Nos, oči i talent zdědil po otci Karlovi, výrazném především divadelním herci, z něhož vlastně nedávno udělal dědečka. „Půl roku jsem táta. Ke štěstí mi stačí na dceru koukat, nemusím dělat nic jiného,“ zasní se. Díky této nové roli se prý zklidnil a taky úplně přestal pít. Co by udělal, kdyby mohl jako mistr alchymista učinit zázrak?
Vrátil jste se při natáčení filmu Zrození alchymistky vzpomínkami do dětství?
To ani ne. Žánrově mi ten film moc blízký není, nikdy jsem netoužil točit pohádky ani fantasy, ale práce na tomto filmu mě bavila. Hlavně kvůli dětským hercům, se kterými jsem se na place potkával nejčastěji. Oběma tehdy bylo kolem dvanácti třinácti let a viděl jsem na nich, jak moc je to téma i samotný příběh oslovují. A právě této věkové skupině diváků je to primárně určené. Věřím, že kdybych byl v jejich věku, taky mě to úplně pohltí.
Vždycky jsem byl citlivý, přestože se věnuju převážně klučičím koníčkům, ale teď se to ještě prohloubilo.
