takovou potřebu nemám. Ono to začalo covidem, pak jsme u toho zůstali ještě další zimu a teď si dávám jenom ledovou sprchu a stačí mi to,“ říká. „Měli jsme to s Vojtou jako takový náš společný rituál. Bavilo mě to, proto jsem to dělala a taky, že je to dobré na psychiku. Jenomže teď jsem zjistila, že ty samé pocity jako když se otužujete, zavřete do tmy nebo jdete do Santiaga de Compostely, můžete zažít i ve chvíli, kdy se příjemně pobavíte s kamarády.“
Myšlenky na pouť se ale nevzdává. Chtěla by jít pěšky do Assisi. „Půjdeme s Františkem, protože jsme ho s exmanželem podle svatého Františka z Assisi pojmenovali. A on je mu povahou trošku podobný. Mimo jiné hrozně dobrosrdečný,“ říká o svém nejstarším synovi, kterého má stejně jako prostředního Cyrila s filmovým produkčním Pavlem Čechákem.
„Než se narodil, ptala se mě teta a po jakém Františkovi se vlastně bude jmenovat, jestli po tom mnichovi nebo nějakém jiném. V tu chvíli jsem si uvědomila, že o tom svatém nic nevím. Tak jsem se seznámila s celým jeho životem a pak tetě odpověděla: Jo, po tom z Assisi,“ usmívá se Tatiana. „Když má náš František svátek, vyhledám vždycky nějaký text o Františkovi z Assisi nebo jeho obrázek, přepošlu mu ho a říkám: Máš opravdu přenádherné jméno. On ho navíc tou svojí povahou naplňuje.“
Kam půjde její nejstarší syn po maturitě na školu, je dosud pro všechny nezodpovězenou otázkou. „Zatím sám neví, on má na všechno čas. Vždyť přijímačky jsou až v červnu…,“ usmívá se herečka. „Baví ho spousta věcí a všechno mu jde, takže má trošku problém, pro co se rozhodnout.“
Sama to měla jinak. „Určitě jsem nebyla dobrá ve všem, ale zato jsem hned zkraje přišla na to, co mě baví a co mi jde,“ naráží na volbu svého povolání. V jejich šlépějích bude nejspíš kráčet šestnáctiletý Cyril. Ale o něm má herečka zakázáno mluvit. „Má svoji vlastní cestu, dosti svéráznou a svébytnou, takovou, jaký je on sám,“ říká Dyková. Chodil do dramatického kroužku, ale zatím s mámou před kamerou nestál, nicméně do budoucna to Tatiana nevylučuje.
Nejmladší Alois, kterého má herečka se svým současným mužem Vojtěchem Dykem, má zase bytostnou potřebu psát. A k tomu hraje basket. „Teď napsal scénář ke krátkému filmu, který si na chalupě natočili s kamarádem, takže má jak sportovního ducha, tak toho tvořivého,“ říká Dyková.
Sama se v současné době objevuje v Limitech na České televizi a Nova brzy zařadí do vysílání druhou sérii Případů mimořádné Marty. Coby nadprůměrně inteligentní samoživitelka v něm pomáhá kapitánu Kreinerovi s objasňováním kriminálních případů. Navíc je do něj trošku zakoukaná. Ale jeho srdce patří jiné. „Marta si najednou musí poradit s něčím tak primitivním, jako je žárlivost, a to bylo zábavné, protože jsem si při tom představovala, že je mi šestnáct. Marta je přesně typ člověka, který za každých okolností bojuje, takže zabojuje i o svou lásku,“ říká.
Tatianu přitom opět oblékli do hrůzostrašných kostýmů - kožíšků, svetrů a čepic křiklavých barev. „Točili jsme v zimních měsících, takže jsem ocenila, že jsem navlečená. Mám radši teplo, než když je mi zima, to je pak tělo i hlava ztuhlá, což pro herce není dobré, aspoň pro mě ne. Člověk je zvyklý i z divadla, že na vás svítí reflektory a je vám teplo, což je rozhodně lepší výchozí pozice,“ vysvětluje.
I v Limitech se zahřála, ale nechtěně. Za prvé se točilo v létě, za druhé dostala molitanové výplně, aby působila robustněji. „Prsa, zadek…, celá jsem tam vycpaná. Ale bylo to perfektní, skvěle udělané. Jenom točit v tom nebylo jednoduché, protože panovala strašná vedra,“ vzpomíná. „Nechtělo se po mně přibrat, ale mít určité části těla plnější. Kvůli roli bych nepřibírala, spíš hubla. Deset let jsem rodila a kojila, tak jsem ráda, že jsem ta mateřská kilečka už odložila. Vycpat vás můžou vždycky. Vždyť ve Tvoje tvář má známý hlas jsem ztvárnila sto padesáti kilového LunchMoneyho Lewise. S dobrým maskérem a výtvarnicí se už dá udělat všechno a ty v naší zemi máme,“ říká Tatiana.
S rolí svérázné Aleny si na ni režisér Petr Zelenka myslel, už když scénář k Limitům psal. „Potěšilo mě to,“ říká Dyková a přiznává, že inspiraci pro svoji postavu našla ve vlastní rodině. „Jako dítě jsem jezdívala za babičkou do Aše, mám tam půlku rodiny z máminy strany. A tyhle svérázné ženy tam žily a pracovaly v textilkách. Tak jsem si něco vypůjčila od své tetičky Anity. Když jsem se se svými nápady svěřovala Petrovi Zelenkovi, byl nadšený. Říkal, jo, tohle tam dej,“ vypráví herečka s tím, že teta se prý nezlobí. „Ona vůbec není člověk, který by něco hodnotil. Bere věci tak, jak jsou a hrozně se tím baví.“
Na jaře ji čeká natáčení dalšího seriálu - Na tělo. Tentokrát s Janem Hřebejkem podle scénáře Martiny Formanové. „Je to vztahový seriál, věnovaný mým vrstevníkům. Moje postava řeší problém s partnerem. Vyhasl jim vztah a oni nevědí co se sebou, jak pokračovat dál, což se trošku odráží i na jejich dceři. Je jí šestnáct a prožívá těžké období. Řeší problémy současné doby, se kterými my starší neumíme moc zacházet. A pak se moje postava někde zakouká, což bude velmi napínavé,“ prozrazuje Dyková.
12. října 2024 |