Aktuálně běží na televizních obrazovkách seriál Bratři a sestry, kde ztvárňujete jednu z hlavních rolí. Seriál se točí kolem záhady, na kterou ale vy odpověď jistě znáte. Chtějí po vás lidé často, abyste prozradil rozuzlení?
Téma a zápletka seriálu je absolutně něco jiného, než jsme ze seriálů u nás zvyklí. Okolí, které tento seriál sleduje, je zvědavé a dotazy o vývoji děje na mě míří často. Dokonce i paní fotografka se mě hned v úvodu našeho setkání zeptala. Ale neřeknu, jen ať si sledující počkají na vývoj dalších dílů.
Jaká je vaše nejvtipnější historka z natáčení?
Veselých historek z natáčení je vždy celá řada. Když se vás na to někdo zeptá, tak si nemůžete ani na jednu vzpomenout. Dobře se mi aktuálně točí s Kristýnou Leichtovou jako mojí alkoholickou mamkou, s tou se teda nasmějeme. Při posledním natáčení nás režisér nemohl zastavit, jak jsme se smáli a nemohli dokončit větu, kdy jíme maso. Taková věc, máme k jídlu maso a nás to na hodinu rozhodilo. Nakonec jsme museli text této věty změnit, abychom to zvládli říct. Stačí, že jeden se podívá na druhého a už se hodinu smějete a neuděláte nic a takových situací je mnoho, prostě super tým.
Nova čeká seriálový hit. V DNA je pravda, která otřese rodinou, slibují Bratři a sestry |
Vzpomenete si, co jste si koupil za první honorář?
Vzhledem k tomu, že se natáčení věnuji od malička, tak zhruba ve věku šest až sedm let jsem toužil po stavebnici Lego. Útrata prvního honoráře byla jasná volba!
Před televizními kamerami se pohybujete od dětství, byl to vždycky váš sen?
Jak jsem říkal výše, hraji od útlého dětství, asi od čtyř let, jelikož od mala jsem se rád předváděl a nestyděl se, tak mě mamka zapsala do dětských agentur. Začínal jsem reklamou, poté přišel casting na malou epizodní roli ve filmu Anthropoid, následně jsem byl pozván na casting filmu Balada o pilotovi, kde hraji malého Pavlíka – syna hlavní postavy. A to bylo klíčové.
Natáčení bylo velmi náročné. Točili jsme i ve Švýcarsku, převážně v zimě, řada noček, hodně textu. Ale nic mě neodradilo, naopak. Po tomto filmu se rozjely další seriály a filmy. Například seriál po dvou sériích pro děti Kája a MAT+EMA+TIKA, který se vysílal převážně v době covidu, kde hraji Káju a dětem vysvětluji matematiku.
Co ještě máte na kontě?
Nejvíce bych vyzdvihl film Mazel a tajemství lesa, kde jsem získal hlavní roli Mazla. Hraji tam jako devítiletý, kdy jsem sám odjel na dva měsíce v létě na natáčení. Neskutečné dva měsíce dřiny, ale i zážitků. Jako dítě mám toho za sebou více. Hrál jsem i ve Vinohradském divadle v představení Nekonečno snů. Začal jsem dabovat a uvědomil si, že mě to pohltilo a tyto všechny aktivity mě baví.
Zlomový byl pro mě seriál Jedna rodina, kde jsem hrál roli Vaška a to byla tříletá neskutečná jízda. Následuje seriál Bratři a sestry a role Luďka. Mezitím role například v projektech Osada, Pan Profesor, Ochránce, pohádka Hodinářův učeň, Princezna zakletá v čase... Za poslední tři roky jsem také hrál v Divadle Na zábradlí těžké téma Fredy. Nikdy bych netušil, že mě hraní bude tak moc bavit. Díky natáčení jsem byl pozván na řadu zahraničních festivalů například do Švýcarska, kde jsem se potkal v zákulisí přímo se Sharon Stone a to byl velký zážitek. Nejen pro mě, ale i pro moji mamku.
Udělal jste si s ní selfie?
Situace kolem Sharon byla extrémní, řada bodyguardů, a to i v zákulisí, kde jsme byli všichni společně na rautu, tak selfie jsem úplně nezvládl. Ale mám řadu fotek a videí. Byla velmi usměvavá, energická a působila mile.
