náhledy
Život plný zvratů prožila operní pěvkyně a herečka Soňa Červená, která se narodila 9. září 1925. Dcera známého prvorepublikového kabaretiéra hrála s Janem Werichem či Vlastou Burianem, po emigraci v roce 1962 zpívala v operách v Západním Německu i USA, přátelila se s Marií Callasovou či Lucianem Pavarottim.
Autor: Herminapress
Soňa Červená, dcera známého spisovatele a kabaretiéra Jiřího Červeného, jejímž pradědečkem byl proslulý královéhradecký výrobce a vynálezce žesťových hudebních nástrojů Václav František Červený, se narodila v roce 1925 v Praze.
Autor: Občanské sdružení Mahler 2000
Začínala v divadle. V Osvobozeném divadle byla po druhé světové válce první Káčou v muzikálu Divotvorný hrnec Voskovce a Wericha. „Jiří Voskovec byl režisér, a to výborný, on byl hlavou všeho, zatímco Jan Werich byl to srdce, klaun v tom nejvyšším slova smyslu,“ vzpomínala před časem.
Autor: Občanské sdružení Mahler 2000
Zahrála si také ve filmu, třeba v komedii Poslední mohykán s Jaroslavem Marvanem, hrála v karlínském divadle s Oldřichem Novým i Vlastou Burianem, natáčela gramodesky, koncertovala s orchestrem Karla Vlacha. A také soukromě studovala, v klasickém zpěvu se vzdělávala u profesora Roberta Rosnera, v herectví u Lydie Wegenerové.
Autor: Radioservis
Po únoru 1948 ale byla její rodina prohlášena za nepřátelskou komunistickému režimu, její manžel, majitel továrny na výrobu čokolády, utekl ilegálně přes hranice, protože byl takzvaný třídní nepřítel. „Nezbylo mu než utéct. Chtěl, abych odešla s ním, ale já už byla zamilovaná do divadla. Už jsme se nikdy neviděli,“ vzpomínala. Navíc její matka zemřela za nevyjasněných okolností po policejním výslechu.
Autor: Občanské sdružení Mahler 2000
V roce 1951 poněkud překvapivě odešla na sedm let do angažmá v brněnské opeře k šéfovi Zdeňku Chalabalovi. Z Brna pak v roce 1958 přešla do Berlína, do Berlínské státní opery, kde byla v angažmá až do emigrace v lednu 1962. Červená emigrovala po vybudování berlínské zdi posledním otevřeným přechodem z východního Berlína do tehdejšího Západního Německa. „Stýskat jsem si tehdy zakázala, ale touhu po své Vltavě a po své češtině jsem si dopřála,“ řekla k emigraci.
Autor: Občanské sdružení Mahler 2000
Domovskou scénou se pěvkyni stala opera ve Frankfurtu nad Mohanem, odkud vedla její kariéra na většinu významných evropských a zámořských operních scén a festivalů. Účinkovala v milánské La Scale, v pařížské Velké opeře, v Barceloně, na festivalech v Glyndebournu, Wexfordu či Edinburghu i na řadě amerických pódií. Celkem 11 sezón zpívala v opeře v San Francisku, sedmkrát se objevila v Bayreuthu.
Autor: Občanské sdružení Mahler 2000
Vedle své životní role Carmen (na snímku) proslula mimo jiné jako hraběnka Geschwitzová v Bergově Lulu a Gluckův Orfeus, za něhož dostala v roce 1961 v Berlíně titul komorní pěvkyně. Tentýž titul jí udělil v roce 1987 za vynikající výkony a dlouholetou reprezentaci také Frankfurt nad Mohanem.
Autor: Občanské sdružení Mahler 2000
Etablovala se i jako vynikající pěvkyně händelovská, gluckovská i wagnerovská, ale tíhla k hudbě 20. století. Zvláště významné bylo spojení jejího hlasu s díly Leoše Janáčka, především v Její pastorkyni, Kátě Kabanové či cyklu písní Zápisník zmizelého. Učila sólisty Janáčka česky a Janáčkova díla také přeložila do němčiny a francouzštiny, aby pěvci, kteří je zpívají foneticky v češtině, věděli, o čem je řeč.
Autor: Občanské sdružení Mahler 2000
Po uzavření operní dráhy působila od roku 1989 v činoherním divadle Thalia v Hamburku. „Myslela jsem si, že mě tady už nikdo nebude znát. Ale lidé mě přijali s otevřenou náručí. S překvapením jsem zjistila, že si mě pamatují lidé nejen z mé generace, ale znají mě i mladší,“ řekla po návratu v roce 1989. Spolupracovala i s hudebníky Tomem Waitsem či Lou Reedem a zejména se věnovala činohře i opeře v Česku.
Autor: Občanské sdružení Mahler 2000
„Nerada se dívám dozadu, raději dopředu a na projekty, které mě čekají. Láká mě všechno nové. Každý večer jsem někde. Jsem takový tažný pták,“ řekla před časem mezzosopranistka.
Autor: Občanské sdružení Mahler 2000
Nepatetická operní diva Červená vytvořila na čtyřech kontinentech přes 110 operních rolí a spolupracovala s režiséry a dirigenty nejzvučnějších jmen. Celosvětovou slávu jí přinesla role Bizetovy Carmen, kterou zpívala po celém světě a nahrála na gramofonové desky. Uvádí se, že v této úloze ji přední světové scény viděly 156krát.
