V dětství se setkala s domácím násilím. Snad právě proto se na pódiu „převtěluje“ do slavných žen, které bojovaly s nelehkým osudem. Patří mezi ně Frida Kahlo, Edith Piaf či Marlene Dietrichová. Jako poslední do její „sbírky“ nedávno přibyla Hana Hegerová v šansonovém recitálu Písně Hany.
Nedávno jste se vrátila z Himálaje, kam už jezdíte skoro jako domů. Prý jste se tam několikrát loučila se životem. Tentokrát to proběhlo bez katastrof?
Naštěstí ano. Konečně jsem se dostala do vysněného opravdového Tibetu, kde jsem šla pouť kolem posvátné hory Kailás. Dorazili jsme až do výšky 5 600 metrů. Ale tentokrát jsem mohla normálně chodit, dýchat, mluvit… Jediná katastrofa byla, že Tibet pro mě znamenal velké zklamání kvůli komunistickému teroru Číny, která tam vládne. Vůbec jsem to nemohla strávit. Všude kamery a neustálé kontroly policií. Totální nesvoboda.
V roce 1989 táta zuřil. Jeho svět, kterému věřil, se mu hroutil. Já už nebydlela doma, a tak na mě nemohl. Podepsala jsem petici za propuštění Václava Havla. Jména signatářů hlásili v rádiu Svobodná Evropa. Táta šílel.