Na hádku si nevzpomínám, tvrdí Michael Douglas o konfliktu se Sharon Stone |
Prý se ale chcete věnovat studiu ekonomie. Proč?
Vzhledem k tomu, že jsem tíhnul od základní školy i k matematice, kde jsem byl v matematické třídě, tak mě napadl jako vysokoškolské studium práve směr ekonomie. Myslím, že člověk byl měl být všestranný. Nikdy nevíte, kam vás život zavede. Studium ekonomie a herectví se nevylučuje. Pokud je člověk něčím pohlcen, může to dělat dobře, i když nemá na to přímo vzdělání. Velkou roli hrají zkušenosti z reality – to vám škola nikdy nedá – přirozený um i štěstí. Aktuálně studuji na střední škole na sportovně manažerském ekonomickém lyceu.
A co tanec? Říká se, že jste zdatný breakdancer.
Tato informace se se mnou táhne už pár let. Ano, dělal jsem breakdance, ale poměrně krátce v době před covidem. Pak kurz zavřeli a covid mi to zapálení pro tuto aktivitu zničil. Nicméně je to neskutečně těžký sport a klobouk dolů před profíky. Já se intenzivně věnuji od mala taekwondu, nyní mě čekají zkoušky na červeno-černý pásek, pravidelně chodím cvičit do fitka a miluju lyžování.
Tento druh tance hraničí s akrobacií, nepostihl vás při tréninku či produkci nějaký úraz?
Naštěstí ne, ale náročné bylo se učit akrobatické prvky. Při taekwondu, který je velmi kontaktní sport, je riziko zranění vždy. Nejvíce se bojím o zranění hlavy či obličeje, například nosu.
Jaké to je, když vás lidé poznávají na ulici?
Od doby vysílání seriálu Jedna rodina mě lidé poznávají, a to dokonce i v zahraničí na dovolených, když jsou tam české rodiny. Rád se s nimi vyfotím. Takové vtipné mi přišlo, když jsem byl v listopadu v Rakousku na lyžích a v obchodě s potravinami byla česká rodina, kde náctileté holčiny po cestě na hory v autě sledovaly právě Jednu rodinu a byly v udivení, když mě tam zrovna potkaly. Ty jejich reakce byly milé a úsměvné.
Dostáváte zamilované dopisy od mladých divaček?
Pár dopisů mi přišlo a vtipné je, že stačí napsat adresu – jen jméno a město – a pošta mě najde. To mě překvapilo. Jinak mi děvčata píšou spíše přes sociální sítě, hlavně na Instagram.
Vzešla z toho nějaká láska? Tedy jste zadaný?
Tuto odpověď si nechám zatím pro sebe. (úsměv)
Měl jste možnost zahrát si s hereckými legendami, kdo vás oslovil nejvíc? Vzpomenete si na nějakou zásadní radu nebo zkušenost?
Za celý čas mého herectví jsem hrál s mnoha českými velkými herci. Vždy jsem se na natáčení dosud těšil i kvůli kolektivu a týmu. Rád vzpomínám na pana Viktora Preisse, Pavla Nového, Janu Švandovou, Pavla Zedníčka a mnoho dalších. Ale nejvíce mám asi milé vzpomínky na poslední jmenované. Naše scény v seriálu Jedna rodina jsou nezapomenutelné, jak moc jsme se nasmáli a sedli si. Jejich názory a rady byly vždy pro mě důležité. Tyto herce mám opravdu rád.
Našel jste mezi kolegy skutečného přítele ?
Ano, při natáčení seriálu Jedna rodina jsem se skamarádil s Kiki (Kristýna Mandousová – pozn. red.), která hrála moji holku. Máme společný humor, sedli jsme si lidsky, chodíme spolu na různé akce, eventy a čeká nás pár společných projektů. Naše první setkání bylo přímo na place, kdy Kiki měla svlékací scénu. Což při prvním setkání bylo pro nás oba velmi nepříjemné, ale zvládli jsme to. (smích)
Sebastian Pöthe a Kristýna Mandousová
Ovlivnila vás některá z vašich postav i v soukromém životě ?
