Nedávno jste se manželem vrátili z dovolené na Mauriciu. Jak jste si ji užili? Byli jste s dětmi, nebo bez?
Byli jsme s dětmi, protože si popravdě neumím představit, že bychom na takovou dovolenou jeli bez dětí. Někdo třeba řekne, jeďte do exotiky jen ve dvou, máte to levnější. To sice ano. Ale já si nedokážu představit, že bych ležela na pláži u moře, viděla tu nádhernou vodu, palmy, delfíny a v tu chvíli bych si říkala, jak by se to Emilce a Leonkovi líbilo. Jsem šťastná, že tyhle zážitky můžeme zažívat společně a vlastně to je pro mě smysl života. Ukázat dětem svět.
Jak vlastně zvládáte výchovu dvou malých dětí?
Myslím, že se na to asi každé mamince těžko odpovídá. Snažím se to zvládat, jak nejlíp umím, tak nějak přirozeně, intuitivně. Když má člověk už dvě děti, tak přesně může říct, že „jedno dítě žádné dítě“. Ale já neodsuzuji ani maminky, které to mají náročné při jednom dítěti. Sama vím, že i ten přechod z žádného dítěte na to jedno je taky pro každou ženu zlomový a náročný. V každé fázi maminka dělá, co může, aby to zvládala co nejlíp. A samozřejmě i my se snažíme. A zrovna dneska jsem na veletrhu i s malým Leonkem, protože jsme doléčovali nachlazení a nechci ho ještě dávat do školky. Někdy se stává všem rodičům, že musí pracovně něco zvládnout a nejde to jinak než vzít dítě s sebou.
To je pravda. Vnímáte rozdíl mezi tím, jak jste vlastně vychovávala Emily a Leona? Má to syn v něčem jednodušší?
Leonek to má určitě jednodušší i tím, že už je druhý a má od Emilky prošlapanou cestičku. Navíc i energie chlapečka je jiná. Ani jsem nečekala, že mě to tak překvapí, že to bude takový rozdíl mezi holčičkou a chlapečkem. Mám pocit, že někdy jsem na Emilku o trošku víc přísnější, možná i proto že je starší nebo v ní vidím sebe. Už se ji zkrátka snažím víc směřovat a Leonkovi třeba i něco odpustím. Ale nějaká pravidla musí dodržovat oba a v tom se pak snažím být spravedlivá.
Dá se říct, kdo z vás dvou je přísnější jako rodič?
To se určitě říct dá. Já jsem Kozoroh, proto mám ráda, když máme aspoň trochu nějaký časový plán, který se snažím dodržovat. Ráda jezdím všude včas. Potřebuji, aby děti aspoň trochu spolupracovaly, oblékly si nachystané věci, dojedly jídlo, Emilka se nachystala do školy. I proto jsem u nás přísnější určitě já. Manžel je na ně v tohle ohledu hodnější a vím, že toho děti i trošku zneužívají. Vědí, že když se na něj usmějou a hodně poprosí, tak tatínek opravdu většinou poleví, udělá, co chtějí a třeba jim koupí i věc, u které já jim vysvětluji, že ji nepotřebujeme.
Jak přijala starší sestřička brášku?
Emily se na Leonka od začátku moc těšila. Když jsme ho pak přivezli z porodnice, tak byla úplně nadšená, pomáhala, nasazovala ponožky, učila se přebalovat, byla moc šikovná. Nicméně během prvního měsíce pochopila, že se o Leonka přece jen musím starat o trochu víc a začala si vydobývat pozornost. Museli jsme náš režim přizpůsobit i jí, abych s ní trávila dost času a nepřišlo jí, že má péče méně. A pak si to ve finále zase sedlo.
Hrají si, nebo se perou?
Obojí. Teď, když už jsou starší, tak samozřejmě sem tam probíhají klasické sourozenecké boje, kdy si nějaké hračky jeden nevšímá a druhý si ji vezme. A ten první ji pak samozřejmě okamžitě potřebuje taky a hlásí, že je přece jeho. Taková ta sourozenecká klasika. (smích) Hádají se, někdy se i mydlí, to je normální. Ale musím říct, že většinu času jsou fakt super. A když jsme třeba na hřišti a jednomu se něco stane, tak druhý přispěchá, pomůže, vysvětlí. Doteď to byla spíše Emilka, tím, že je starší. Ale v posledních dnech už vnímám i u Leonka, že se snaží ségru bránit a chránit. Tak ho to i učíme, aby byl gentleman. Myslím si, že jsou super parťáci a doufám, že jim to vydrží co nejdéle.
Potkáváme se na veletrhu ProDítě, pamatujete si na svůj první nákup pro miminko poté, co jste zjistila, že jste poprvé těhotná?