Autor: Občanské sdružení Mahler 2000
Červená proslula tmavým hebkým mezzosopránem až altem, kterým dokázala podle kritiků odstínit valéry rozpoložení svých postav, jejich tužby a strasti, které uměla procítit i promyslet. Výraz opírala o muzikalitu a suverénní hlasovou techniku.
Autor: Občanské sdružení Mahler 2000
Na prknech pražského Národního divadla poprvé stanula v roce 2002 v Janáčkově opeře Osud, hrála i v hradeckém Klicperově divadle hlavní roli v Durrenmattově hře Návrat staré dámy, pro Divadlo Kolowrat v roce 2008 nastudovala postavu Milady Horákové v hudebně dramatické fresce Zítra se bude... V roce 2010 účinkovala v inscenaci Čapkovy hry Věc Makropulos, kterou připravil americký režisér a výtvarník Robert Wilson. V roce 2013 hrála v Divadle Kolowrat v operní inscenaci Toufar.
Autor: Jan Zátorský, MF DNES
Pěvkyně, která se objevila kupříkladu i ve filmu Pupendo, je jednou z osobností, kterým justice v roce 2010 vyhověla ve věci vymazání ze seznamu spolupracovníků StB. Ta na Červenou vedla osobní svazek od padesátých let, figurovala v něm pod krycím jménem Fialová. Podle některých pramenů se ji ke spolupráci bezvýsledně snažila získat i východoněmecká Stasi. To ale Červená popřela a opakovaně uvedla, že emigrovala právě kvůli nátlaku StB. „Nemohla jsem žít, ani zpívat, v nesvobodě. A nechtěla jsem se dát usmýkat Státní bezpečností. Proto jsem s těžkým srdcem emigrovala a žila – a zpívala – třicet let v zahraničí,“ řekla k tomu jednou.
Autor: ČTK
Za mimořádný přínos divadelnímu umění převzala Červená v roce 2005 zvláštní cenu Thálie, v roce 2009 získala cenu Alfreda Radoka či v roce 2011 medaili Artis Bohemiae Amicis (Přátelé českého umění). V roce 2013 dostala medaili Za zásluhy o stát v oblasti umění. U příležitosti jejích devadesátin jí v roce 2015 tehdejší ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) udělil titul Dáma české kultury. V červnu 2018 získala Červená osvědčení o pojmenování planetky č. 26897, která nyní nese jméno Červená.
Autor: Občanské sdružení Mahler 2000
Pěvkyně Soňa Červená si ke svým 95. narozeninám darovala Nadační fond podporující talentované pěvce, hudebníky a jiné výjimečné počiny.
Autor: Tomáš Krist, MAFRA
V pozvánce do Státní opery, kde pěvkyně představí složení rady nadace, Červená uvádí, že je zakázán vstup s květinami. „Já miluji všechno, co žije. Když se kytka ustřihne, tak je z ní mrtvolka. To jsou pak smutné květiny,“ vysvětlila vegetariánka a věřící katolička.
Autor: Lukáš Urban
Umělkyně držící se hesla ‚nic nesmí zemřít, abych já žila‘ bez problémů zvládla i opatření proti šíření koronaviru. „Tři měsíce jsem byla doma. Konečně jsem si krásně uklidila knihovnu, přehrála všechna CD – a mám jich na sta –, byl to nalezený čas, užila jsem si to. Nevadí mi být sama, jsem takový poustevník, sama se sebou se nenudím,“ podotkla.
Autor: Petr Topič, MAFRA
„Kultura je to nejdůležitější pro náš národ. Jsem také členkou Bohemian Heritage Fund, takže vím, o co jde. Já jsem ovšem jen malá ryba, ale kdyby bylo takových rybiček víc, ‚náš národ by neskonal...‘, jak to Bedřich Smetana zhudebnil v Libuši,“ řekla.
Autor: Martin Veselý, MAFRA
I přes pokročilý věk Červená stále chodí na divadelní premiéry a občas se objeví na jevišti. Má například recitál za doprovodu klavíristy Karla Košárka v malém pražském divadle Ungelt. „Tam se mohu svému publiku dívat do očí a ten kontakt mě baví. Do hlediště se vejde 80 návštěvníků, takže nemusí mít roušky. To jsem si dobře vybrala,“ uvedla.
Autor: Anna Vavríková, MAFRA
Vedle zpěvu se Červená uplatnila i jako herečka. Ve Stavovském divadle vytvořila v režii Roberta Wilsona hlavní roli v Čapkově Věci Makropulos a postavu Dr. Milady Horákové v Březinově Zítra se bude... Diváci ji také znají jako Frau König z filmu režiséra Jana Hřebejka Pupendo.
Autor: Tomáš Krist, MAFRA
Na setkání, kde představí svou nadaci, Červená také pokřtí nové CD s hudbou Wolfganga Amadea Mozarta Titus a Requiem z roku 1956. V Titovi ztvárnila roli Annia. „Nahrávka dosud nevyšla na žádném nosiči, byla v archivu Českého rozhlasu. Když jsme opustila zem, nesmělo se vysílat nic spojeného s mým jménem, mé jméno mělo být – na věčné časy – vymazáno,“ uvedla pěvkyně.
Autor: Tomáš Krist, MAFRA
Představení nadačního fondu v den narozenin Červené bude jedinou oslavou. „Nemohu za to, že mám narozeniny, to není žádná moje zásluha,“ prohlásila.
Autor: Dan Materna, MAFRA
Operní pěvkyně Soňa Červená na slavnostním otevření Státní opery v Praze po tříleté rekonstrukci 5. ledna 2020.
Autor: MAFRA