Začínaly jste společně před pětadvaceti lety, co pro vás znamenal letošní velký koncert ve Foru Karlín?
Nikola: Je to milník v historii naší skupiny a splněný sen.
Kateřina: Poprvé jsme se rozhodly, že takhle něco velkého oslavíme. Chtěly jsme už dvacetiny, ale to nám nevyšlo kvůli covidu. Pětadvacetiny, tedy čtvrt století, to se hodí oslavit.
Původně jste byly čtyři, ale už dlouho fungujete jen jako trio – Radana Labajová, Kateřina Brzobohatá a Nikola Šobichová. Na Instagram jste nedávno dali foto z vašeho shledání s původní členkou Klárou Kolomazníkovou. Jaké to bylo?
Radana: Bylo to moc fajn. Byly jsme tak trošku v očekávání, jak to bude vypadat, protože jsme se vlastně dvacet let neviděly. Ale ona je pořád stejná. Bylo to příjemné setkání.
Nebude ve hře třeba nějaká jednorázovka s Klárou nebo společný remix?
Nikola: Jednorázovka s Klárou, ta proběhla na koncertě ve Foru Karlín, protože dobře víme, že Klára patří k našim začátkům a k těm pětadvaceti letům. Pozvaly jsme ji proto jako hosta. Nechyběl ani Petr Fider, který nás jako skupinu Holki objevil, nechyběly ani skupiny Lunetic a Rybičky 48.
Kam byste se rády posouvaly během následujících let? Nebo vyvrcholí pětadvacetiny a přijde dovolená a pauza?
Radana: To ne. Letošní koncert je opravdu velký vrchol, ale zase nám to ukázalo, jakým směrem můžeme jít dál a co všechno můžeme dělat. Dnešní doba toho nabízí strašně moc díky tomu, že umělci si to můžou řídit sami a dělat to tak, jak chtějí oni sami. Žijeme a pracujeme tak, jak chceme my.
Vděčíte za to, kde dnes jste, také trochu vaší současné manažerce Heleně Volfové? Určitě to chtělo také trošičku trpělivosti a zapracovat na sociálních sítích, to také určitě udělalo své.
Nikola: Tak to si pište, že za to může Hel Volfová. S Helen jsme čtyři roky a opravdu s námi udělala kus práce. My jsme jí za to moc vděčné, opravdu. I díky ní jsme dnes tady.
Kateřina: Helena byla zpočátku hodně frustrovaná, protože v tom neuměla pořádně chodit. Nikdy manažerskou práci nedělala, dělala produkci. Kontakty neměla a všechno si sama vybudovala úplně od píky. Krásně tu naši trojku zaštiťuje, dala tomu štábní kulturu a bez ní by to všechno, co dnes je, vůbec nebylo.
Radana: Ta ženská k nám je opravdu naprostý ideál. Nebojí se nás řídit. My máme kolikrát každá svůj jiný názor, ona tomu dokáže dát takový ten zlatý střed s tím, že „tady se musíme potkat, děvčata“. Je to super, prostě funguje.
Nikola: Manažerů-chlapů už jsme měly mnoho, ale nikdo nevydržel. Vypadá to, že Helen je v pohodě.
Kateřina: My potřebujeme ženskou. Jsme stejně nastavené a prostě si rozumíme.
Holky, kdo je z vás tří takový ten stabilní kámen, který snese opravdu všechno a i když třeba zbylé z vás mají nějaký splín? Já tipuji Radanu.
Radana: Je pravda, že já nejsem stresař ani trémista a nebojím se udělat větší rozhodnutí i ve chvíli, kdy rozhoduji za ostatní. Ale obecně asi jak v čem. Jsou věci, na které zase nemám odvahu já, ale holky. Myslím, že za těch pětadvacet let se zkrátka už fantasticky doplňujeme.
Motivujete se také vzájemně? Jste všechny ve skvělé kondici. Samozřejmě víme, že jste se nebály ani nechat si leccos vylepšit.
Kateřina: Není nám dvacet. Je nám čtyřicet a jsme si toho vědomy. Víme, že bez pohybu nebo toho, aniž bychom pro sebe něco dělaly, takhle vypadat nebudeme.
Radana: Nás motivuje zrcadlo..
Nikola: Navzájem se nemotivujeme.
Kateřina: Nemotivujeme, ale všechny chceme na koncertech vypadat dobře. To a zrcadlo jsou asi ta největší motivace.
Radana: A já chci vypadat dobře i pro sebe, pro mého muže a pro všechny muže okolo, abych se jim líbila.
Můžeme očekávat, že za několik let přijde trojnásobný facelift?
Radana: Ne. Já nejsem zastánce toho, že bych si ustřihla kus kůže a přišila si ji k uším. Ale decentní úpravy, které pomohou rozzářit oči, to jo. Proč ne?
Kateřina: Já se netajím tím, že jsem byla na víčkách, protože jedno oko mi opravdu už hodně přetékalo. Ale že bych potřebovala ve čtyřiceti facelift? To určitě ne.
Nikola: Až to přijde, tak to přijde. Třeba. Ale úplný facelift asi ne.
Co si rády dopřejete, když se vám něco hezkého povede? Jste spořivé, nebo si sem tam něco koupíte?
Radana: Já jsem chronická utrácečka peněz, takže si opravdu něco koupím, dopřeji si radost a vidím to na nějakou kabelku, botičky, bundu, kabátek, krémy... Nevím, bude toho moc.
Kateřina: Já cpu všechno do dětí. Chtěla jsem si už letos koupit nějakou „fancy“ hezkou kabelku a nevyšlo to, protože... opět děti. Říkala jsem si, že bychom si tedy příští rok udělali nějaký výlet. Třeba se zadaří a koupím si i něco pro sebe.
Nikola: To já si rozhodně koupím něco pro sebe!
Foto: Holki se svou manažerkou Helenou Volfovou (2024):