„Táta má vystudovanou chemii, ale původně dělal vysokou školu vojenskou ve Vyškově. Zbýval mu už poslední rok, aby ji dokončil, ale postavil si hlavu, že odejde. Všichni ho přemlouvali, aby to nedělal, ale rozhodl se, že komunistické armádě sloužit nebude a raději se nechal zavřít. Dostal rok, ale naštěstí byl po pár měsících na amnestii propuštěn,“ vyprávějí sestry Haváčovy.
Společně s bratrem mají v sobě nejspíš geneticky zakódováno nestát se založenýma rukama, ale aktivně se zapojit když je to zapotřebí. Sarah Haváčová, která si získala renomé jako herečka mimo jiné i díky seriálu Zlatá labuť, se v létě zúčastnila měsíčního vojenského výcviku a jak vyšlo najevo nebyla „v tom“ sama. Její sestra Tereza ho absolvovala s ní a teď jsou obě příslušnicemi aktivní zálohy ozbrojených sil České republiky.
„Maminka z toho nadšená není a nebyla. Ale bere to tak, že jsme dospělé holky a máme právo dělat si, co chceme,“ říká Tereza, která je o devět let mladší než Sarah, takže v dětství, se spíš „míjely“.
„Vždycky byl mezi námi dobrý vztah, ale když bylo Sarah osmnáct a já puberťák, neměly jsme si moc co říct. Až teď v létě během toho vojenského výcviku jsme se opravdu hodně sblížily. Dosud jsme spolu nikdy tolik času netrávily, což bylo dané i tím, že se Sarah v osmnácti z domova odstěhovala. Tak teď jsme si to užily se vším všudy i s těmi sourozeneckými rošťárnami,“ říká Tereza, která žije už čtvrtým rokem taky v hlavním městě.
Vystudovala na univerzitě biologii, ale pracuje jako ostraha. „Výzkumem se dá těžko uživit, zvlášť v Praze, tak dělám v Židovském městě security a zároveň se poohlížím se po něčem jiném. Určitě tam nechci strávit celé mládí,“ usmívá se. „Bavilo by mě zabývat se třeba obchodem v rámci nějakých biotechnologií nebo farmaceutických firem, ale v tomhle oboru se mi práci zatím sehnat nezdařilo, tak hledám dál.“
Jako security má s kolegy na starosti několik objektů včetně synagogy a židovského hřbitova. „Hlídáme, aby do nich lidé nevnášeli zbraně, pepřáky a jiné nepovolené věci,“ popisuje svoji pracovní náplň.
Fyzickou kondici k tomu tolik nepotřebuje, ale nemá ji špatnou. Zkrácený vojenský výcvik zvládla bez problémů stejně jako následné vojenské cvičení, které je pro aktivní zálohy povinné. Ten už absolvovala sama, protože Sarah měla pracovní povinnosti.
Oběma ale doma přetékají skříně vojenským mundúrem. „Mám několikero maskáčů, celoroční oblečení, pak letní, blůzu, kalhoty, goráče do deště, černé pracovní oblečení, košile, dvoje boty – kanady a ještě jedny sportovní,“ vypočítává Tereza, která si musí hlídat váhu, aby se do všeho vešla. „Voják se stará, voják má. Nové dostaneme až za dva roky,“ dává najevo, že to pro ni není problém.
I bratr by se prý nechal zlákat do aktivních záloh, kdyby nebyl ženatý. „Má ale malé děti a je potřeba, aby pomáhal manželce. Navíc se věnuje politice a učí na dvou školách, časově by to nezvládal,“ prozrazuje Sarah.
Tereze coby benjamínkovi sourozenci často říkali, že je rozmazlená. „Ale já si to nemyslím. Naopak doma jsem často slyšela: Tvoji sourozenci to neměli, tak ty to taky mít nebudeš,“ brání se Tereza.
Umění se věnuje jenom Sarah, Tereza ráda zpívá, ale na profesionální dráhu se nikdy necítila. Sestřinu kariéru ale sleduje. Přišla ji podpořit i do kina Lucerna, kde se promítaly první dva díly seriálu Metoda Markovič: Straka, ve kterém Sarah hraje manželku vyšetřovatele Jiřího Markoviče a jež budou postupně k vidění na Oneplay.
Nejvíc se jí ale sestra líbí v inscenaci Alma Rosé, v níž ztvárňuje světově úspěšnou houslistku, která byla kvůli svému židovskému původu internována do Osvětimi, kde se stala dirigentkou ženského táborového orchestru.





