No, to je dobrá otázka. Musím už trošku zapátrat v paměti, protože přece jenom Emilce je teď sedm a půl a tím pádem je to nějakých osm let dozadu. Ale asi jsem jako první začala přemýšlet o kočárku. I když pro mě to tehdy byla úplně španělská vesnice. V té době jsem ani neměla tolik kamarádek, které by třeba měly miminka, spíš jsem byla v mém okolí jedna z prvních, která tyto věci řešila. Svého času bych určitě byla ráda, kdybych mohla jít na nějakou takovou akci, jako je tento veletrh. Všechno to vidět na jednom místě a nechat si poradit nebo minimálně si udělat průzkum trhu a zjistit, co se mi líbí a co ne. Protože tady během pár minut opravdu vidíte spoustu věcí a dá se krásně povybírat nebo si udělat názor.
Kočárek jste měli stejný pro obě děti, nebo byl jiný?
Neměli jsme stejný. My jsme měli nejprve italskou značku Neonato. A byl moc fajn a splnil účel, ale postupem času jsme samozřejmě okoukávali kočárky ostatních maminek a zjistili jsme, že pro to druhé miminko by se nám líbil kočárek trošku jiný. A tak jsme při druhém dítěti volili Cybex.
A co pro vás musí splňovat dobrý kočárek?
Za mě se kočárek musí perfektně ovládat, ideálně jednou rukou, protože my maminky potřebujeme mít vždycky tu druhou ruku vyhrazenou pro miminko. Nebo třeba pro kafíčko nebo telefon. Zadruhé se musí jednoduše skládat a být lehký. Protože pojďme si říct, že maminka toho nese hodně, kolikrát i to dítě, takže aby ten složený kočárek vůbec unesla. No a zatřetí by měl mít podle mě šmrnc, protože já mám ráda, když ke mně věci pasují a vybírám i podle toho, aby se mi líbil.
Dvě děti už máte, plánujete ještě další?
Je to otázka na tělo, ale mně nevadí. Tím, že už dvě děti máme, tak to samozřejmě není takové tabu. Neplánujeme třetí dítě. Já vím, že kdybych chtěla, tak bych asi manžela přemluvila, protože on je velmi rodinný typ a má děti moc rád. Věřím, že s ním bychom zvládli klidně ještě jedno. Ale já osobně jsem šťastná, že mám dvě děti, protože jsem si vždycky maximálně dvě přála a pojďme si říct, že mě za necelý rok čeká velké jubileum. A už si říkám, že mám dvě zdravé děti a třeba by další mohlo být do budoucna i větší riziko. Takže se pravděpodobně pokoušet o třetí nebudeme.
Co společně s dětmi podnikáte?
Starší Emily má sedm a půl, mladší Leon má čtyři a půl a jsou to opravdu parťáci. V létě jezdíme hodně na kolech, v zimě na hory. Emily už skvěle lyžuje a Leonek se letos naučil sjet první menší kopečky. Taky rádi blbnou v bazénech a na tobogánech, jezdí na koloběžkách, Emi nám začala hrát golf, Leon se ho letos bude taky trošku učit, takže co se týká sportu, tam je škála pestrá. A moc rádi volný čas trávíme právě sportem. A nebo s kamarády.
Emilka už je školačka, jak velký zlom to pro vás byl?
Obrovský. Nejtěžší bylo samozřejmě vybrat školu. My jsme si dělali takový průzkum a obešli jsme osobně několik škol v našem blízkém i vzdáleném okolí. Rozhodnutí, které každý rodič nastávajícího školáčka musí udělat, je spousta a my jsme dlouho zvažovali, abychom pro Emily vybrali tu nejlepší školu. A hlavně aby tam chodila ráda. A věřím tomu, že se nám to povedlo. Škola sice není úplně spádová, musíme tam dojíždět, ale Emily je opravdu nadšená z kolektivu a věřím, že jsme jí vybrali dobře. No a ještě k otázce zlomu. Byl veliký, protože v momentě, kdy dítě nastoupí do školy, tak to miminko je prostě nenávratně fuč. A z dcery se stala malá slečna. Začíná řešit, co si vezme na sebe, chce, aby jí slušelo, trošku bojujeme s tím, že se jí nechce učit, nejradši by trávila čas jenom s kamarády, protože je hodně společenská. Ale věřím, že si to sedne.
Dcera se asi ráda obléká po mamince, nedávno jste na Plese v Intru vynesla hráškově zelené šaty. Jakou barvu máte vlastně v módě ráda?
