Nemyslím to špatně, ale vůbec na mě nepůsobíte jako člověk, který má za sebou takové trauma.
To říkali i o mamce, protože vždycky působila energicky a spokojeně. Ale nikdy nevíte, co se v člověku odehrává uvnitř. Abych mohl fungovat, musel jsem tu situaci nějak přijmout, ale úplně se s tím nesrovnáte nikdy. Mám dvě malé děti a těm chybí babička. I mně chybí, nesčetněkrát si na ni vzpomenu.
Dcera má čtyři roky, syn jeden, vědí, co se babičce stalo?
Dcera je ještě příliš malá, aby to pochopila, nicméně snažili jsme se jí to hodně zjednodušeně vysvětlit. Doma nám visí tužkou nakreslený mamčin portrét, na který se dívala, tak jsme jí řekli, o koho jde. Nevím, jestli to chápe úplně přesně, ale ví, že to byla její babička.
Kde jste byl ve chvíli, kdy došlo ve vašem rodném domě k té tragédii?
V zahraničí. Když jsme se dozvěděli, jak věci jsou, šlo to ráz na ráz. Vystěhovali jsme otčíma z domu, ten jsme pak i hlídali, nainstalovali tam alarm... Víceméně jsme udělali veškerá opatření, aby se do něj neměl možnost vrátit a všechno vypadalo, že je na dobré cestě. Situace se uklidnila, žádné výstupy nebyly. Zdálo se, že se s mámou na všem dohodli. Tak jsem odjel na dovolenou. A pak se to, bohužel, stalo.
Simona Monyová
Vaše maminka ho údajně pustila do domu, protože projevil přání vidět svého syna a být s ním, když usínal. Tak aspoň vypovídal u soudu.
Ono to bylo trošku jinak. Vyměňovali si názory někde na ulici a soused jim řekl, ať se nehádají venku a jdou dovnitř. Nemyslím si, že by ho tam chtěla pustit cíleně, nahrály tomu okolnosti. Doteď slyšíme věci, které nás dost zaráží. Překvapuje nás, čím vším dokáže argumentovat. Nedá se podle toho úplně řídit.
V tom domě jste pak už nechtěli bydlet, kam jste tedy šel?
Tam šlo hlavně o mladšího bratra Šimona, kterého si k sobě vzala teta, žena maminčina sourozence. Měly k sobě hodně blízko, kamarádily se. Mamka vždycky říkala, že teta je anděl. A nám s bratrem bylo doporučeno, abychom zůstali se Šimonem co nejvíc v kontaktu. Takže jsem nějakou dobu žil v jejich rodinném domě. Pak se tam přistavěly byty a bydleli jsme tam se starším bratrem dalších deset let, abychom byli Šimonovi co nejblíž.
To je štěstí v neštěstí mít takové příbuzné.
Jsou super, perfektní. Teta, celá její rodina i sestřenice. Když jsme se před třemi roky od nich stěhovali, ukápla i slzička, protože jsme si na sebe zvykli a bylo to fajn. Starší bratr teď bydlí v Hrušovanech u Brna a já v Hustopečích, takže jsme všichni v dojezdové vzdálenosti. A nejmladší bratr je pořád u tety.
V médiích se objevila informace, že váš nevlastní bratr Šimon se narodil nemocný, je to pravda?
Ne. Zpočátku chodil na nějaká vyšetření, protože tam bylo podezření na epilepsii nebo něco takového, ale nic se nepotvrdilo. Je v pořádku. Teď je právě na brigádě v Holandsku, kam odjel na tři měsíce, tak si užívá.
Dominik Mony
Čemu se chce do budoucna věnovat?
Zatím se věnuje studiu, minulý rok maturoval. Pak chodil na Mendelovu univerzitu, ale neudělal zápočty a zřejmě se bude hlásit jinam. Chtěl by dělat žurnalistiku, tak uvidíme, jestli se na ni dostane.
Co děláte vy?
Podnikám v oblasti nápojových automatů.
Zatímco váš bratr vydává knihy vaší matky.
Na tom se podílíme všichni, máme to rozdělené na třetiny. Ale on byl nejstarší, když se to stalo, tak na tom odvedl největší kus práce.
Musel jste po té strašlivé události vyhledat psychologa, abyste se s tím srovnal?
U toho nejmladšího to bylo jasné, tam se to řešilo. My se starším bráchou jsme v té době žádnou odbornou pomoc nehledali, ale můžu říct, že psychologa jsem už navštívil. A když přišla řeč na... O tomhle se vám nemluví dobře ani u psychologa. Člověk se z toho asi musí dostat sám.
Nekladl jste si za vinu, že jste svého nevlastního otce nedostal od maminky dřív? Protože neshody tam byly údajně dlouhodobě.
Spíš si vyčítám tu dovolenou. Protože my jsme zjistili až na poslední chvíli, co se mezi nimi odehrává. Maminka to před námi celou dobu tajila. Vůbec nic jsme netušili…
Simona Monyová
Tereza Ramba v seriálu Monyová (2026)
Vždyť jste v tom domě žili s nimi, to se před vámi nikdy nepohádali?
Pohádali, ale normálně. Občas jsme slyšeli hádku za zavřenými dveřmi, ale mamka ho vždycky bránila, respektive… I když už měla nějaký monokl a modřinu, tak si k tomu vždycky vymyslela nějakou historku. Až když nám to všechno řekla, tak se nám to poskládalo dohromady jako puzzle. Říkal jsem si, to snad ani není možné.
