Potřebujete extrémy ve svém životě?
Dřív to tak určitě bylo. Vyhledávala jsem adrenalin, situace na hodně vysoké adrenalinové úrovni. Ale než jsem šla do Survivoru, právě jsem se už hodně uklidnila a chtěla jsem se tak nějak vyklidnit i s Verčou, nic moc už nepodnikat. Nicméně do toho právě přišel Survivor a zpátky mě to hodilo do extrému, který mi byl příjemný, musím se přiznat.
Přišly slzy už během loučení u odletu na Survivor, anebo naopak až po návratu, kdy jste vypustila všechny emoce a všechno se vám v hlavě srovnalo?
Byla jsem na letišti, když jsem odlétala, dost nervózní z toho, co se děje. Bylo to rychlé, rychlejší, než jsem čekala, takže tam jsem ještě úplně nebrečela. Pak jsem byla smutnější po cestě. Prvních čtrnáct dní. Já jsem se tam moc nesoustředila na odloučení, ale opravdu na hru. Koncentrovala jsem se, abych tam podala co nejlepší výkon. Jak sportovní, tak pro kmen.
Až když začaly být problémy mezi kmenem, ty citové, kdy se cítíte smutně z nějaké situace, tak tam mi Verča začala chybět. Říkala jsem si: Haló, co tady dělám?! Mám doma přítelkyni, psa, všechno a hádám se tady o blbostech s lidmi, který mě tady možná ani nechtějí. Takže tam už mi Veronica hodně chyběla. Kdykoliv je nějaký problém, řešíme to spolu, vždycky mi pomůže a tady jsem ji postrádala.
Sice jste tam byli pod dohledem televizních kamer, ale také v určitém klidu na ostrově. Když jste se vrátila, připadala jste si tady jako v blázinci?
Úplně ne jako v blázinci, protože jsem se musela na čtrnáct dní uklidit. Takže jsme odletěly na takovou naši „chatu“ do Egypta, kiteovala jsem si, byly jsme tam sportovně, využívaly, co se dalo. To jsem se zabavila. Jakmile jsem se vrátila, tak to na mě docela padlo: rozhovory, podcasty... Takže hodně se to vracelo, hodně se to připomínalo. To jsem toho byla ještě plná. Teď už se mi zdá, jako kdyby to bylo v minulém životě. Docela se mi ty dva životy oddělily, a když se třeba koukám na Survivor v televizi? Mně vůbec nepřijde, že jsem tam v této sérii byla. S těmito lidmi. Oddělilo se mi to a už si připadám úplně normálně, co jsem zpátky.
Přemýšlela jste tam třeba nad takovými věcmi, že si například zničíte kůži na ostrém slunci?
Upřímně ne. Dělám sporty, kde si ničím kůži dnes a denně. Ukopávám palce právě na tom kiteboardingu. Vždycky tam mám nějaké zranění. Jsem ten typ člověka, co běží do všeho hlava nehlava. Tam jsem nad tím nepřemýšlela a tím se to vlastně ani moc nedělo. Musím říct, že nemám nějaké velké šrámy na těle, ani na duši. (smích)
Bylo pro vás těžké přijmout fakt, že budete šťastná po boku ženy?
Vůbec ne. Ono to přišlo brzo z mé strany. Už na základce jsem to začala pociťovat, pak na střední. A tím, že všichni to dobře vzali, jak rodina, tak moje okolí, to bylo jednodušší a jednodušší. No a po boku Veroniky to vůbec není těžké si to představit, že jo.
Kdo byl váš tajný idol v studentských letech? Abychom porovnali, jestli je Veronica typově podobná dotyčné zpěvačce nebo herečce.
Vždycky to byla Adriana Lima, Megan Foxová. Takže můžu říct, že Veronica tam docela typově pasuje.
Máte před sebou ještě nějaký cíl, který si potřebujete splnit, i když jste podle mě už mnohokrát překonala sama sebe?
Určitě. Vracela jsem se trošku k pokeru, k větším serióznějším turnajům. Nevracím se k tomu kvůli tomu, že bych zase chtěla hrát profesionálně, ale ráda bych ještě ukořistila nějaký dobrý titul, triumf, což se zatím nedaří. Musím říct, že jsem opravdu v turnaji smolná. Sice mám štěstí v lásce a neštěstí ve hře a nehodlám to zatím měnit, ale super by byl trefit nějaký turnaj. Nicméně ten triumf mám v podobě toho vztahu. Takže asi dobrý.
Nějaký milion domů z turnaje?
Ano. Teď jsem hrála turnaj, kde byla první cena stejně jako v Survivoru. Na jednu stranu už to vypadalo, že docela se to jako přesýpá, že to bude směřovat k tomu ITM, nicméně bylo to nečekané vypadnutí a na chvíli mi to zase zlomilo srdce. Takže dávám si pauzu měsíc dva a pak do toho zase skočím.