Několik měsíců zářila Stanislava Jachnická v alternaci s Danou Batulkovou v roli matky sběratelky umění Medy Mládkové, mecenášky, která ani po desítkách let v exilu neztratila zájem a touhu po rodné vlasti. „Myslím, že dnešní mladí lidé nemají ten silný vlastenecký pocit. Jeden známý mi řekl, že se cítí být spíš než Čechem kosmopolitou,“ říká Stanislava Jachnická.
Máte za sebou derniéru hry Meda, kde jste ztvárnila matku slavné české mecenášky Medy Mládkové. Jak se díváte na ženu, která Česku odkázala svou vzácnou sbírku umění?
Sleduji ji s velkou radostí, protože díky tomu teď můžeme obdivovat ucelenou sbírku děl českých autorů, kteří nebyli podporováni komunistickým režimem a u kterých ona cítila potenciál a koupila je. Jsem hrdá na paní Medu, drobnou osůbku s velkým elánem. Češku, která dokázala dát dohromady tak velkou sbírku, na kterou se teď do Prahy jezdí dívat lidé z celého světa.
Medu Mládkovou a její život i osobnost jste jistě během hry poznala. Jaký má podle vás tato dáma coby stoletá vlastenka vztah k Česku.
Paní Meda si v exilu v sobě udržovala velké vlastenectví a touhu po domově. Obklopovala se českým uměním. Do svého bytu ve Washingtonu zvala české umělce. Nejen výtvarníky, ale i spisovatele, novináře. Založila nakladatelství Edition Sokolová (podle rodného příjmení Medy Mládkové – pozn. red.), kde vydala například sbírku Toyen, básně Ivana Blatného. Nevynechala žádnou příležitost, aby mohla ve světě svou rodnou zemi a české umělce představit.
Myslím, že dnešní mladí lidé nemají ten silný vlastenecký pocit. Jeden známý mi řekl, že se cítí být spíš než Čechem kosmopolitou. A co dnešní lidé už nemají a paní Mládková ano? Například noblesu a étos první republiky.
Co vy a umění, tedy kromě herectví?
Ráda si zajdu na operu, na výstavu nebo na balet. Dříve jsem se aktivně věnovala výrazovému tanci. Tančila jsem ve Vysokoškolském uměleckém souboru UK. A různé formy tance mě v rekreační formě provázejí dodnes.
Stanislavu Jachnickou je možné aktuálně vidět v divadle Mana, v psychologické hře Ta třetí, která vznikla podle románu spisovatele Jaroslava Havlíčka, autora legendárních Petrolejových lamp. Drama odherávající se za první republiky ukazuje muže, který volí mezi dvěma ženami, mladší a starší. "Aktuálnost hry jsem samozřejmě při zkouškách hodně rozebírali. A jisté paralely s dnešními mladými muži tzv. singlisty, kteří využívají mama hotel by se určitě našla. Navíc, lidská povaha se moc nemění. A to, že má člověk dobové oblečení, ale chová se zbaběle, není schopen se v zásadních věcech správně rozhodnout a tím ublíží všem lidem kolem sebe. neznamená, že to není stejné i v dnešní době. Navíc vztah muž a dvě ženy, z toho jedna výrazně mladší než je onen muž je opravdu nadčasové," říká Stanislava Jachnická, která se představí v jedné z hlavních rolí. "Pár lidí mi řeklo, že mají ve svém okolí nebo i životě někoho, kdo takovéto vztahové dilema řešil, a že je velmi překvapilo vyřešení této situace v naší hře. Jinak si lidé pochvalovali atmosféru představení, která je vtáhla do 30 let minulého století," dodává herečka. |
Známá jste ale hlavně díky svému krásnému hlasu, který propůjčujete dabingu. Jak často dnes dabujete?
Dabuji tak dvakrát do týdne. Poslední velká role byla v seriálu Drápy na HBO. Dabovala jsem korpulentní sexy černošku, majitelku nehtového studia, které se nedaří žít pokojný život, protože se vlivem různých okolností vždy spojí s nějakým zločinem. Je to natočeno s nadhledem a humorem, takže i práce na tom byla zábavná.
Musí dabérka nějak pečovat o svůj hlas podobně jako třeba zpěvačka?
Musíte si dávat pozor na nachlazení, překřiknutí.
Prý vám v tomto ohledu pomáhá kryokomora.
Pomáhá. Při překrvených hlasivkách nebo při náznaku virózy dám tři návštěvy a vše je v pořádku.
Před několika lety se řešila krize českého dabingu. Herci dostávali špatně zaplaceno, šlo o to rychle film nadabovat. Kdysi prý bylo nějaké studio dokonce schopno namluvit film někde „ve sklepě“ komplet za tři tisíce korun. Co si o tom myslíte?
Za tři tisíce si to možná v dřívějších dobách sám nadaboval, ozvučil i narežíroval majitel videopůjčovny. Dneska nadabování filmu podléhá přísnějším kritériím. Na velké role se dělají castingy. A než jde film či seriál do vysílání, tak ho pro většinu kanálů či televizí zhlédne komise, která ho zkontroluje a občas i vrátí k předabování některých pasáží.
Pamatujete si svou první dabingovou roli?
Začínala jsem na DAMU, kde jsme měli dabingový kurz s paní Olgou Walló. Dabovala jsem poloutonulou dívku, která vzdychala, plivala vodu a řekla: „Děkuji.“
Herci dříve měli při práci v dabingu více času na přípravu, mohli si dopředu přečíst texty. Je to velký rozdíl oproti dnešku?