A s tím vším se vám svěřila krátce před tím fatálním atakem?
Ano. A za pár dnů byl z domu pryč. Připravoval se rozvod.
Co by bývalo bylo s vaším nejmladším bratrem, kdyby na ten rozvod došlo, komu by zůstal v péči?
To by rozhodl soud, ale primárně by byl podle mě u mamky. Ale on by asi chtěl... Kámenem úrazu většinou je, když máte děti a chcete opustit toxický vztah, že se o ně bojíte. On několikrát mámu svým způsobem vydíral. Jel rychle po dálnici, přitom s ní mluvil po telefonu a po Šimonovi, který byl v autě s ním, chtěl, ať mamce řekne, jak rychle jedou. To byly takové nátlaky a manipulace, aby s ním zůstala.
Ozýval se pak Šimonovi z vězení?
Psal mu. Dokud nebyl zbaven rodičovských práv, museli jsme mu podávat informace, jak prospívá, jak mu to jde ve škole. Ale když jich byl zbaven, tak Šimon řekl, že o kontakt s ním nemá zájem. Jeho rodiči jsou teď teta a strejda.
Takže jste jako rodina podali návrh na zbavení rodičovských práv?
Ano, protože jinak by jako otec po vypršení trestu, což bude zanedlouho, měl na kontakt se synem a jeho výchovu nárok. Šimon je už teď plnoletý, tak by to bylo na něm, ale tenkrát jsme nevěděli, kdy ho pustí z vězení a jak se to bude vyvíjet.
Boris Ingr a Simona Monyová
Přijde vám dostatečně potrestaný těmi patnácti lety odnětí svobody?
Samozřejmě, že ne.
Asi to uhrál na zabití v afektu…
On říká pořád něco jiného. Dříve dokonce tvrdil, že si na celou tu situaci vůbec nepamatuje. A naposledy u soudu prohlásil, že ten moment bude mít nadosmrti před očima. Takže nevíte…
Má někdo z vás synů Simony Monyové literární talent?
Pokud bych měl mluvit za sebe, tak ano. Na základní škole jsem dokonce vyhrával literární soutěže. Mamka mě v tom podporovala. Samozřejmě v období teenagerovského věku šlo všechno stranou. V hledáčku jsem měl jiné věci. A pak, když se to stalo, jsem se už k psaní nevrátil. Ale je to ve mně a možná se to ještě projeví.
Znáte knihy vaší matky, četl jste je všechny?
Ne, asi jenom dvě třetiny a všechny před tím, než se to stalo. Od té události jsem nečetl žádnou a ty předchozí si už ani moc nepamatuji. Ale odhodlávám s k tomu. Bohužel, když vím, že tam jsou mezi řádky skryté signály, které byly voláním o pomoc, tak nevím, jestli se mi to bude číst úplně dobře.
Kam maminka chodila pro inspiraci, pominu-li, že něco z toho co psala, sama prožila.
Inspirací jí byl život, lidi kolem ní. Ale vždycky se snažila psát tak, aby se v tom nikdo nepoznal. Nějakým způsobem to přibarvila. Inspirovali jsme ji i my, rodina. Kolikrát jsem se třeba o něčem bavili, jí se něco zalíbilo, tak si to zapsala a pak použila. Byly to střípky a pak vymyslela děj, aby to do sebe pěkně zapadlo. Ale ty náměty postav pramenily z toho, jak znala lidi, co si o nich myslela...
Psala lehce?
Svým způsobem ano, ale neměla na to tolik času. Dlouho trvalo, než se do psaní ponořila a pak se třeba vzbudil mladší brácha a musela přestat. Psala hlavně po nocích, což bylo náročné. Starala se o celou rodinu, vydávala romány, svým způsobem nás všechny živila, takže vlastně dělala úplně všechno.
Co říkáte na Igora Orozoviče, který bude hrát v minisérii Monyová vznikající pro Oneplay vašeho nevlastního otce a zároveň vraha?
Babička říkala: „To snad není možné, ten sympaťák bude hrát jeho?“ Je vzhledově přísný, tak do toho příběhu snad zapadne. Ale já ho jako člověka neznám…
Kryštof Hádek hraje vašeho tatínka, prvního manžela Simony Monyové. Tam nějakou podobu vidíte?
Něco tam trošku je...
Četl jste scénáře k seriálu?
Ne, našim hlavním cílem bylo ukázat, jaká mamka byla, jak žila a poskytnout tvůrcům co nejvíc informací, aby to věrohodně ztvárnili. Nechtěli jsme jim do toho nějakým zásadním způsobem zasahovat.
A jaká tedy vaše maminka byla?
Maminka nás odmalička učila určitým morálním zásadám. Nesnášela lhaní a to mám stejně. Když někdo lže, nedokážu se přes to přenést. A byla strašně rozdávačná. Ale rozhodně to nebylo proto, aby ukazovala, že si to může dovolit, protože má finance. Chtěla lidem dělat radost. A to je strašně tenký led, aby to tvůrci dokázali dobře zpracovat a pak dál předat divákům. Takže takových situací v seriálu se třeba bojím. Ale to bychom stejně nedokázali ovlivnit. Jedna věc je, jak to vypadá napsané na papíře a druhá, jak to pak vyzní celkově.
