Pocházíte z umělecké rodiny. Bylo tedy herectví jasnou volbou?
Vlastně vůbec ne. Já jsem se za to, že mě to táhne k herectví, docela styděla. Měla jsem pocit, že by si ostatní mohli myslet, že se jen „opičím“ po strýčkovi (Lukáš Vaculík – pozn. red.), že to není opravdové. Takže jsem to dlouho tajila. O přijímačkách na konzervatoř nikdo nevěděl, řekla jsem jim to až ve chvíli, kdy mě přijali.
Kdy jste si poprvé uvědomila, že vás herectví opravdu naplňuje?
Myslím, že to přišlo postupně. Ne nějakým jedním momentem, ale spíš tím, že jsem zjistila, že bez toho nedokážu být.
Šárka Krausová jako Toni v seriálu Zlatá labuť
Takže tam byl i strach z reakce okolí?
Ano, bála jsem se, že mě budou odrazovat, nebo že mi nebudou věřit. Že to vezmou jako nějaký můj rozmar. Naštěstí se ukázalo, že to nebyl jen „planý výstřel“ a že to myslím vážně.
Měla jste během studia chvíli, kdy jste o své cestě pochybovala?
Určitě ano. Myslím, že to zažije každý. Ale vždycky mě to k tomu zase nějak přitáhlo zpátky.
Diváci vás znají třeba z filmu Vyšehrad: Fylm a Vyšehrad Dvje. To je poměrně specifický projekt. Jak se vám natáčelo?
Byla to velká divočina, to určitě. (smích) Ale já s tou partou lidí pracuju moc ráda. Znali jsme se už z dřívějška, takže jsem se s nimi cítila bezpečně. Věděla jsem, že nepůjdou přes hranu něčeho, co by mi bylo nepříjemné. A je pravda, že možná s jinou partou lidí bych do toho vůbec nešla.
Co vás na tom projektu bavilo nejvíc?
Ta energie, že do toho jdou všichni naplno. A to je strašně nakažlivé.
Byla taková vtipná atmosféra i během natáčení?
Paradoxně když se točí komedie, tak to většinou na place tak vtipné není. Ten humor vzniká až ve výsledku. Ale tady byla výjimka – všichni mají skvělý cit pro situační humor a dokážou z každé situace vytěžit maximum. Takže jsme se nasmáli i během práce.
Máte raději komediální, nebo vážnější role?
Mám ráda obojí. Každé má něco do sebe a baví mě to střídat.
Vaším manželem je Ondřej Kraus. Jak vlastně váš vztah začal?
My jsme se znali dlouho z divadla, ale já jsem si ho vlastně vůbec nevšímala. (smích) Byla jsem zadaná. Až když jsem byla nějakou dobu sama a přišel covid, tak mi začal psát, volat… a postupně jsme se dali dohromady. Jsme taková covidová láska.
Šárka a Ondřej Krausovi
Kdo z vás udělal ten první krok?
No… asi Ondra. Já jsem byla spíš překvapená, jak vytrvalý dokáže být. (smích)
Dva herci ve vztahu – není to někdy náročné?
Já jsem vlastně většinu života chodila s herci, takže mi to přijde přirozené. Těžko se hledá partner někde jinde. Navíc v našem oboru si člověk musí velmi brzo srovnat v hlavě žárlivost – hrajete milostné vztahy s jinými lidmi, to k tomu prostě patří. My na sebe nežárlíme, máme v tom jasno.
Pomáhá vám to i profesně, že si navzájem rozumíte?
Určitě. Nemusíme si spoustu věcí vysvětlovat, ten druhý to prostě chápe.
Dnes už jste rodina a máte malé miminko. Jak vás mateřství změnilo?
Je to nepopsatelné. Vím, že to zní jako klišé, ale opravdu to tak je. Přineslo mi to velký klid, takové uzemnění. Člověk najednou přehodnotí spoustu věcí.
Změnil se i váš pohled na práci a kariéru?
Hodně. Najednou si člověk víc vybírá a přemýšlí, čemu chce věnovat čas.
Máte i krásnou historku se jménem syna…
Náš syn se jmenuje Oliver. My jsme dlouho vybírali jméno a Ondra s tím přišel na dovolené. Mně se to nejdřív nelíbilo. Jenže on pak celé dny mluvil na bříško „Oliver sem, Oliver tam“. Já jsem se přidala, a nakonec mi to začalo znít úplně přirozeně. A když jsme se vraceli, už bylo jasno. Takže mě vlastně tak trochu nenápadně zmanipuloval. (smích)
Co je podle vás pro vztah nejdůležitější?
