Rozhovor spolu děláme na výstavě Titanic. Jste dodnes fascinováni osudem tohoto plavidla?
Saša: Já smekám před tím neuvěřitelným lidským umem, bohužel je to zároveň i připomínkou velké tragédie, ve kterou to celé vyústilo. Nicméně pořád nás to strašně přitahuje, fascinuje. Já lodě miluju, tady na výstavě je to opravdu všechno hodně dopodrobna a interiéry jsou velmi věrohodné.
Lída: Absolutní souhlas, je to neskutečné.
Exponáty jsou sehnané po aukcích, vylovené ze dna oceánu. Jste vy sami také sběrateli? Sbíráte něco, za co jste ochotni utratit více peněz, než je zdrávo?
Saša: Já to mám, myslím, naštěstí už za sebou. Sběratelství jsem se věnoval hlavně v dětství. Měl jsem to trošku i ve vínku, protože se říkalo a tradovalo, že můj dědeček sbíral a kompletoval takzvaně ledacos. To znamená věci hodnotné i nehodnotné. Jestli věci nějakou hodnotu mají, to mi bylo vždycky úplně jedno. To je jedna věc. Druhá věc je, že jsem se celkově začal vyhýbat hromadění věcí. O to lepší je to potom na výstavách, protože tam jsou všechny věci, které bych chtěl mít doma. Celý Titanic.
Lída: Já to mám bez sběratelství. Až na tu finální fázi, o které mluvil Saša, výstavy. A to mi stačí. Já chci mít doma čisto a žádné krámy.
Nejsem pruda fotr. Vím, do jakých věcí by se ženy nutit neměly, říká Saša Rašilov |
To je ideální případ. Je to svým způsobem zodpovědnost a mírná zátěž nést na bedrech ten rodinný odkaz?
Saša: Je a vždycky byla. Dobře mě to stimulovalo k tomu, abych byl dostatečně zodpovědný i sám za sebe. To je samo o sobě dost těžké a bylo to ve výsledku ještě těžší, než celý odkaz. A i toho jsem se nějak zhostil.
Udržuje vás péče o rodinu v maximální kondici, nebo to jde ruku v ruce s divadlem?
Lída: Mě? Jo, udržuje samozřejmě. Ale víceméně mě asi udržuje v kondici hlavně život mimo rodinu! (smích)
Saša: Já myslím, že to je naprosto logické. Asi to potvrdí všichni rodiče, že je potřeba se naopak jakýmkoliv způsobem udržovat v kondici mimo rodinu. Aby rodiče následně zvládli péči o rodinu.
Lída Rašilovová a Saša Rašilov v představení Chlapi radši lžou
Jak potomci reagují na vaše pracovní výstupy?
Saša: Tak různě. Mařenka už zná nejednu pohádku, nějaké viděla. Viděla nás i hrát spolu. My jsme jí zatím některé věci úplně neodtajnili a nesdíleli je s ní. Jenom proto, že je tam tatínek s maminkou, to neznamená, že je to vhodné pro děti. Třeba dvě divadelní komedie, které spolu hrajeme, jsou o vztazích. My tam hrajeme partnery, kteří řeší úplně jiné starosti. To by jí v osmi letech ještě dost zamotalo hlavu, takže to zatím ještě moc ne. Ale velký hit u nás je, že její sestra Tonička je herečka a věnuje se i tvorbě pro děti. Má samozřejmě v užší i širší rodině jen samé fanoušky a obdivovatele. A právě Maruška je jedním z těch největších.
Lída: Myslím, že naše dítě moc nezajímáme a zajímá ji především její starší sestra Tóňa. My jsme už bohužel trapný!
Spousta umělců dnes hodnotí nahlas rádo politickou nebo společenskou situaci. Je to pro vás tenký led?
Lída: Myslím si, že tenký led to není. Je moje občanská povinnost se nějak vymezit a říct, jak to cítím. Já to cítím tak, že stojím za prezidentem.
Saša: Podle mě vznikla zbytečná hysterie kolem toho, že si lidi, kteří jsou veřejně nějakým způsobem vidět, něco myslí. A je úplně jedno, jestli jsou to umělci, sportovci, nebo kdokoli jiný. V této zemi má každý právo myslet si něco a mít vlastní názor. Doufám také, že ho všichni mají.
Volby dopadly podle toho, co si myslí voliči. Každá strana dostala určité procento hlasů, pak se začne odehrávat obvyklý kolotoč toho, kdy se dohadují a zamotávají to tak, jenom aby se spolu domluvili. Je to nechutné, všichni to známe.
Jestli ale mají mít umělci názor na to, co se děje ve společnosti? Doufám, že všichni věří, že ano. Projevovat názor nikdy nebyl problém. Já jsem nezažil, že by ve chvíli, kdy se umělec veřejně vyjádří, si ho následně chtěl ministr zvát na koberec jenom proto, že spadá do jeho rezortu. My jsme všichni takzvaně na volné noze. Když si lidi z jiných profesí někde takzvaně otevřou hubu a řeknou, co si opravdu myslí, zve si je pak někdo na ministerstvo?
Dal byste přednost veřejné debatě?
Upřímně? Ano. Je dost umělců, kteří by naopak rádi za panem ministrem šli a řekli mu, jaké mají názory a čemu všemu se věnují. A to se netýká jen umění. My se věnujeme různým charitám, spousta z nás pomáhá dětem, starým lidem, matkám samoživitelkám, zvířatům, snažíme se o různé věci. Jestli má pan ministr zájem vědět, jaké máme aktivity proto, že jsme herci a spadáme do jeho rezortu, to je samozřejmě asi dobré. Nevidím v tom ale nic pobuřujícího.