Každá role a natáčení patří prostě na plac. Ale i tak asi nejblíže mi byla role Vaška v Jedné rodině. Hrál jsem stejně starého puberťáka, tak některé situace se mohly lehce protínat s realitou. Role Luďka v seriálu Bratři a sestry je pro mě herecky zajímavá. Starám se o mamku, která je alkoholička. Vyžaduje to určité emoce, snahu a je to úplně jiný směr hraní než dosud.
Jak pohlížíte na castingy a celý ten kolos okolo nich?
Není nad to, pokud vám rovnou režisér zavolá, že si vás přeje do svého projektu. To se stává, ale samozřejmě v menší míře. Vnímám to jako největší odměnu, protože věříte, že hrajete dobře, když vás opět režisér chce. Castingy jsou náročné. Z padesáti castingů nemusí vyjít žádný. Člověk musí vydržet, být trpělivý a hlavně věřit. Upřímně je to o velkém štěstí, náhodě, profilu koho režisér právě hledá, zda do toho člověk zapadne typově, sladí se s ostatními herci a podobně. Na úspěch v castingu má vliv mnoho faktorů. Proto, když casting vyjde, je to vždy na malou oslavu.
Díky maďarským kořenům hovoříte plynně maďarsky. Zkoušel jste zahrát si i v této řeči, či v Maďarsku?
Mluvím plynně maďarsky, můj táta je z Maďarska, čímž jsem rád, že jsem se tak těžký jazyk naučil. Zkušenost s maďarským týmem v natáčení mám jednu, kdy mě přímo oslovili ohledně natočení studentského filmu, což byla zkušenost s využitím maďarského jazyka. Nebráním se i příležitostem v tomto směru. Mluvím i anglicky, tak vlastně by mě bavilo točit kdekoliv v cizině. Měl jsem zkušenost s čínskou produkcí v seriálu Hunting. Dostal jsem epizodní roli, hrál jsem malého pouličního kámoše hlavního hrdiny v čínském seriálu. Natáčel jsem čtyři dny v Praze a byl to kalup. Měl jsem překladatele a připadal jsem si jak v mraveništi. Tolik lidí na place a ta rychlost natáčení neuvěřitelná, každý záběr jeli na více kamer. To bylo opravdu rychlé natáčení, velká zkušenost.
Sebastian Pöthe
Kam byste to jako herec chtěl „dotáhnout“?
Mohu zopakovat, že hraní mě opravdu hodně baví, mám rád i dabing. Herectví bych se nadále velmi rád věnoval a byl aktivní v tomto směru. Uvědomuji si, že nemám přímo herecké vzdělání, s výjimkou dramatických kroužků, například Dismaňáku, kam jsem jako dítě chodil. Ale i tak věřím, že budu v tomto rybníčku ještě nějaký rok. Byl bych moc rád. Prošel jsem filmy, seriály, hlavními rolemi, vedlejšími rolemi, dabingem, divadlem, tak by byla škoda přestat.
Je ale možné se dovzdělat, vaši kolegové chodí třeba na kurzy rétoriky, na herecké workshopy...
Ano, to souhlasím. Herecké kurzy a workshopy jsou určitě výborná věc. Sám jsem se již i zúčastnil a určitě budou další, tomu se nebráním. Je to dobrá varianta, jak se v herectví dovzdělat.
Jste představitelem generace, pro kterou jsou už samozřejmostí sociální sítě, umělá inteligence či všemožné vymoženosti nové doby. Jak vnímáte tenhle „váš“ svět?
Vnímám ho asi tak stejně jako vy jste vnímali ten váš. V tuhle dobu jsem se narodil a podle toho taky žiju. Trochu mi připadá, že kdokoliv mimo naši generaci má pocit, že žijeme jenom na počítači nebo mobilu. To ale vůbec není pravda. Sice má dnes telefon každý, to ale neznamená, že bychom bez něj nepřežili.
Co byste vzkázal začínajícím dětským hercům?
Jediné, co mohu říci a doporučit, ať mají trpělivost, vydrží, nevzdávají se, pokud několik castingů nevyjde. Je to klasická a standardní situace. Ať zůstanou sami sebou. Určitě jim přeji i to štěstí. To je v této branži důležité. A jít si za svými sny. Nikdy nevíte, kam vás život posune, jako jsem to netušil dlouho ani já.