Záleží na přístupu. Já třeba přijdu do studia, a protože už nějaký ten pátek dabuji, tak nepotřebuji text předem. Zběžně ho prohlédnu až těsně před natáčením, přečtu si nahlas obtížná slova jako třeba názvy německých ulic a poté, co mi režisér řekne stručný obsah filmu a charakter mojí postavy, jsem schopná bez větší přípravy dabovat.
Ale nebylo to tak vždycky. V začátcích jsem chodila do studia dřív a vždy si roli přečetla a podtrhala předem. I dnes, pokud jde o těžký film, je možné si nechat poslat text předem a připravit se na dabing doma. V některých studiích se ale čte text z obrazovky nebo z notebooku.
Nevím, zda se mohu ptát, ale zajímá mě, jakou odměnu dostane herec dabér za to, že namluví jeden díl seriálu?Co nejhoršího se vám ve spojení s dabingem přihodilo?
Pro mě je absolutně nejhorší, když přijdu o hlas. Vždycky doufám, že mikrofon bude milosrdný a něco ze mě zachytí, ale to nevyjde pokaždé. A pokud se dabing nedá přehodit na jiný den, protože jde třeba druhý den do vysílání, musí holt za vás někdo zaskočit.
Záleží na mnoha faktorech, od kterých se odměna odvíjí. Hlavní je délka dílu a počet replik, vět. Od 200 do třeba 1500 korun. Pokud dabujete film do kina, tak je odměna vyšší než do televize a je posuzována opět počtem replik.
Stanislava Jachnická■ Narodila se 18. srpna 1965 v Praze. ■ Vystudovala střední ekonomickou školu a herectví na DAMU. ■ Působila v řadě divadel, ve Východočeském divadle v Pardubicích či v pražských Rokoko, v Řeznické či ABC. ■ Z televize je známá hlavně její postava z nekonečného seriálu Ulice, účinkovala i v Policii Modrava, Atentátu či ve Svatbách v Benátkách. ■ Je vynikající a často obsazovanou dabérkou. Její nejslavnější postavou je poněkud střeštěná Phoebe ze slavného seriálu Přátelé, kterou hrála Lisa Kudrowová. |
Vnímáte některé role v dabingu jako prestižnější než jiné?
Samozřejmě, že si vážíte a těšíte se na dabing seriálu, který má světovou popularitu. Já například dodnes nepřestávám být vděčná, že jsem byla obsazena do seriálu Přátelé.
Jak ráda trávíte chvilky volna?
Největší zážitek je pro mne dar času. Hrozně ráda jezdím v létě na chalupu do Lužických hor. Chodím v teplákách, povídám si se sousedy, jezdím na kole, sbírám rybíz nebo nějaké jiné plody a stále mám spoustu času a nikam nespěchám. To je pro mne nejhezčí zážitek.
Věnujete se také sportu.
Ano, před čtyřmi lety jsem začala hrát beach volejbal. Občas chodím běhat, jezdím na kole. Možná mám díky sportu o trochu lepší kondičku, která se mi hodí při představení Tančírna, kde se v rychlém sledu střídají různé taneční styly.
Také ale ráda cestujete. Míváte v tomto ohledu někdy spontánní nápady?
Napadá mě snad jedině můj spontánní nápad odjet do Santiaga de Compostela. Rozhodla jsem se během pár dní a bez nějakých velkých příprav odjela. No a tam také nemáte nic nalajnovaného a musíte spontánně jednat. Rozmyslet se, jak dlouhé úseky půjdete, kde přespíte a podobně. Tím si prověříte svoje schopnosti a třeba se o sobě i něco dozvíte.
Můj asi největší zážitek, co se týče divokosti, byla ale dovolená v Peru a Kolumbii. Projeli jsme s manželem a se synem všechna známá místa, jako je Machu Picchu, plošina Nazca, jezero Titicaca, ale největší dobrodružství nás čekalo v kolumbijské džungli. Byli jsme tam týden a bylo to úchvatné.
Třináct let v jedné u(U)lici. Té seriálové a nekonečnéTelevizní diváci mají Stanislavu Jachnickou spojenou především se seriálem Ulice, kde sice nepatří k hlavním postavám, ovšem coby Denisa Mastná se v něm objevuje už 13 let. Fanouškové seriálu dokonce přesně vysledovali, že Jachnická do nekonečné série naskočila od 289. dílu, který se vysílal 14. prosince 2006. Je představitelkou Denisy Mastné, druhé manželky (nyní už rozvedené) „záporáka“ Radka Mastného. To je typický politický šíbr, jenž se dostal až na pozici starosty městské části, ovšem jeho zákulisní čachry mu nakonec podrazily nohy a ve funkci musel nedobrovolně skončit.  Stanislava Jachnická v seriálu Ulice „Natáčet s Mirkem Hanušem a Vaškem Svobodou dohromady, a nesmát se, tak to je opravdu vysoká škola. Už se muselo několikrát natáčení zastavit a museli jsme se jít půl hodiny uklidňovat, protože hochům přišlo třeba vtipné, že mají kosočtverce na svetru. Takový krásný norský vzor, a kluky to tak odbouralo, že se prostě nedalo točit dál,“ popsala nedávno herečka na webových stránkách televize Nova některé momenty ze zákulisí. |
