Kolik párů slunečních nebo dioptrických brýlí máte doma?
Dioptrické brýle už nemám, protože jsem po operaci a moc se mi ulevilo. S brýlemi jsem totiž měla problém. Furt jsem je někde nechávala, zapomínala a byla to vlastně hrozná otrava. Slunečních mám teď docela dost. Beru to jako doplněk, mám ráda retro.
U spousty lidí je to tak, že když potřebují brýle na čtení, musejí si všechno dávat dál od očí. Zapracovalo u vás ego, že jste šla na operaci, abyste vše nemusela číst před lidmi na „dlouho ruku“?
Ne, nebylo to z toho důvodu, já jsem toto nedělala. Ale musím říct, že kdybych věděla, jak to bude po operaci skvělé, tak bych na ni šla už před dvaceti lety. Měla jsem ale strach, někdo vám ji doporučí, někdo ne, ale hrozně se mi ulevilo. Je to jiný život.
Odpuštění je základ všeho. Otcovu zradu bylo těžké zpracovat, přiznává Nálepková |
Víme, že se hodně věnujete osobnímu růstu, osobnímu rozvoji. Co to dává zpětně vaší duši, když můžete někoho osobnostně posunout?
Asi stejně, co to dalo mně - velký posun a změnu uvažování, myšlení, náhledu na věci, na problémy. Mně to úplně změnilo život. Naprosto. Takže si přeji, aby to i těm klientům měnilo život jako mně. Aby žili ve větší harmonii, štěstí a spokojenosti. Když se ty lidi podaří nasměrovat nebo jim nějak otevřít obzory či otevřít dveře někam, kde je to lepší, je to skvělé. A když máte zpětnou vazbu, že opravdu začali jinak žít, jinak přemýšlet, jinak myslet, že transformovali mysl, tak je to radost.
Lidé vás mají spojenou s hudbou, protože zpíváte, ale taky bdělý divák ví, že jste spojená s humorem. Jak vzpomínáte na parodický projekt, který je nyní k vidění na iVysílání, Sejdeme se na Prdlavce?
To bylo úžasné období mého života, protože jsem pracovala s Ondřejem Havelkou, nejen na divadelních představeních, dělal mi Woodyho Allena a Mou férovou Josefínu v Karlíně a tam bylo právě propojení muziky a humoru. On je velmi kreativní, takže ty projekty vždycky dobře dopadly a byly skvělé. A vedle toho jsme dělali spoustu hudebních čísel pro Kouzelníka, tehdy velmi populárního. Potom jsme hodně dělali v Ostravě, kde jsme měli takovou spřízněnou duši, která měla stejný pohled na humor a jak by měla vypadat zábava, Káču Ondřejkovou. Ta nám umožnila v ostravské televizi udělat několik skvělých pořadů a jedním z nich právě bylo Sejdeme se na Prdlavce, kde jsme byli úplně vysmátí už při natáčení, protože jsme tam byli strašně zmaškarovaní. Byla to parodie na tehdy populární Vlachovku.
Vy máte ráda Edith Piaf a Marlene Dietrich. Jaký je váš vztah k dechovce?
Když to můžu zparodovat, tak je to super, ale jinak to neposlouchám samozřejmě.
Co tedy hraje u vás v autě, když jedete?
Mám udělanou takovou směs, protože poslouchám z telefonu a tam je vlastně všechno. V tomto jsem hrozně málo vyhraněná – na rozdíl od své práce, kde dělám francouzský šanson, občas nějaký swing. Ale jako posluchač jsem dost nevyhraněná, takže když něco slyším, co se mi líbí, tak si ho hned stáhnu.
Zpíváte o lásce, ale co Světlana Nálepková a láska? Má své benefity, že jste pořád takhle krásná?
Tak já bych to nepřeháněla, ale samozřejmě láska je hnacím motorem a myslím si, že vztahy vůbec jsou velmi důležité v životě, protože když člověk nemá v pořádku vztahy, tak je velmi těžké mít v pořádku ostatní věci. Se vztahy všechno leží a padá a kdo říká, že ne, tak kecá. (smích) Takže já a láska? Člověk by si přál být pořád zamilovaný a mít někoho, s kým souzní a s kým by mohl zažívat nějakou lásku, nejlépe bezpodmínečnou samozřejmě, ale to je takový obláček.
Muži na moje semináře moc nechodí, říká herečka a koučka Světlana Nálepková |
Souzníte s názorem, že když jste jednou strašně moc zamilovaná a cesty se rozpojí, pořád tam ta láska je, ale v jiné formě?
Určitě, pokud to neskončí nenávistí. Taky to známe, že jsou prostě lidé, kteří se úplně šíleně milují a pak to skončí a nejradši by se poslali někam. Je zvláštní, jak se láska přetransformuje v něco tak hrozného, jako je nenávist. Pak nevím, jestli ta láska opravdu existuje, když se tak milují a pak tak nenávidí. To mi moc neštimuje.
U vás v životě ale asi válka Roseových neproběhla, že?
Ne. Trošku se k tomu směřovalo, ale já jsem radši odešla. Nemám ráda konflikty a nerada se hádám, takže jako správný rak vycouvám. Snažím se je vůbec nevyvolávat a nežít v odporu k někomu. Prostě to nechci. Ale zase musím říct, že jsem strašně šťastná, že se všemi bývalými partnery nebo manžely mám skvělé vztahy, takže myslím, že to je skvělé.
