Monika Hulíková o manželovi a knize
KDE JSEM ŠTĚPÁNA POZNALA
V plzeňském vysokoškolském klubu, kde jsem byla s kamarádkou. Štěpán do města přijel kvůli festivalu Finále Plzeň.
(Štěpán: Monča se mi hned zalíbila. Přišel jsem a vyhrkl: Nazdar, holky. Už jste viděly Hořící keř? Uznejte, líp zahájit nelze.)
Protočily jsme oči a snažily se Štěpána zbavit, ale byl neodbytný. Jeho další dotazy už zabraly.
(Štěpán: Za maskou světáckosti a sebejistoty Monča správně poznala ryzí charakter.)
Monika Hulíková Monika Hulíková s manželem Do mateřské pracovala jako podniková právnička, teď už si může říkat i spisovatelka. Loni jí vyšla knížka pro děti Pod stolem aneb Neobyčejná cesta malého drobka. Prostřednictvím hlavního hrdiny se v ní snaží vysvětlit, proč neplýtvat jídlem a zbytečně se nezbavovat starých věcí. Se Štěpánem jsou dvanáct let a mají dvě děti, šestiletou Violu a tříletého Jonatána. |
KDO Z NÁS JE PŘÍSNĚJŠÍ
Přísní umíme být oba, ale když je jeden zrovna ten přísný, druhý situaci vyvažuje klidem. Se Štěpánem jsme absolventi kurzu Nevýchovy, což neznamená nechávat děti růst jako dříví v lese, ale snažit se jim porozumět, umět se podívat na svět jejich očima a připravit je na život tak, aby měly zdravý vztah samy k sobě i k druhým. Nevychováváme děti, ale budoucí dospělé.
JAK ČASTO JDEME NA RYBY
Oba jsme rybaření propadli už jako děti. Se Štěpánem jsme vyráželi k vodě hlavně na začátku vztahu. Jednou jsme spolu chytili úhoře, což byl ohromný zážitek, protože to je magická ryba. S příchodem dětí muselo rybaření do ústraní. Už s námi sice vyrazily, ale jsou přece jen ještě hodně malé.
KDE MÁME TELEVIZI
Už několik let stojí ve sklepě. Od přestěhování jsme ji ještě nebyli schopní odnést do obýváku a vybalit. Ale nikomu nechybí. Já jsem se snad nikdy na nic pravidelně nedívala. Tedy s výjimkou seriálu Simpsonovi. To je takový můj celoživotní úlet.
JAK MĚ ZMĚNILO MATEŘSTVÍ
Dlouho jsem tvrdila, že děti nechci. Mám o patnáct let mladší sestru, pro kterou jsem svého času byla společně se starší sestrou něco jako druhá máma, protože mamka si dodělávala vysokou a navíc ji trápily zdravotní potíže. Ale pak se objevil Štěpán a všechno bylo jinak. Zatím jsem pořád na rodičovské a raduju se z toho.
KDY MÍVÁM NEJLEPŠÍ NÁPADY
Při žehlení. Dokonce i námět první knihy se zrodil u žehlicího prkna. Asi se mi u něj spouští nějaký správný hormon v mozku. Naproti tomu při vaření nepřijdu na nic, protože se musím totálně soustředit.
(Štěpán: Asi začnu víc žehlit. Možná se taky dočkám nějakého super nápadu.)
O ČEM BUDE DRUHÁ KNIHA
První vznikla pro Violku. Moc jsem si přála, abychom si spolu jednou přečetly knížku, kterou jsem napsala já. Ráda bych teď něco vytvořila i pro Jonatána. Mám hodně námětů, ale zatím si je hýčkám uvnitř sebe. Znovu mě láká ekologická tematika.
Štěpán Hulík o práci a rodině
NA ČEM PRÁVĚ PRACUJU
Na víc látkách současně a jedna mě baví mimořádně. Domluvili jsme se s Vladimírem Dzuro, že zkusím napsat scénář podle jeho knihy Vyšetřovatel, v níž popisuje své zkušenosti vyšetřovatele Mezinárodního trestního tribunálu pro Jugoslávii. Je to úžasná látka a Vladimír je člověk s výjimečným osudem. Potkávat zajímavé lidi a nahlížet do oborů, k nimž bych se jinak nedostal, mě na mojí práci baví nejvíc.
Štěpán Hulík Co napíše, z toho je hit. Jeho scenáristický debut, třídílný film Hořící keř, získal jedenáct Českých lvů, a to i za nejlepší scénář. Bodoval i na Cenách české filmové kritiky. Diváci i odborníci nadšeně přijali taky seriál Pustina a minisérii Podezření. Napsal knihu Kinematografie zapomnění, za niž obdržel Magnesii Literu v kategorii Objev roku. |
CO K PSANÍ POTŘEBUJU
Psychickou pohodu. Když se pohádáme, což se naštěstí děje výjimečně, nebo se na něco naštvu, musím hned vyčistit vzduch. A taky potřebuju čas. Nejsem autor, co sedne a za chvíli napíše dobrou věc. Proto jsem rád, že působím v produkční společnosti a učím scenáristiku na JAMU. Nemusím chrlit jednu věc za druhou, abych se uživil.
JAKÝ JSEM DÍKY MONICE
O poznání klidnější a daleko trpělivější. Z Monči klid a trpělivost vyloženě sálá. Má neuvěřitelně dobré srdce. Pořád by někomu pomáhala, čehož si na ní moc vážím.
(Monika: Vidíš, přitom já bych řekla, že až díky tobě cítím v životě harmonii.)
KAM CHODÍME S DETEKTOREM
Nejčastěji do polí. Vyrazíme celá rodina a hledáme mince, takzvané hnojáčky. Děti pátrají s velkou vervou, takže detektor dostává co proto, je komplet omlácený. U Novohradských hor jsme kdysi našli zubní pastu z roku 1925 a vedle rozpadlý kartáček. Hned mi hlavou proběhl příběh o sedlákovi, který před rande posvačil chleba se špekem a cibulí a říkal si, že než padne první polibek, musí si vyčistit zuby.
S ČÍM DOMA POMÁHÁM
Naprosto objektivně a nestranně musím říct, že se vším. Tedy... snažím se. Je pravda, že při vaření mě často neuvidíte. Baví mě uklízet, protože hned vidím výsledek, což je protipól práce scenáristy.
JAK ŽIJEME EKOLOGICKY
Neplýtváme. Nevyhazujeme skoro žádné jídlo. Monča nás cepuje, jak třídit odpad. Když někde vidíme něco pohozené, snažíme se to uklidit. Z každé návštěvy lesa odnášíme odpadky po jiných. Někdy nestačíme koukat, čeho všeho a s jakou důmyslností se lidi dokážou zbavit.
KDO MI ŘÍKÁ OKOUN
Okoun jsem pro nejlepšího kamaráda Martina, jinak Javora. S ostatními z party se už oslovujeme křestními jmény. Mojí skautskou přezdívkou mě jistou chvíli oslovovala i Monča. Jsem zvědavý, jestli budou skauty i děti. Violka má zrovna období Foglara. Ten svět ji baví, ale do Skauta zatím nechce.
