Shledáváme se na křtu kalendáře Muž roku. Potěší vás pohled na pěkného kavalíra?
Jo, na kavalíra! Když je to krásný, sympatický, charismatický muž, tak to vždycky potěší. Já jsem nejdříve myslela, že se budeme bavit o knihách, jimiž jsme tady na křtu v knihkupectví obklopeni. (smích)
Jistě jste vášnivou čtenářkou. Co čtete?
Ano, jsem. Teď čtu podruhé všechny knihy od Noaha Gordona, jestli vám to něco říká. Je to báječný autor. Vladimír Dvořák mi vždycky říkal „čtěte beletrii“. Protože nejen získáváte informace, ale současně i nové výrazy, což je důležité. Ale vlastně to pomáhá i k správnému pravopisu. Když čtete, tak už vám to pak nedá, abyste napsal třeba špatné i/y. Máte v hlavě, jak to má být správně. Knihy, to je moje vášeň.
Vy máte perfektní vyřídilku i slovní zásobu. To víme a přesvědčujeme se o tom každou neděli v Kalendáriu.
A vy se díváte?
Saskia Burešová a její manžel Petr Obdržálek (2023)
Já se dívám pravidelně už od devadesátek, od dětství.
Ne, vážně? To jste mě potěšil! Protože já jsem si říkala, že to má spíš záběr u starších lidí. Ale vždycky mě pak překvapí, protože já už nejsem jako hlasatelka na obrazovce třicet let, že mě znají i mladí lidé. Říkám si, jak? A oni se koukají na Kalendárium! To je krásné, protože je to informativní pořad a řekla bych, že dnes v době Instagramu a dalších sociálních sítí jedou hlavně nějaké hry a podobně. Ale jestli se dívají i na Kalendárium, tak to mě opravdu těší.
Když dojde na hollywoodské idoly ženských srdcí, které v pořadu kolikrát mapujete, kdo z nich byl třeba v šedesátých letech vašemu srdci blízký? Koho jste si schovávala tajně před zraky manžela do šuplíku?
Pro mě byl idol herec Gérard Philipe. A je doteď. Ten je nenahraditelný. Samozřejmě také Belmondo, Delon a tito slavní herci. Dnes už je ten výběr trošičku horší. Když umřel Belmondo, to si vzpomínám, jsem se dívala na ten pohřeb a tekly mi slzy. Vlastně najednou odešla určitá kapitola života. Současní filmoví herci mi tolik neříkají, ale tenkrát to pro mě něco znamenalo.
Televizní svět je nevyzpytatelný, co si budeme povídat. Hlasatelé byli definitivně zrušeni. Měla jste někdy období, kdy jste se bála, že na obrazovce budete muset skončit a bála jste se, co v důchodu?
Nikdy jsem se nebála. Ne, že bych byla tak pyšná, že neodejdu z obrazovky, to ne. Už jsem s tím počítala mnohokrát, protože po sametové revoluci to vypadalo, že hlasatelé hned skončí. Už jsem si tehdy zařizovala různé podnikání, kosmetický salon a tak dále. Hledala jsem alternativu. Pak jsem viděla, že to jde pořád dál a byla jsem ráda, že hlasatelé ještě na chvíli zůstali. Já jsem ale odešla dřív, než se se mnou rozloučili, protože jsem už dělala spíš moderátorskou práci. Říkala jsem si, že hlasatelky jsou většinou mladé holky a počítala jsem se zadními kolečky.
V televizi by to chtělo méně vulgarit a více lásky, míní Saskia Burešová |
Jste živoucím důkazem toho, že život je skutečně o lásce a o prožitcích.
Tak o prožitcích určitě. O lásce, to si nejsem tak úplně jistá v současné době. Víte, jak to dneska s láskou vypadá. Láska je chvilku a pak vyprchá a lidé hledají zase nějaké nové lásky. Vždyť u nás je tak vysoká rozvodovost. Já toho ale zrovna nejsem příkladem, protože jsem vdaná už dvaapadesát let.
Já myslel spíš byznysově. Vy s manželem Petrem Obdržálkem fungujete nejen doma, ale i za kamerou, i když tedy už byste si mohli…
Dát pokoj! (smích)
(smích) To jsem neřekl. Myslel jsem užívat klidu. Ale možná jste motivací pro lidi, kteří se v práci trošičku trápí. Měli by si najít to, co je bude bavit a v takovém případě to mohou s radostí dělat i ve chvíli, kdy už vlastně nemusí.
To jste řekl fantasticky, přesně tak. Aby si našli už dnes určitou možnost pro situaci, kdyby náhodou něco nevyšlo. Vždyť ten život je tak rychlej a má tolik zvratů. Myslím, že takhle by lidé měli uvažovat. Já jsem tak uvažovala po sametové revoluci. To, že jsme se potom zase vrátili a vymysleli tento pořad, to byla taky náhoda. Nebo spíš, jak často říkám – všechno je to osud.
