Dbáte na to, abyste po svátcích tak trošku „očistila“ své tělo a dala se opět do formy?
Já myslím, že na to dbá každá žena, hlavně v mém věku. Když si chce užít svátky, což já tedy bez cukroví nedokážu, tak potom musí trošku zabrat.
Říká se, že když ty ženy v období svátků kolem všeho lítají a pak třeba i vyjedou na lyže, stoupnou si následně k zrcadlu a vidí, že mají nejlepší formu, dokonce lepší než v létě.
Vážně? No, tak určitě! To není můj případ, já na sobě musím teď hodně zapracovat. Pořídila jsem si ale nově pejska, takže ten mě teď strašně honí. Jak je ještě malinký, je prostě hodně živý. Teď mám denně nachozeno tolik kroků, kolik jsem v životě neměla.
Stanislav Gross s manželkou Šárkou na přehlídce návrháře Osmanyho Laffity (2008)
S jakými pocity a s jakou motivací jste vstoupila do letošního roku?
Každý rok říkám, že bude ještě lepší než ten předchozí. Každý má samozřejmě různá pozitivní očekávání – já také.
Řekla byste, že život skutečně začíná až po čtyřicítce, jak se traduje?
Já si myslím, že život začíná, když se člověk narodí, a pak je to podle toho, jak si ho užívá. Ale je pravda, že ženská po čtyřicítce už má určitý rozum, už má odžité různé omyly, jak já říkám, má za sebou i nějaké ty pády a je už chytřejší. Chtěla bych, aby mi bylo zase tak pětadvacet, ale už s tím mým dnešním rozumem.
Když se kouknete na své dvě dcery, máte tendence dávat jim mateřské rady?
Snažím se toho vyvarovat, protože jsem to sama totálně nesnášela. Vždycky čekám, že se zeptají, ale možná je trochu navádím na to, aby se zeptaly. Zeptejte se holek, ony vám řeknou. Když se ale samy nezeptají, tak jim nechci dávat moc nevyžádaných rad. Musí si tím vším projít.
Hodili nám v baru něco do pití, skončili jsme na kapačkách, popsala Grossová |
Jsou dnes dcery rádkyněmi také vám? Například co se týká módy?
Určitě mi občas řeknou: „Mami, no prosím tě, tady v tom vypadáš fakt staře, koukej to sundat!“ Takže ano, hlídají mi šatník. (smích)
Spousta žen, které přežily své úspěšné muže, se stará o nějaký jeho odkaz. Řekla byste, že odkazem Stanislava Grosse jsou právě jeho dcery?
Upřímně nevím, jak mám odpovědět. Ano, samozřejmě, že holky jsou odkazem. Deniska je povaha po něm, často umí výborně argumentovat. Na druhou stranu lidé neustále holky přiřazují jenom k tomu tátovi a to v tom showbyznyse, který dělají, pro ně není úplně ok. Pořád jsou pro spoustu lidí jen protekčními holkami, které podle nich pravděpodobně nic neumí. Té závisti je mezi lidmi strašně moc a připadá mi, že čím dál víc. To dcerám moc nepomáhá.
Jak se žije pod drobnohledem bulváru? Jak v tom bruslit, abyste ty různé situace zvládla s grácií?
Bulváru už se teď vyhýbám, ale holky jím samozřejmě proplouvat musí. Takže to je spíš otázka na ně.
Když se ohlédneme do minulosti, jaká pro vás byla 90. léta?
Myslíte, když jsem byla mladá? (smích) Pro mě krásná. I dětství a všechno jsem měla nádherné. Jsem za to vděčná. Kolikrát bych si přála, aby i moje děti prožily to dětství, jaké jsem měla já. Ony už to mají holky jiné – v něčem mnohem lepší, ale chybí podle mě třeba to, že my jsme kdysi bývali mnohem víc venku a byli mnohem více spojeni s přírodou.
Co z těch devadesátek byste vrátila do současnosti?
Kdyby to šlo, tak trošičku méně mobilních telefonů, méně Instagramu a podobně. To kdyby neexistovalo, tak si myslím, že by spousta dětí neměla psychické problémy, které mají i díky sociálním sítím. Hodně je ovlivňují a bez nich by se možná víc soustředily na sebe, na svoji rodinu a přátele kolem.