Určitě humor, nadhled a schopnost podívat se na věci očima toho druhého. Nevidět všechno jen ze své perspektivy. Umět si „obout boty“ toho druhého – to je podle mě klíčové.
Co vás dokáže spolehlivě rozesmát?
Úplné maličkosti. Situace, které by možná někdo jiný ani nevnímal.
Šárka Krausová na Agrishow v Brně (14. dubna 2026)
Jsme na zemědělských veletrzích – jaký máte vztah k přírodě, zvířatům nebo zemědělství?
K traktorům zatím spíš obdivný. Od té doby, co jsem se dostala víc na statek, mě traktory fascinují. Hodně ráda bych si to někdy zkusila vozit balíky slámy, ale zatím mě k tomu nikdo nepustil. (smích) A zvířata? Ta miluju od malička. Na základní škole jsem chtěla mít úplně všechno – želvu, rybičky, králíky, morčata, křečky, kočku, psa. Maminka ze mě šílela, protože jsem se vždycky nadchla a pak péče zůstala na ní.
Dnes už je to jiné?
Ano, teď už jsem zodpovědnější. Dokonce mám vlastního koně – dostala jsem ho od manžela. Je to starší, klidný parkurový kůň a starám se o něj. Je to pro mě velká radost.
Jezdíte aktivně?
Teď zrovna ne tolik, protože jsem na mateřské. Už v těhotenství jsem začala mít trochu respekt a ten mi ještě zůstal. Ale postupně se k tomu vracím – zatím pracuji ze země a věřím, že se brzy zase vyhoupnu do sedla.
Co vám pobyt u koní dává?
Velký klid. Je to úplně jiný svět než ten herecký.
Martin Kraus, Šárka Krausová a její manžel Ondřej Kraus v Brně (14. dubna 2026)
Přijela jste s manželem Ondřejem a také se švagrem Martinem Krausem, přezdívaným český Belmondo – jaké máte vztahy?
Vřelé. Martin a jeho žena jsou velcí sympaťáci a vzhledem k tomu, že mají tři děti, si k nim často chodím pro rady. Máme okna naproti sobě. Obýváky. Nedávno, když jsem už po hodině uspávání a neustálého chování v náruči našeho malého, který měl zrovna nějaký těžší večer, koukla naproti do okna, tak jsem viděla, jak jim hoří v krbu, sedí u stolu, hrají hry a mají pohodičku. Říkala jsem si, jak se těším, až ten náš kluk bude taky velkej a budeme mít večer stejnou pohodičku jako oni.
Žijete všichni společně na statku a tady na akci jste působili jako sehraná, vtipná trojice. Je to tak i v běžném životě?
Máme se rádi. Jezdí za mnou na statek často i moje rodina a všichni spolu zaplaťpánbůh dobře vycházejí a vždy se rádi vidí. Jsem za to moc vděčná.
Martin Kraus, Šárka Krausová a její manžel Ondřej Kraus v Brně (14. dubna 2026)
Byli zde s vámi i tchánovci. Pomáhají vám s miminkem?
Ano velmi. Jak rodiče Ondry, tak moji rodiče nám hodně pomáhají a je to k nezaplacení! Vůbec nevím, co bychom si bez nich počali. Asi bych byla pěkně vyřízená, ale díky nim mám čas i trochu sama na sebe, když mi pomáhají s hlídáním Oliverka. Jsem v tomhle otevřená a pomoci se rozhodně nebráním. Ať si Oliverek zvyká na babičky a dědečky, vždyť jsou skvělí.
Co jste si na veletrhu vyzkoušela?
Spoustu věcí! Třeba dojení krávy – to bylo poprvé v životě. Překvapilo mě, že to jde vlastně docela snadno. Taky jsem zkoušela tkaní na kolovrátku, což bylo úplně úžasné. A dokonce mě i olízla kráva. Byla jsem v šoku, jak dlouhý má jazyk! (smích)
Překvapilo vás tady něco?
Ano, kolik práce a dovedností za tím vším je. Člověk si to běžně ani neuvědomí.
16. dubna 2025 |