No, tento ples byl určitě výstup z komfortní zóny, protože hráškovou zelenou bych v obchodě úplně přešla. Nikdy bych si ani věci této barvy nevyzkoušela a byla jsem hodně překvapená, že mi ji moje návrhářka Hermine vybrala. Ve finále jsem se v nich ale cítila nádherně. A jinak mám ráda jednoduchou a dobře kombinovatelnou módu, miluju černou, bílou, béžovou, džínovou. To je moje každodenní sázka na jistotu. Mám ráda klasické basic kousky, které se dají perfektně kombinovat a do toho sem tam něco výstřednějšího.
Čemu se nyní, co se týče práce, věnujete nejvíce? A co vás nejvíce naplňuje?
Pracovních činností, kterým se věnuji, mám několik. Mám vlastní značku pleťové kosmetiky, na svém soukromém instagramovém účtu funguji jako influencer a asi nejvíce mě lidi znají jako moderátorku. Ať už z televize nebo ze společenských akcí. Tady v Brně jsou to nejčastěji různé festivaly nebo módní přehlídky. Nedávno jsem moderovala i první ples, uvádím i soukromé akce a i to mě moc baví. Už to dělám asi patnáctým rokem a poslední dobou, se v tom cítím ještě více příjemně.
Co se týká sociálních sítí, tam mám už roky nejrůznější spolupráce a za to jsem taky hodně vděčná, chodí mi pěkné nabídky. Vzhledem k věku a zkušenostem už si i dost vybírám, aby to ke mně pasovalo. Nikdy nedoporučuju nic, za co bych nedala ruku do ohně a věřím, že i sledující to takhle vnímají. Je to pro mě určitá zodpovědnost, takže nepřijímám spolupráce kvůli financím, ale vybírám si takové, které odpovídají tomu, jaká jsem, co opravdu používám a jak mám v životě nastavené hodnoty. S klientem to musí být symbióza.
Jak jste přišla k vlastní kosmetické značce?
Je to necelých pět let, co jsme s manželem založili kosmetickou značku KĒORY YOUNG, a já se tomu snažím nyní věnovat ještě více. Jde o pleťovou kosmetiku. Myslím, že u ženy v určitém věku je důležité, aby o sebe pečovala. Máme krásné produkty vyrobené na míru, velmi kvalitní. Kosmetiku pro nás vyvinula paní doktorka, která přes 40 let míchá různé kosmetické produkty pro renomované značky, ať už v Česku nebo v zahraničí. Umí vyrobit i krémy, s kterými vám zmizí vrásky za tři dny, ale to nejsou produkty, které můžete používat dnes a denně.
Takže pro sebe na základě svých nejlepších zkušeností vyrobila něco, co můžete používat každý den a pleť bude krásná, zdravá a svěží. No, a my jsme s manželem měli to štěstí, že nám své produkty dala vyzkoušet. A spadla nám brada, jaký je to rozdíl. A když jsme se jí ptali, proč něco tak fantastického neprodává, řekla, že dělá ráda svoji práci, ale podnikat nechce. Takže jsme se domluvili, že něco tak úžasného musí jít na trh a společně s manželem se snažíme šířit její kvalitu a neskutečné znalosti v oboru dál. A recenze zákaznic, třeba na naše peptidové sérum proti vráskám, myslím, mluví za vše.
Ještě se zeptám co zpravodajství, Prima, Svět financí?
Svět financí má nyní pauzu, protože to byl projekt, který měl předem domluvený časový horizont. Na Primě aktuálně řeší, co bude dál. Ráda bych se na ekonomických formátech v budoucnu opět podílela, protože to byl směr, co mě moc bavil.
Mám lehce filozofickou otázku na závěr. Když i na základě svého vzdělání dobře rozumíte financím a zároveň jste matka, jak vedete k finanční gramotnosti své děti?
Co se týká financí a rodičovství, tak se snažím dětem vštěpovat, že nemůžou mít všechno. Že na všechny hračky a sladkosti musíme taky vydělávat. Když jdeme do obchodu, s Leonkem naštěstí takový problém není, ale Emilka by chtěla všechno. Je ten typ, co prostě vidí hračku a zvládne dlouhé minuty prosit. Ale začali jsme teď dělat to, že si věci v obchodě fotíme a říkám dětem, že si je můžou přát třeba na narozeniny nebo tak. Dětí ví, že je to vyfocené, že jsem si to zaznamenala a zvládnou si to tak nějak lépe v hlavě „odškrtnout“. No, a samozřejmě se je snažíme vést i k tomu, že peníze nejsou nekonečné a že s nimi musíme rozumně hospodařit. Abychom nekupovali blbosti a ba naopak, abychom místo toho mohli vyrazit třeba za společnými zážitky. A myslím si, že už teď to začínají trošku chápat.
11. května 2020 |