Zastihli jsme vás uprostřed festivalového dění v Karlových Varech, odvážíte si odtud nějaký výjimečný zážitek?
Ve Varech jsem zažila několik červených koberců a nechala se nalíčit, obléct a česat. Ale nejintenzivnější vzpomínky, mám stejně na KVIFF, ještě jako studentka konzervatoře, kdy jsme se s kamarády mačkali na ubytovně nebo ve stanu a ze společných umýváren vyšli ve třpytivých šatech na nějaký večírek. To byl zábavný kontrast.
Jakou máte osobní zkušenost s televizními diváky? Hlásí se k vám fanoušci na veřejnosti?
Lidé mimo Prahu mě poznávají více. Když jsem byla mladší, bylo to zejména kvůli roli v jednom nekonečném seriálu. Teď už to přebil seriál Devadesátky, což je mi asi milejší. Vážím si toho, ale vysloveně si v tom nelibuji. Vlastně mi to vyhovuje tak, jak to teď mám. Mám kamarády, co bez povšimnutí nemohou do nákupáku. Mě osloví tak dva lidi týdně. Někdy někdo zvláštně pokukuje, ale to je vlastně hrozně fajn hranice, protože se v městské hromadné dopravě zatím necítím nepříjemně.
Vaší vášní je pečení a vaření, co aktuálního se teď děje ve vaší kuchyni?
V naší kuchyni je teď nepořádek a padá na ni prach. Poslední měsíce sotva hledám pár minut na to něco sníst, natož abych něco uvařila. Ale moc mi to chybí, vaření mě uklidňuje. Naposledy dokonce asi vařil, respektive pekl můj partner. K narozeninám mi upekl dort s kořeněnými hruškami a slaným karamelem. V životě nepekl a strašně se mu to povedlo. Měla jsem z toho radost. Jinak ale vařím já. Když mám volný den, vymyslím klidně pět jídel a pozvu bandu kamarádů. Těším se, až se zase takový den naskytne.
Ocení váš slovenský partner české speciality, které mu připravíte?
Mezi naše oblíbené recepty, co vařím, patří určitě kuře na paprice, penne alla vodka, dobré italské rizoto a kulajda. Nevyhraňuji se na jednu kuchyni, ale asi u nás vlastně více vaříme slovensky než česky. Halušky, bryndza na topince k snídani nebo kapustnice. To jsou super jídla!
Můj syn bude vědět, že nemá plácat holky po zadku, říká Štěpánka Fingerhutová |
Máte oba zcela odlišné profese, jak vás navzájem obohacují?
Postupně se ve slovníku toho druhého více orientujeme, což je fajn. Ale doteď popravdě nevím, jak vypadá jeho den v profesi kardiologa a spoustu věcí si nedovedu představit. Moc ho obdivuji. Byla jsem v jeho zaměstnání a viděla ten frmol, zodpovědnost, nemocné lidi. Neměnila bych s ním a nechápu, že tuto profesi někdo dělá. Můj partner zase pochopil, jak je moje práce nárazová. Teď mám období, kdy pracuji opravdu hodně, takže chodím domů pozdě a vstávám brzy. V podstatě doma trávím pět šest hodin denně a ty prospím. Nic nestíhám a když mám chvilku volna, učím se texty na natáčení a jsem ukrutně unavená. Nejtěžší, až nadlidský úkol je pro nás naplánovat společnou dovolenou.
Když už mluvíme o srdci, co je v životě nejbližší tomu vašemu?
Moje rodina, partner a dobré jídlo. Koukám, zase se točím stále kolem podobných témat. (smích)
Zaregistrovala jste někdy svět nacházející se „mezi nebem a zemí“?
Já v takových tématech vyrůstala. Moje mamka se profesně orientuje na tento typ informací a je ve své práci dobrá. Já se s věkem stávám skeptičtější a k církvi mám negativní postoj. Zároveň se snažím držet si morální zásady a jednat karmicky správně a připouštím možnost, že o fungování světa nevím vše. Považuji se ale za ateistu.
Režisér jednoho z vašich představení řekl, že aby se premiéra podařila, musí při vás hvězdy stát. Jak při vás stojí hvězdy ve vašem životě?
Michal Vajdička toto citoval a použil i na naše zkoušení hry Konec rudého člověka v Divadle v Dlouhé. Měl pravdu, jedná se o výjimečné představení. Naše divadlo považuji za zázrak. Minimálně co se týká lidí v souboru a spolupracovníků. Rozhodně mám od začátku mojí kariéry velké štěstí na lidi. Jedna spolupráce na sebe nalepí další.
Hvězdy ve Varech: Mám krásný život, za který jsem vděčná, říká Alena Mihulová |
Vaše domovská scéna Divadlo v Dlouhé nedávno uvedlo představení s názvem Konec rudého člověka, název dnes více než aktuální. Registrujete nějaké zvláštní reakce diváků?
Inscenace je pokaždé téměř vyprodaná a setkala jsem se s nadšenými ohlasy. Lidé na nás chodí opakovaně a píšou mi třeba, že to v sobě nosí několik dní. Mě osobně při hraní tohoto kusu někdy zvláštně mrazí. Stále objevuji nové souvislosti se současnou situací. Dokud bude probíhat válka na Ukrajině, bude mít představení zvláštní pachuť. Lidé by ho však měli vidět.
Jak se chystáte trávit prázdniny, co pracovního vás aktuálně čeká?
Celé prázdniny pracuji. V srpnu to bude film Děti Nagana a nyní trávím skoro každý den na natáčení seriálu Táta v nesnázích. Ani nevíte, jak jsem za tuhle práci ráda. Málem jsem dělala úplně jiný projekt, který jsem téměř neměla sílu a odvahu odmítnout. Hvězdy při mě ale stály a já mohla zajít na konkurz tohoto seriálu. V televizi bude seriál od září a hraji v něm jednu ze tří dcer Martina Pechláta. Od dětství miluji rodinné seriály jako třeba Gilmorova děvčata a tento náš seriál si scénáristicky pochvalovalo i více mých kolegů. Snad se bude líbit lidem stejně tak, jako mě baví točit.
VIDEO: Kdo je prostitutka z Devadesátek? Ta doba mě baví a taky pronásleduje, říká Štěpánka Fingerhutová:
