„Se spánkem jsem měl problémy od malička. Prohloubilo se to v době, kdy běžel pravidelně Zelený Raoul. Sotva člověk odevzdá stránku, už dostává scénář k nové stránce. Člověk si jde lehnout a přemýšlí, co udělal špatně a jestli to nemá opravit, ale do toho už má novou stránku,“ popsal Mareš.
„Byl jsem schopen ve tři ráno vstát a jít překreslovat jeden obrázek do šesti ráno, až jsem s ním byl spokojený, abych ho mohl v sedm ráno poslat do redakce, protože v osm jde do tiskárny,“ vzpomíná.
Nechceme pro nic za nic urážet, říká kreslíř Zeleného Raoula |
Občas pracoval tři dny v kuse, dnem i nocí, pak padl vysílením a spal třináct hodin. Neustálý tok myšlenek ho nenechával usnout ani v klidnější dny.
„Lékaři, s kterými jsem se o tom bavil, řekli, že je to určitý druh insomnie a v podstatě se s tím nedá nic dělat. Chce to duševní hygienu, pravidelný režim, zdravé stravování, sport. Ale to pro mě nepřichází v úvahu. Já jsem pořád za tím stolem,“ vysvětlil Mareš.
Na klidném spánku mu nepřidaly ani výhrůžky, které začal dostávat hned, jak se Zelený Raoul obul do prvních politiků. „Tehdy ještě neexistovaly maily. Měl jsem třeba pět obálek na stole, nevím od koho byly. Uřežeme ti ruce a výhrůžky smrtí, všechny možné druhy smrtí, které podstoupím. Že mě vykoupou v kyselině sýrové, uřežou mi hlavu, dají mě sežrat dobytku,“ popisuje reakce, které se mu dostávaly.
Paroubková neuspěla se stížností na komiks. Chce jít až do Štrasburku |
Později mu chodily i elektronicky. „Přišlo mi třeba 320 výhrůžných mailů za den,“ říká Mareš s tím, že na začátku i kvůli anonymům uvažoval, že s politickou satirou skončí.
„Chvilkami jsem přemýšlel, jestli se na to nemám vykašlat. Ani ne tak kvůli sobě, ale spíš kvůli rodičům,“ říká. Nakonec to vydržel 28 let a nakreslil 1423 dílů, než přišel nečekaný konec.
„1423 týdnů nepřetržitě Zelený Raoul vycházel a přišel jediný mail: ‚Tímto dílem Raoul končí.‘ Čtyři slova a podepsán šéfredaktor,“ vzpomíná Mareš.
Detail titulní strany knihy Zelený Raoul: Deset let České republiky očima ufona, kterou v roce 2005 vydalo nakladatelství Baset.
„Nejvíc mě na tom mrzela forma toho sdělení. Člověk, kterého jsme do té funkce i prosazovali a měli ho rádi, vám najednou podsekne nohy,“ říká malíř, kterému díky tomu ubyl stres, přesto věří, že by se politická satira měla vrátit.
„Politická satira momentálně nefrčí. Ale myslím, že lidem chybí. Legrace je mezi lidmi málo. V televizi samé tragédie, ale lidé se chtějí bavit a já věřím, že to se satirou zase půjde nahoru,“ míní Štěpán Mareš.
